Až na prvním místě je rozum, pak peníze

Okřídlená věta někdejšího ministra financí Václava Klause, že až na prvním místě jsou vždy peníze, se sice do společnosti zažrala jako klíště do kůže, nicméně v poslední době bychom ji měli v pudu sebezáchovy změnit. Je třeba dovolávat se rozumu. Až na prvním místě bychom tu měli mít zdravou selskou úvahu a ne politické dogma. Postupné vzdalování se od evropského a světového dění díky zatvrzelosti a politické nezralosti ODS a prezidenta se projevuje již i v obchodní politice a v neposlední řadě v upadající úrovni celého průmyslového prostředí. Mnohé a velmi dobré české firmy už nenacházejí na domácí půdě žádné vazby a zákazníky i přesunují své aktivity do zahraničí. Neustálé omílání podpory VaV, které se stalo až prioritou vlády, ale nikdo tomu už nevěří, neb pokud je v něčem pořádný zmatek, je to školství, věda a výzkum, vede navíc ke zploštění pozorovacího úhlu a zahledění se do sebe, do našeho neutěšeného prostředí. Prodeje některých podniků z jednostranně výdělečných důvodů někdejších privatizátorů, jak vidíme například na případu Škody Plzeň, nepřinesly jen bezpracné vysoké zisky, jež se kdesi rozplynou, ale především ztrátu mnoha dovedností a výrobní kontinuitu, která se obnovit nedá. Skutečně za všechno může Brusel? Stát v případě zpátečnictví organizace VaV hazarduje s tím nejcennějším, co máme. Znalostmi a dovednostmi lidí. Svět mezitím pokročil o míle, s inovacemi se obchoduje, jejich tvorba a nabídka zvyšuje ohodnocení firem bankovní sférou, má tedy dopad na úvěry a náklady na výrobu. Vyspělý svět, zvláště dnes, kdy mnohé firmy hledají náhradní výrobní programy, hodnotí invenci a rozum, peníze pak přicházejí samy. Pro nás je bohužel příznačné a brněnský MSV to prokázal jasně, že jakýkoliv pokrok ve školství či vědě a státní správě je podmíněn vyslovením pochybnosti: „když na to dostaneme peníze, proč ne? Možná.“ Je zřejmé, že po 20 letech jsme úplně někde jinde, než jsme si představovali. Jan Baltus