V roce 1896 si vědci všimli, že například ve vodách Gangy se některým bakteriím, třeba těm, které způsobují choleru, ale i řadě dalších, prostě nedaří. Tehdy sice ještě nebyly k dispozici metody, které by jim umožnily přímo spatřit, co za tímto jevem vězí, nicméně stejně na to postupně víceméně přišli. Zjistili, že jde o něco, co se ve vodě vyskytuje, může se to přenášet, ale třeba vysoké teploty to ničí. Nakonec několik odborníků dospělo nezávisle na sobě k názoru, že jde o drobné organismy, pro které v Kanadě narozený Francouz Félix d’Hérelle vymyslel jméno bakteriofágy, tedy „požírači bakterií“ (v mikrobiologické praxi se často zkracuje na „fág“). Potenciál takového objevu v době, která ještě neznala antibiotika, odborníkům samozřejmě neunikl. D’Hérelle se rychle pustil do vývoje léků založených na podávání těchto virů. V roce 1919 první z nich nejprve vyzkoušel v té době běžným způsobem, tedy tím, že ho sám s kolegy pozřel. Hned druhý den ho začal podávat prvním pacientům trpícím bakteriálními infekcemi. Během následujících let jeho přípravek dostaly údajně stovky tisíc lidí, možná i miliony, a bakteriofágy z d’Hérellovy laboratoře měla ve svém katalogu i farmakologická společnost L’Oréal. V nadějných 20. letech 20. století vznikl také Eliasův ústav v gruzínském Tbilisi, který se později stal střediskem výzkumu v této oblasti. Bakteriofágová terapie byla ovšem v té době už téměř na „vymření“. Během 40. let 20. století se zdokonalily metody pro levnou výrobu prvních antibiotik ve velkém měřítku. I když ještě na začátku války se farmaceutická centra Ely Lilly pokoušela prorazit s tímto typem léčebného přípravku na americkém trhu, brzy to vzdala. A nebyla sama – velká část západních vědců tváří v tvář masovému úspěchu antibiotik problematiku prostě opustila. Problém léčby bakteriálních infekcí se zdál být vyřešen jednou provždy. Sovětský svaz (plným názvem Svaz sovětských socialistických republik – SSSR) ovšem k antibiotikům zpočátku tak dobrý přístup neměl. Především díky zmíněnému ústavu v Tbilisi tedy výzkum a výroba fágových preparátů pro léčebné účely pokračovaly. V Tbilisi se v té době denně údajně produkovaly až tuny bakteriofágů, které se využívaly ve velké části tehdejšího SSSR. Jak se však antibiotika stávala dostupnějšími, hvězda „bakteriožravých virů“ pohasla i ve východním bloku. Ne ovšem úplně. V 80. letech se s bakteriofágy začalo experimentovat například v polské Vratislavi, kde postupně vzniklo další významné centrum výzkumu této problematiky. Fágům se věnovali i mikrobiologové v tehdejším Československu. Do praxe se tak dostal přípravek nazvaný Stafal, který obsahoval bakteriofágy účinné proti známému „zlatému stafylokoku“ (Staphylococcus aureus). V sousedním Slovensku je schváleným léčivem dodnes, v Česku o svou registraci ovšem už přišel. Je to v podstatě odraz toho, že s rokem 1989 zájem o „požírače bakterií“ znovu poklesl, protože česká věda se i tematicky přiblížila Západu.
Nová doba, staré řešení
Doba se ale mění. Bakterie si proti antibiotikům postupně budují rezistenci a představují opět nezanedbatelný problém. Nová antibiotika se totiž daří vyvíjet jen velmi pomalu. Postoj do jisté míry ovlivňuje i vývoj poznání důležitosti některých bakterií v našem těle pro zdraví a ničivého vlivu, který můžou právě antibiotika na tuto prospěšnou „mikroflóru“ mít. Nové příležitosti vyplývající z po-třeby hledat nové či zdokonalovat staré metody boje s bakteriemi chce využít i česká společnost MB Pharma. Společnost založená zhruba před 10 lety provádí především vý- zkum a vývoj ve farmaceutické ob-lasti na zakázku. Má ovšem i vlastní výzkumné projekty, z velké části financované z veřejných grantů. V jejich rámci se už prakticky od svého založení věnuje i výzkumu bakteriofágů pro léčebné použití. Po letech příprav, vědeckých i administrativních, chce během několika měsíců zahájit první část klinických zkoušek nového přípravku využívajícího „požírače bakterií“. V této fázi sází společnost na jednoduchost: „Půjde o relativně úzce zaměřený projekt, který lze zvládnout rychle a bude mít jasný a srozumitelný výsledek, s nímž pak můžeme s bakteriofágy jako takovými vůbec prorazit na trhu,“ řekl Milan Buňata serveru Seznam Zprávy. I proto společnost například zvolila formu spreje. Na podobné přípravky se kladou menší nároky třeba z hlediska čistoty než třeba na roztoky, které se pacientovi podávají do žíly. Tento způsob aplikace se sice v případě bakteriofágových léků v minulosti také úspěšně používal, ale dnes by při schvalování znamenal přísnější požadavky ze strany úřadů. Zkoušet se bude přípravek výrobcem nazvaný Duofag. Sprej obsahuje vlastně tři „typy“ (kmeny) bakteriofágů účinných proti dvěma rozšířeným bakteriím, které poměrně často vykazují vysokou odolnost proti některým antibiotikům. Konkrétně jde o viry účinné proti řadě kmenů tzv. zlatého stafylokoka (Staphylococcus aureus) a také pseudomonády (Pseudomonas aeruginosa). První fáze zkoušek, která by měla začít letos na jaře, bude ověřovat především bezpečnost, tedy zda látka primárně neškodí, nikoliv to, nakolik funguje. Zkoušky samotné účinnosti (tzv. fáze II klinické zkoušky) by mohly začít nejdříve kolem poloviny roku. Probíhat budou na pacientech po chirurgickém zákroku, do jejichž ran se dostala infekce, samozřejmě některou z bakterií, proti které je přípravek určen. Pokud vše dopadne dobře, musí přijít ještě další, třetí fáze zkoušek. Půjde, zjednodušeně řečeno, „pouze“ o větší zkoušku stejného typu jako v předchozím případě (tedy fáze II), jen místo několika desítek pacientů se jí musejí účastnit stovky, možná až tisíce pacientů, aby bylo dosaženo dostatečné statistické významnosti.
Evropská registrace
Třetí fáze zkoušek by mohla probíhat jeden až dva roky a dopředu ji nejde přesně naplánovat. Firma předpokládá, že schválení léku k uvedení na trh by v případě pozitivního výsledku zkoušek mohlo být uděleno v roce 2027. Vzhledem k tomu, že „fágy“ se dnes používají opravdu jen velmi okrajově, a jde tedy o relativní novinku (i když století starou), schvalování nebude probíhat u českých úřadů, ale u celoevropské lékové agentury EMA. Negativem je, že takové schvalování je výrazně dražší než v Česku, tedy u Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Celkem by samotné schvalování podle jeho odhadu mohlo nakonec vyjít na částku zhruba 25–50 milionů korun, což podle vyjádření české firmy může být v důsledku více, než kolik budou stát samotné zkoušky na pacientech. Jejich výše se odhaduje v rozmezí 10—20 milionů korun (do značné míry díky tomu, že firma produkuje přípravek sama a jeho výroba sama o sobě není nijak složitá). Bakteriofágy se množí v laboratoři na vhodných bakteriích v roztoku, ze kterého se pak filtrují. Můžete je pak uložit do mrazáku nebo do roztoku pro bezprostřední využití (v takovém případě by trvanlivost měla být zhruba půl roku; MB Pharma doufá, že časem i více). Klíčové je jen mít zajištěnu čistotu výrobních prostor, aby výsledný přípravek splňoval podmínky, které na léky klade legislativa. Díky tomu jsou ve výsledku bakteriofágové přípravky relativně levné. MB Pharma se domnívá, že bude schopná antibiotikům konkurovat nejen účinností, ale také cenou.
Do sprejů i nemocnic
Pokud by se povedlo schválit připravovaný lék u evropské agentury EMA, český výrobce by rád využil potenciálu celoevropského trhu a dalších zemí, které registraci u EMA uznávají. Jak přesně, to ovšem zatím nechce specifikovat. Případného úspěšného „průlomu“ s prvním přípravkem by společnost chtěla využít k rozšíření jeho využití na další případy. Pokud se fágy osvědčí u infikovaných ran po chirurgických zákrocích, stejně dobře pak mohou posloužit například i v jiných situacích. Třeba pro léčbu jiných typů infekcí, od diabetické nohy přes infekce u popálenin až po banální bakteriální infekce nosu. Velkou výhodou bakter iofágů obecně by totiž mělo být, že pacienta téměř nijak nezatíží. Neměly by mít prakticky žádné vedlejší účinky: pokud viry nenajdou vhodné bakterie, na kterých by mohly parazitovat, nemohou se množit a postupně „vymřou“ (viry nejsou z biologického hlediska považované za živé, proto uvozovky). A tak se nabízí jejich preventivní využití třeba právě u pacientů (například těch s popáleninami), u kterých je infekce vysoce pravděpodobná. Zároveň chce firma pracovat na hledání a přípravě výroby dalších virů, které by „požíraly“ i další nepříjemné a často se vyskytující bakterie. Fágů je totiž kolem nás neuvěřitelné množství. Podle některých odhadů jde o nejrozšířenější typ organismů na planetě. Zajímavé kmeny tak lze objevit leckde, třeba v odpadních vodách nemocnic, do kterých se dostává i řada bakterií, jež nás trápí. V dlouhodobějším výhledu by pak měly být k dispozici přípravky účinné proti mnohem většímu počtu bakterií než dvěma. Není to ovšem úplně jednoduchý proces. V současné době neexistuje způsob, jak předem určit, který bakteriofág by mohl fungovat proti dané bakterii. Odborníci jsou tak odkázáni na provádění přímých experimentů, které samozřejmě nějakou dobu trvají a jsou také relativně pracné. Vzhledem k bohatství mikrobiologického světa, ve kterém se navíc evoluce nikdy nezastavuje, jde o proces prakticky nekonečný. Pokud se ovšem podaří shromáždit dostatek informací, mohly by bakteriofágy najít celou řadu využití – tvrdí alespoň jejich zastánci. V nejjednodušším případě například jako obdoba běžné dezinfekce na drobná poranění. Nebo by naopak mohly být součástí léčby „na míru“ u pacientů s infekcí, proti které antibiotika z nějakého důvodu nefungují nebo nemohou být nasazena. V takovém případě by šlo o výrazně dražší proces, kdy se nejprve zjistí, o které bakterie přesně jde, a pak se proti nim v (zatím neexistujícím, ale už pomalu připravovaném) katalogu najde vhodný bakteriofág. Milan Buňata pro novináře řekl, že potenciál využití těchto léků vidí prakticky všude kolem sebe: „Podle mého názoru by různé fágové léky – samozřejmě nejen ty naše, myslím od všech výrobců – mohly nahradit nebo doplnit antibiotika ve 25 až 30 % případů,“ odhadl optimisticky. /jj/
