Tematickou jedničkou letošního energetického léta se nepochybně stal americký program opatření v boji s klimatickými změnami, jenž počátkem srpna prezentoval prezident Barack Obama. USA podle něj hodlají do roku 2030 razantně pokročit v modernizaci výroby a v racionalizaci spotřeby energií, omezit emise oxidu uhličitého (o 32 %) a posílit podíl nefosilních zdrojů (až na 28 %). Znečištění atmosféry a situace v globálním oteplování se vyhrocují. Nejenom v USA. Celý svět musí co nejdříve přijmout přísné emisní limity a striktně je dodržovat. Obama nezakrýval složitost situace: „Jsme první generace, která přímo cítí dopady klimatických změn a poslední, která s tím může něco udělat. Jestliže se nezachováme správně, už to nepůjde vrátit zpátky. Jestliže chceme chránit naši ekonomiku, bezpečnost, zdraví našich dětí, můžeme udělat víc.“ Co to bude znamenat pro USA? V rámci nového plánu bude mj. zapotřebí zkalkulovat kvóty emisí, jichž budou muset do roku 2030 dosáhnout jak celé USA, tak jednotlivé státy unie. Experti očekávají, že budou vymezeny striktně. Nikoliv už konkrétní nástroje. Od východního po západní pobřeží lze proto očekávat jak pokračující uzavírání již nevyhovujících uhelných elektráren, tak větší exploataci nefosilních zdrojů a nikoliv naposledy renesanci jádra. Dojde na úpravu současného systému energetických daní a poplatků i na mobilizaci vlastních zdrojů. Velké plus pro některé americké státy představuje intenzivnější těžba a využívání domácího plynu. Razantní substituce uhlí plynem by umožnila zredukovat cca ½ současné masy emisí. Jednotlivé státy unie budou muset začít participovat na plánu nejpozději do roku 2020. Ale už o dva roky dříve musí seznámit veřejnost se svou strategií a instrumentáriem postupu. Nelze vyloučit, že Bílý dům povzbudí zainteresované subjekty k dynamičtějšímu postupu (kupř. ve sféře eoliky a fotovoltaiky) i konkrétními pobídkami. V životě není nic zadarmo Obří masa vynaložené práce a investic přispěje ke zkvalitnění životního prostředí v USA a k omezení globálního oteplování ve světě. Zároveň se promítne do cen energie a tepla. První odhady ekonomů do roku 2020 oscilují v rozmezí 5 až 10 %. Zatímco demokratičtí politici svého prezidenta na sklonku jeho volebního období vesměs podpořili, z tábora republikánů a jejich sympatizantů v průmyslových a obchodních kruzích zaznívá kritika, výzvy k bojkotu Obamova plánu a dokonce pohrůžky žalobami a soudními procesy. Oponují, že se nejedná o nic převratně nového. Prezident spolu s federální Agenturou pro ochranu životního prostředí (EPA) prý pouze rozpracoval vloni zkoncipovaný Plán čisté energie (Clean Power Plan), přičemž hlavní úder se nyní vede proti uhlí a uhelným elektrárnám. Některé státy unie, jejichž ekonomika je dlouhodobě vázána na těžbu a exploataci uhlí, se vedle růstu cen nové ekologičtější energie obávají ekonomických ztrát při odstavování uhelných zdrojů a s tím spjatých sociálních dopadů. Jenže, uhelná lobby nemá v USA ustláno na růžích už celou dekádu: během nástupu levného břidlicového plynu přišla o stovku uhelných bloků a nynější podíl uhlí na americké výrobě elektřiny dále klesá. Aktuálně na něj připadá cca 1/3. V rozbíhající se předvolební kampani zazněly rovněž obavy, zda USA nebudou následovat trapný příklad Evropy při spekulacích s emisními povolenkami anebo veletoče některých evropských politiků na úkor znovu oživeného jaderného boomu. Obhájci plánu proto chtějí čelit nenávistným útokům a kampaním dlouhodobou vysvětlovací prací v médiích, prezentací objektivních dat o aktuální pozici USA mezi největšími znečišťovateli ovzduší na této planetě i objasňováním dosavadního odmítání participovat na již přijatých závazcích z předchozích mezinárodních klimatických konferencí. Změna kursu? USA čeká zásadní transformace nejenom stávající energetiky, ale i dosavadní angažovanosti v boji se změnami klimatu. Pracovně i mediálně se to projeví už na chystaném pařížském ekologickém summitu. Náhrada Kjótského protokolu za nový a státy více zavazující programový dokument je (zdá se) na dosah. Americký energetický byznys (zejména jeho ekologičtější obory – eolika, fotovoltaika, jaderné strojírenství) očekává v příštích dvou dekádách dynamický růst. Aby výroba mohla nabídnout uživatelské sféře nové a ekologičtější produkty i služby, více bezemisních technologií, musí se vygenerovat zvýšený tok investic do oborového vývoje a výzkumu. O svou budoucí pozici v americkém národním energetickém mixu tvrdě zabojuje rovněž plynárenský byznys. V posledních létech (v době boomu tzv. břidlicového plynu) byl hýčkán. Razantně proměnil jak strukturu domácích surovinových vstupů, tak ceny energií a tepla vůbec. Jenže: co uspokojovalo včera, zítra už nepostačí. Hlavně zelení aktivisté se sotva spokojí s pouhým přechodem elektráren od uhlí k plynu. Změna přístupu Bílého domu v cause emisí je samozřejmě cenná. V globálním měřítku by osamocená ke kýženým metám nevedla. USA nalezly společnou notu s EU28. Jak ale budou postupovat další dva emisní giganti – Indie a Čína? Potřebu změn prodiskutoval Barack Obama jak s indickým premiérem Módím, tak s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Strop musí být vymezen i pro čínské a indické emise škodlivin. Všechny tři lidnaté velmoci se musí aktivněji zapojit do boje za ozdravování ovzduší a proti globálnímu oteplování. Jen pro ilustraci: na vrub USA a Číny připadá až 45 % všech emisí oxidu uhličitého na planetě. Společný postup velmocí bude zároveň příkladem pro dosud váhající země a odpůrce mezinárodních dohod o snižování emisí. Je Ob amův plán vzkazem i pro českou vládu? Mimo jakoukoliv pochybnost. Zvláště v současném období, kdy kabinet, resp. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR nedořešily problematiku prolomení těžebních limitů na Podkrušnohorské uhlí a kdy je podíl uhlí v národním energetickém mixu ještě stále vysoký. Koaliční vláda přijala v posledním období řadu významných dokumentů k optimalizaci energetické i surovinové politiky. Některé složitější koncepce se však stále nachází v různých stadiích rozpracování. Mimoto: nákupy některých fosilních paliv (zvláště ropy a plynu) představují nepřehlédnutelnou zátěž pro rozpočet a z titulu bezpečnosti a plynulosti dodávek vystavují naši zemi externím tlakům. Po zevrubné analýze volá rovněž stávající export české energie a stav evropského energetického trhu vůbec. Bílý dům se seriózně zamýšlí nad americkou energetickou perspektivou. Mnohé z postupně vytyčovaných a realizovaných met budou mít transatlantický přesah a inspirativní sílu. B. Karvinský
