Badatelskou válku bych chtěl vyhrát

Po Karlu Hubáčkovi, spoluzakladateli liberecké fakulty architektury, je profesor Oldřich Jirsák druhou osobností spojenou s Technickou univerzitou v Liberci, která získala vysoké státní vyznamenání. Medailí Za zásluhy mu včera předal prezident republiky Václav Klaus především za jeho významný badatelský výsledek ve vývoji způsobu průmyslové výroby polymerních nanovláken a zařízení pro jejich výrobu. Nanovlákna mají průměr 50-500 nm a odborníci je považují za materiál třetího tisíciletí. n Máte radost? Obtěžuje Vás publicita, nebo přináší i nějaká pozitiva? S trochou nadsázky říkám, že by se mi moc dobře bádalo, kdybych zůstal v anonymitě. Ale lhal bych, kdybych nepřiznal, že se mě tato prestižní událost hluboce dotkla a že mě ocenění z ruku pana prezidenta těší. Společenská ocenění a vyznamenání jsou však sekundární záležitost. Více si vážím toho, že výsledky našeho vědeckého bádání našly uplatnění v praxi. Je trochu nespravedlivé, že vyznamenání dostávám jenom já. Jeden člověk ve výzkumu nic nezmůže. Vyznamenání proto chápu jako uznání celého vědeckému týmu a jsem rád, že je tento úspěch spojován se jménem Technické univerzity v Liberci. Ta je dnes veřejností vnímána jako škola, kde je vědecká práce na vysoké úrovni. Publicita má svá pozitiva a pomohla nám navázat i užitečné kontakty. Byla to například pozvánka k účasti na výzkumu nanovláken od výzkumného centra v Severní Karolíně. Přišla ovšem také řada snílků, kteří nás od práce spíš zdržovali. Nedávno chtěl zástupce jedné firmy použít nanovlákna v naprosto technicky nesmyslném spojení. Vysvětlil jsem mu, že to není možné, ale tak mě vyvedl z míry, že jsem si raději u našich fyziků potvrdil, že pravdu mám já. n Je průmyslová výroba nanovláken Váš největší úspěch? To nemohu dnes posoudit, ale doufám, že za deset let budu moci na tuto otázku odpovědět kladně. Starší patenty se v průběhu let dočkaly poměrně širokého uplatnění v praxi. Nanospider je zcela nová věc a hledá si své místo. Nanomateriály jsou ale fenomén, který má obrovskou budoucnost a jsou perspektivní, jak jsme ještě nedávno ani netušili. První ovoce naší práce začínáme teprve sklízet a já věřím, že sklizeň bude bohatá. n Vědce si mnoho lidí představuje, jako člověka zavřeného do laboratoře, bez spojení s okolním světem. Jak vnímáte tuto image vědců? To vůbec není pravda. Nikdo se dnes nemůže izolovat. Umím si představit teoretika, který nechce pracovat v kolektivu, ale bez styku s okolním světem stejně není, protože přes internet si sežene všechny potřebné informace. V technicky zaměřeném výzkumu taková izolace nepřipadá v úvahu. Musíme vyvíjet to, co někdo potřebuje a co se bude vyrábět. I k výsledku, který byl oceněn panem prezidentem, jsme došli kolektivně. Začínali jsme ve čtyřech a na prvním patentu, který naši technologii chrání, se v roce 2004 podílelo šest lidí. Nyní jsou v našem padesátičlenném badatelském týmu profesoři, studenti i lidi z praxe a ti jsou v každodenním styku se společností Elmarco. Úspěchy jsou kolektivní záležitostí a já pracuji v kolektivu rád. Vážím si obětavosti a tvůrčí práce svých kolegů a doufám, že i jim se se mnou dobře pracuje. n Takže se nevyhýbáte ani společenským akcím? Nevyhýbám se jim a vím, že účast na nich je někdy nezbytná. Mimo jiné i proto, že na nich potkávám řadu významných a zajímavých lidí. Nyní například Technická univerzita v Liberci připravuje ve spolupráci s Elmarcem již druhou mezinárodní konferenci o nanovláknech. Na ni se vysloveně těším. Pokud bych si ale měl vybrat mezi plesem a výletem do přírody, pak si bez váhání obuji raději turistické boty než lakýrky. n Často dostávají úspěšní vědci otázku, jak to je v jejich badatelské práci s náhodou. Jak tomu bylo v případě vašeho vědeckého úspěchu? Náhoda, zvláště ta šťastná, je důležitou součástí vědecké práce. Kolem nás dochází denně ke stovkám, možná tisícům, náhodných okamžiků. Je potřeba si jich jen všimnout a dát je do správných souvislostí. Je to stejné ve vědě i v běžném životě. Vědci dělají pokusy a hledají i s pomocí šťastné náhody vědecké souvislosti. V životě musíte náhodných okamžiků využít při hledání partnera, zaměstnání a dávat pozor, aby vám něco „neproklouzlo mezi prsty“. Je to jednoduché, člověk musí vlastně jen studovat, dělat experimenty, být připraven a nepropásnout, když náhodou přijde příznivá shoda okolností. n Nejste zklamaný, že výsledky vašeho vědeckého bádání pronikají do praxe příliš pomalu? S ředitelem Elmarca panem Marešem jsme si na začátku naší spolupráce uvědomili, že uvést do života něco zcela nového bude náročné a dlouhé. Nová technologie není houska, která má v každém supermarketu svůj regál a lidé si ji koupí automaticky, i když se od té staré trochu liší. Zajistit prosperitu nového materiálu nebo technologického postupu je zdlouhavé. Nemáme zas tak špatné výsledky a některé aplikace se mohou hned vyrábět. Jsou to různé filtrační materiály založené na velkém měrnému povrchu nanovláken, který umožňuje vysoce účinnou filtraci tak malých částeček, jako jsou například bakterie, viry, jemný prach, pyl nebo tabákový kouř. V medicíně se již úspěšné využívají nanovlákna na krytí ran s léčebnými účinky a bariérou proti infekci, rozvíjí se výroba zvukově absorpčních materiálů. Je pravda, že o tom se v novinách moc nepíše. Uvádění těchto aplikací do výroby totiž postupuje ve spolupráci s velkými zahraničními firmami a ty jsou pochopitelně na podávání informací skoupé. Je potřeba si také uvědomit, že my máme patent na způsob výroby a výrobní zařízení a také na některé aplikace. Výzkum a vývoj dalších aplikací si provádějí některé renomované firmy samy. n Na čem nyní pracujete? Potřebujeme rychle dostat do života různé aplikace založené na nanovláknech. Na tom, jak se budou do výroby dostávat jednotlivé výrobky a jak bude potřeba dodávat stroje na jejich výrobu, závisí naše úspěšnost a také návratnost investic vložených do výzkumu a vývoje. Nechceme se nechat předhonit, a proto intenzivně pracujeme na vývoji různých aplikací - například tým profesora Davida Lukáše se zaměřil na oblast medicíny, tým profesora Maryšky zkoumá možnosti využití nanovláken při sanaci kontaminovaných vod, atd. Vědecký potenciál týmů liberecké univerzity je velký. Máme dobře vybavené laboratoře a kvalitní lidi, kteří nehledí na čas. Když se objeví nějaký problém, člověk tím doslova žije, myslí na to celý den a někdy se mu o tom i zdá. Škoda, že neumím realizovat všechno, o čem se mi zdálo. Na druhou stranu proces bádání a zkoumání je sám o sobě nesmírně zajímavý. Přijít k hotovému výsledku by bylo a intelektuálně neuspokojivé. Uspokojení přináší nejen dosažení cíle ale i cesta, kterou byl cíl dosažen. n Může současná situace na finančním trhu ohrozit váš další výzkum? Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že se současná situace nepromítá do všech komerčních činností. My ale máme výhodu, že přinášíme něco zcela nového. Síla nových technologií a výrobků se může prosadit i v momentálně obtížnější finanční situaci a může pomoci českým výrobcům. V zahraničí se prosazují aplikace, jejichž výroba by se měla zajišťovat strojním zařízením české společnosti Elmarco a jejích subdodavatelů. Je to hezká a reálná představa. n Jak se Vám žije v Liberci, co se Vám tady líbí a co byste rád změnil? Žije se mi tady dobře. Liberec je krásné město a má krásné i okolí. Bydlel jsem na Moravě i na Slovensku a když jsem před třiceti lety přijel do Liberce, brzy jsem se tady cítil doma. Úplně přesně vystihuje můj vztah k tomuto kraji kniha Malé Jizerské ticho. Když se kolem sebe rozhlédnete v kteroukoliv roční dobu, prostupuje vás krása a nezaměnitelná atmosféra hor. Dobře se mi v Liberci také pracuje. Mám štěstí, že pracuji na univerzitě, která nabízí tvůrčí a komfortní prostředí a dobré zázemí. Kdybych měl možnost něco změnit, zrušil bych nové supermarkety v centru Liberce a zakázal bych stavbu dalších. Rád bych na jejich místě viděl park s lavičkami pro maminky s kočárky a nakonec i pro mě jako člověka, který se blíží k důchodu. Na to se ale bohužel při prosazování stavby těchto obchodních center nikdo občanů Liberce neptal. n Patříte k milovníkům přírody - co to pro vás znamená? Zlobí vás, jak se lidé chovají k životnímu prostředí? Mně se zdá, že 90 procent lidí se chová dobře. Těžko říci, co dělat s tím zbytkem. My to s mojí ženou řešíme tak, že chodíme s taškou po lese a ten nepořádek po nich uklízíme. Lidem se také vyčítá, že topí neekologickým palivem. Je pravda, že když fouká nepříznivý vítr, jsme v Ostašově skoro udušení. To však není věc těch lidí, ale státní politiky a ceny paliv. Ideální by byly přímotopy napojené na jadernou elektrárnu. Ale lidi mohou topit jen tím, co jsou schopni zaplatit. Já topím hodně dřevem, také proto, že řezání a štípání nepovažuji za ztrátu času. Ona mi ta fyzická práce docela prospívá. n Zasadil jste nějaký strom? Asi třicet. Většinou na naší zahradě a na zahradě svých rodičů. V lese jsme jenom pomáhali likvidovat kůrovcovou kalamitu. n Máte syna a postavil jste dům? Jste spokojený Mám dvě dcery a jednoho syna. Dům jsem si ale nechal postavit. Nejsem s prací hotový a mám ještě dost plánů. n Prozradíte svoje plány? Považuji za svoji morální povinnost uvézt do života to, co jsem rozdělal. Badatelskou válku, do které jsme se s kolegy na univerzitě a s firmou Elmarco pustili, bych chtěl vyhrát. Situaci kolem nanovláken musíme dotáhnout do konce a nesmíme se nechat předběhnout, i když je s tím spojeno velké úsilí. Víte, ženy rodí a vychovávají děti. Muži potřebují mít také něco adekvátního, co jim přináší pocit uspokojení a užitečnosti. V našem případě musíme od plenek do dospělosti dovést nanovlákna. Aplikací je nepřeberné množství Výzkum se zaměřuje například na využití v oděvnictví při výrobě membrán, které by výrazně zlepšily vlastnosti svrchních materiálů oděvů. Rýsují se další aplikace například v automobilovém a stavebním průmyslu, kde jsou vítány zejména zvukoabsorpční vlastnosti nanomateriálů. Věřím, že síly a nadšení nám ještě nějakou dobu vydrží, že zdoláme jednotlivé etapy vývoje a objevíme další nové věci. Práce běží podle mého názoru uspokojivě a jsem v tomto ohledu dost optimistický. Jaroslava Kočárková