Možná by se zdálo, že experimenty v oblasti autonomní jízdy, které některé automobilky čas od času prezentují, je pouhá hra s reklamním podtextem. Ale autonomní jízda, o níž se předpokládá, že se bude odvíjet v několika stupních, nás určitě nemine. Je tedy třeba v těch počátečních fázích získat potřebné znalosti, zvláště o tom, jak bude plně automaticky řízený vůz schopen sám zvládnout kritické situace. Bude totiž muset umět odhalovat nástrahy jízdní dráhy, to znamená mapovat aktuální adhezní podmínky včetně třeba možnosti vzniku aquaplaningu. Pro tuto oblast autonomní jízdy se vyvíjejí zcela nové regulační systémy, které musí zvládnout především přesné vyhodnocení průběhu změn směru jízdy. Zrychlovat a brzdit dnešní vozy vybavené moderní funkcí automatického udržování odstupu od vpředu jedoucího vozidla umí, teď je na pořadu dne vlastní řízení, a to nejen při cestách na krátké, ale i na dlouhé vzdálenosti a při nepříznivých podmínkách. Zvláště v extrémních situacích může mít zásah do řízení daleko lepší průběh stabilizace vozu nežli brzdný manévr. Autonomní jízda zahrnuje o hodně větší repertoár nežli je podélné a příčné vedení automobilu. Důležité je mít přesné zmapování okolí radarovými, laserovými, ultrazvukovými čidly nebo kamerami, a to je oblast, kde na výrobce těchto systémů čeká ještě hodně práce. Spoluprací zmíněných systémů musí být vytvořen dokonalý 360° obrázek okolí a poté s ním získat zkušenosti, a to už předpokládá najetí statisíce kilometrů v běžném provozu. Během hodinové autonomní jízdy Mercedesu třídy S (Inteligent Drive) bylo jenom ze stereokamery uloženo na 300 GB dat. Radarová čidla nebo stereokamery jsou už dnes dostatečně výkonné a dají se pořídit za rozumnou cenu, ale takový laserový skener vytvářející 3D-zobrazení, potřebuje pro jeho běžné využití v automobilu ještě nějaký čas. Autonomní jízda rozlišuje čtyři její fáze: asistenční, dílčí autonomní, vysoce autonomní a plně autonomní. První stupeň se v podstatě využívá již dnes, např. prostřednictvím funkce směrové stabilizace vozu (ESP) nebo tempomatem s udržováním vzdálenosti. Při dílčí autonomní jízdě musí mít řidič stále všechny jízdní úkony pod dohledem (asistent pro jízdu v dopravní zácpě) a nesmí se věnovat jiné činnosti nežli řízení. Během vysoce autonomní jízdy si řeší automobil většinu situací samostatně, řidič si může číst nebo vyřizovat elektronickou poštu, ovšem po právní stránce je podobný přístup zakázaný. Jízda tohoto druhu se předpokládá někdy od roku 2020. Plně automatizovaná jízda znamená pro řidiče, že se stává ve voze pouhým spolucestujícím. Aktuálně je v testovacím režimu realizovatelná při nižších rychlostech nebo třeba při vjezdu nebo výjezdu z garáže. Že nás vůz bez řidiče samostatně doveze až domů, to se předpokládá asi od roku 2030. Historicky první plně autonomní jízdu v běžném provozu absolvoval na trase Mannheim–Pforzheim dlouhé asi 100 km Mercedes S500 Inteligent Drive v minulém roce. Vůz zvládl v hustém městském provozu jak semafory, tak kruhové objezdy, přechody pro chodce, kolejovou dopravu i cyklistické stezky.