Mikrobiologové z Massachusettské univerzity v Amherstu objevili nový typ přírodního nanodrátku, který produkují bakterie. Tyto nanodrátky by mohly velmi přispět k úspěchu „zelených“ vodivých materiálu pro výrobu elektroniky. Vodivé nanodrátky bakterií jsou vlastně proteinová vlákna, která bakterie občas v přirozených podmínkách používají k vytvoření elektrických propojení mezi jednotlivými bakteriemi a také částicemi minerálů. Podle vedoucího výzkumu Dereka Lovleyho představují bakteriální nanodrátky revoluční elektronický materiál, který v řadě ohledů předčí lidmi vyrobené materiály. K chemické syntéze nanodrátků v laboratoři jsou nezbytné toxické chemikálie, vysoké teploty, případně i drahé kovy, a hlavně spousta energie. Naproti tomu mikrobiální vodivé nanodrátky mohou být masově vyráběné v bioreaktorech při pokojové teplotě a z laciných obnovitelných surovin. Bioreaktor spotřebuje mnohem méně energie a výsledný produkt pak neobsahuje žádné toxické složky. Lovleyho laboratoř dlouho pracovala s nanodrátky jediného druhu bakterií – Geobacter sulfurreducens. Když se ale rozhodli prozkoumat vlastnosti nanodrátků dalších geobakterů, tak je překvapilo, jak různou elektrickou vodivost mohou mít. Například jeden druh z uranem kontaminovaných půd vytváří proteinová vlákna, která jsou jen velmi málo vodivá. Naprostým opakem jsou pak nanodrátky druhu Geobacter metallireducens, které jsou 5000krát vodivější než nanodrátky bakterie Geobacter sulfurreducens. Odborníci se domnívají, že za to může vysoký obsah aromatických aminokyselin v proteinech těchto výkonných nanodrátků. Badatelům se podařilo geneticky upravit geobaktery Geobacter sulfurreducens tak, aby produkovaly protein druhu Geobacter metallireduces. Výsledkem pak byly nanodrátky, které svou vodivostí značně převýšily nanodrátky z neupravených geobakterů Geobacter sulfurreducens. S těmito nanodrátky se už rýsují aplikace v konstrukcích z vodivých materiálů, elektronických zařízeních nebo senzorech pro medicínské i environmentální technologie.
