Lidé se samozřejmě velmi rádi účastní průzkumu Sluneční soustavy osobně. Příprava a uskutečnění vesmírných výprav s lidskou posádkou jsou ale často velmi komplikované, nákladné a také nebezpečné. Ve vesmíru číhají mnohá rizika a také nepředvídatelné náhody, které mohou ohrozit zdraví i život astronautů. Vesmírné agentury proto počítají i s tím, že by se v některých případech lidé podíleli na průzkumu Sluneční soustavy přímo, ale nikoliv osobně. V tom spočívá princip telerobotiky neboli používání robotů, které budou na dálku detailně ovládány lidskými operátory. Telerobotiku je možné prakticky využívat především na kratší vzdálenosti, například mezi oběžnou dráhou a povrchem dotyčného vesmírného tělesa, kdy rádiový signál neletí příliš dlouhou dobu. Ve vývoji telerobotiky se angažuje i Evropská kosmická agentura ESA, která 18. listopadu 2019 provedla pozoruhodný telerobotický experiment. Astronaut ESA Luca Parmitano, který je momentálně členem posád- Astronaut ESA Luca Parmitano řídil rover z oběžné dráhy www.techtydenik.cz Telerobotika ky Mezinárodní vesmírné stanice ISS, řídil z paluby této stanice, pohybující se rychlostí zhruba 7,8 km/s, robotický rover na zemském povrchu umístěný ve výzkumném zařízení v Nizozemí. Tento experiment je prvním z řady podobných experimentů, které nesou souhrnné označení Analog-1. Astronaut Parmitano v jejich průběhu ovládá experimentální rover Interact. Rover vznikl v rámci projektu ESA „Meteron“ (Multi-Purpose End-To-End Robotic Operation Network), jehož cílem je vyvinout technologie potřebné k robotickému i telerobotickému průzkumu vesmíru. Součástí projektu Meteron je i speciální „vesmírný internet“, který zajišťuje přenos signálu mezi operátorem a robotem. Díky tomuto pokročilému spojení může Parmitano vnímat, co právě dělá rover Interact, i když signál mezi nimi putuje na velkou vzdálenost. Teleoperátor roveru Interact používá sofistikované rozhraní, které mu poskytuje zpětnou vazbu. Parmitano má díky tomu přímou a úplnou kontrolu nad robotickými pažemi roveru a skutečně cítí to, co „cítí“ robot při práci. Vše nasvědčuje tomu, že by v dohledné době mohli na různá místa Sluneční soustavy vyrazit robotičtí průzkumníci, které budou ovládat telerobotičtí operátoři. Tito lidští operátoři by mohli například obývat lunární orbitální základnu a odtamtud řídit robotické průzkumníky a později i robotické dělníky na povrchu Měsíce. Stejný přístup přitom bude možné využít i v případě Marsu nebo dalších těles Sluneční soustavy, pokud se nám tam podaří zřídit orbitální základny. Lidská inteligence a zvědavost by se tak mohla dostat přímo na cizí světy, aniž by tam lidé museli osobně přistát. Pro úvodní průzkum a stavbu prvních základen na povrchu je takový přístup určitě bezpečnější než tam hned posílat týmy lidských astronautů, zvláště pokud jde o oblasti, které považujeme za potenciálně rizikové. Stanislav Mihulka