V polovině 50. let minulého století chtěla britská automobilka BMC vyjít vstříc zvýšené poptávce po malém voze a vývojem takového miniautomobilu pověřila konstruktéra řeckého původu Alexandra Issigonise. Ten už předem prohlásil, že „vozidla konstruuje tak, aby nikdy nevyšla z módy“. Požadavek na mimořádnou funkčnost vozu vyřešil u svého Mini umístěním kol až do úplných rohů karoserie a motor s převodovkou uložil napříč nad přední nápravou, což byla tehdy přímo bomba, hlavně když se ukázalo, kolik místa posádka získá. Do osudu úspěšného Mini zasáhl úpadek britského automobilového průmyslu, který vedl k tomu, že práva značky si zajistila automobilka BMW a v roce 2000 začala s výrobou již legendárního vozu Mini v modernizované úpravě. Protože ale byla škoda, aby oblíbený kultovní vůz fandů vyznávajících netradiční design a sportovního ducha zůstal jenom jako třídveřový, vznikla posléze celá řada dalších karosářských verzí doplněná odpovídajícími hnacími jednotkami. Ty rozšířily jejich vlastnosti, aniž by tato britská legenda opustila již zavedený módní styl chlubící se svými specifickými prvky. My jsme získali pro náš test třídveřovou verzi modelu Mini One D, který je základním typem řady Mini představené v loňském roce jako její třetí generace. Vzhledem k prvnímu Mini s délkou 3,09 m se jeho aktuální provedení dostalo až na 3,82 m a rozvor jeho náprav se posunul na 2,49 m. Z těchto základních rozměrů jasně vyplývá, že s místem v kabině, resp. na zadních dvou sedadlech, to nebude nic moc, ale přední tuhá sedadla jsou vyřešena tak, jak se na sportovně vyhlížející vůz patří. Řidič a spolujezdec mají před sebou tak členitou přístrojovou desku, kterou bychom asi u žádného osobního vozu současnosti nenašli. Ta si i přes ovládání spousty nových moderních funkcí svůj ryze britský charakter udržela. Velikosti vozu odpovídají i rozměry zavazadelníku. Ale jeho základní objem je už 211 litrů (oproti minulému provedení to je nárůst o 51 litrů), přičemž rezervní kolo nahrazuje opravárenská souprava pneumatiky. Sklopením opěradel zadních sedadel se zavazadelník prodlouží ze základních 45 na 110 cm. Podvozková partie zůstala v principu zachována, to znamená vpředu závěsy McPherson, vedení zadních kol zajišťuje náprava víceprvková. K dalšímu vylepšení jízdních vlastností vozu došlo mimo jiné ke zvětšení rozchodu kol, některé díly jsou nyní z hliníkové slitiny. U vozu, který jsme měli k dispozici, byla přední kola poháněna prvním tříválcovým motorem z portfolia BMW v naftovém provedení s označením TwinPower Turbo. Ten po technické stránce vychází ze známého řadového 6válcového třílitru, takže jeho zdvihový objem je 1,5 l, rozvod má DOHC 4V a pro přímý vstřik nafty využívá systém common rail osazený elektromagnety řízenými vstřikovači pracující s tlakem až 2000 barů. Samozřejmě je přeplňovaný regulovaným turbodmychadlem s chladičem stlačeného vzduchu. Tento tříválec zasluhuje pochvalu z několika důvodů. Na naftovou verzi je jeho chod klidný (v bloku je umístěný vyrovnávací hřídel), má slušný výkon 70 kW a točivý moment 220 Nm, takže vůz vážící 1190 kg zrychluje na stovku za 11,0 s a jeho rychlostní maximum je 190 km/h, navíc jeho spotřeba v reálném provozu se pohybuje kolem 5 l/100 km (podle normy to je 3,5 l/100 km → 92 g CO2/km). Tyto údaje platí pro jeho propojení se 6stupňovou – kromě zpětného chodu – přesně řadící manuální převodovkou. Jízda s vozem obutým do 15” pneumatik vykazuje na kvalitních silnicích dostatečný komfort, ostřejší nerovnosti posádka už pociťuje ve zvýšené míře. Prudké změny směru jízdy vůz s nízkým těžištěm zvládá bravurně, jeho chování je víceméně neutrální. Rychlý průjezd spletí zatáček je pro řidiče vyloženě požitkem. Mini má průměr otáčení 10,8 m, kotoučové brzdy na všech kolech dovedou vůz zastavit ze 100kilometrové rychlosti na vzdálenost 35,7 m a ta se nemění ani s nárůstem zatížení.
