Saturn... Pokud ne nejkrásnější, tedy bezpochyby jedna z nejkrásnějších planet Sluneční soustavy. Po Jupiteru druhá největší, šestá, co do vzdálenosti od Slunce. Pozorovali jej již starověcí astronomové a tak budeme jen těžko pátrat po objeviteli. Pojmenován je po římském bohu Saturnovi, jež je totožný s řeckým Kronem. Byl otcem hromovládného Dia, který později vládl řeckým bohům z hory Olymp. Ovšem Kronos, snad po vzoru svého otce Úrána, spolkl po narození své děti, strachujíce se o svou vládu. Až na Dia, který se díky zákulisní politice své matky vyhnul žaludku svého otce, aby jej v deseti letech donutil vyvrhnout své sourozence a uvrhl je do hlubin Tartaru. Vraťme se však od mytologického pozadí Saturnova původu k jeho reálné podobě. Tedy podobě, která je vždy stará přibližně 83 min. Tolik to totiž nyní trvá světelné informaci, poskytující nám obraz planety, aby dorazila k Zemi. Jeho lehkými plyny, zejména pak vodíkem tvořená atmosféra, přecházející postupně v nitru planety do jejího mnohem hustšího pláště, se při pohledu ze Země okem či malým dalekohledem jeví poněkud nažloutlá. Detailnější pohled nás však přesvědčí o úžasném větrném plynném světě, kde na rovníku fouká vítr i 1800 km/h. Tyto větry vytvářejí v Saturnově atmosféře různými směry a rychlostmi se pohybující pásy atmosférické oblačnosti. A to jsme již u vítězné fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce, soutěže, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Vítězem jejího červencového kola se stal právě snímek planety Saturn, jehož autorem je Pavel Prokop. Jemné detaily v Saturnově atmosféře, stejně jako podrobnosti v prstenci prokazují kvalitu práce i zkušenost autora. Když na tuto planetu v roce 1610 zamířil svůj dalekohled Galileo Galilei, nedokázal sice prstence rozlišit, přesto se mu planeta nepozdávala. Ze stran jako by ji obklopovala dvě tělesa, která on přirovnával ke sluhům, podpírajícím svého pána. Později mu průvodci zmizeli, nyní již víme, že prstence byly v té době viditelné z boku a tedy byly vlastně díky své malé tloušťce neviditelné, aby se po třech letech znovu objevily (tedy ti „sluhové“). Tentokráte již v podobě, která by při pozorování lepším dalekohledem pravděpodobně vedla k pochopení podstaty jevu malých přilehlých trojúhelníků. Když však v roce 1626 opět všichni podezřelí průvodci zmizeli, přestal se Galilei Saturnem zabývat.
