Lidé běžně podvádějí, ale většimou jen nepatrně tak, aby si to před sebou dokázali obhájit. Ale jak se zdá, bankéři si umí ospravedlnit větší podvůdky než ostatní profese. Studie publikovaná v časopise Nature popisuje jednoduchý psychologický experiment s mincí a dotazníkem. Experiment se inspiroval ekonomickou teorií identity, podle které má každý z nás několik „já“ ve svých různých společenských rolích (jinak v práci, jinak doma atp.). Autor studie Cohn (s kolegy) se rozhodl zjistit, zda existuje také nějaká „bankéřská“ ekonomická osobnost, kterou by bylo možné vhodným způsobem vyvolat. Použil k tomu oblíbenou pomůcku experimentálních psychologů: hru v laboratoři. Stále se hodně diskutuje o tom, jak spolehlivé a přesné takové experimenty jsou, ale v běžném životě je zkoumání lidské psychologie často nemožné. Vědci poskytli lidem jednoduchou hru, ve které lze lhaním vydělat peníze: účastníci házeli mincí a hlásili, zda jim padla panna nebo orel, přičemž dopředu věděli, že za jedno znamení budou dostávat peníze a za druhé ne. Experimentátoři nahlášené výsledky na místě neověřovali a platili. Ani nezaznamenávali, komu přesně co padlo, ale jen výsledky celých skupin porovnávají se statistikou: pokud 50 lidí nahlásí, že jim všem 8krát z 10 pokusů padlo „placené“ znamení, náhoda to bude jen těžko. Vědci do pokusu naverbovali celkem asi 200 zaměstnanců bank (120 jich bylo z jedné velké nadnárodní), a pak je rozdělili do dvou skupin. Jedna dostala před házením 7 otázek k práci a postavení v bance (Co přesně děláte? atp.), druhá dostala otázky osobní. První skupina, která se podle předpokladu vědců měla více cítit po rozhovoru o své práci „bankéřem“, podváděla zdaleka nejvíce ze všech sledovaných skupin: výdělečná znamení padala ve zhruba 58 procentech hodů. To ve druhé skupině pracovníků bank byly výsledky v rámci normálu: „správná“ znamení padala v necelých 52 procentech případů. Autor se dalšími pokusy pokusil zjistit, co přesně tvoří motivaci k podvodům. Nejvýraznější pozitivní výsledky získal u domněnky, že za podváděním by mohl být obyčejný materialismus. Zástupci skupiny bankovních zaměstnanců, ve které se nejvíce podvádělo, výrazně častěji než lidé z ostatních skupin souhlasili s tím, že měřítkem společenského úspěchu jsou peníze. Zdá se, že výzkum jen potvrzuje špatnou pověst, kterou bankovnictví dnes má. Ale samotný výzkum ukazuje, že ve svém pesimismu přeháníme. Lidé totiž v rámci dotazníků odpovídali i na otázku, která skupina podle nich bude podvádět nejvíce a v jaké míře. V odpovědích nejčastěji uváděli, že největší podvodníci budou právě lidé z bankovnictví, ale zároveň míru podvodů v této skupině nadhodnocovali: odhad říkal, že budou hlásit finančně odměněná znamení v 64 procentech případů (v pokusu to bylo max. 58 procent). Přestože tedy bankéři podvádějí více než vězni, zdá se, že podvádějí méně, než se od nich čeká.
