Finanční ředitelka ČKD Group Soňa Vladařová, ředitelka mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR Dagmar Kuchtová a Jana Švábenská, výkonná ředitelka Komerční banky pro Transakční a platební služby, společně hovořily o problémech, kterým čelí český export, a nejen o nich.
Zasáhla krize české strojírenství? Soňa Vladařová: Určitě zasáhla, ale nám jdou naproti regule a dotační tituly EU týkající se životního prostředí, tzn. obor spalování odpadů, dále denitrifikace a odsíření, podle kterých jsou provozovatelé zařízení nuceni modernizovat svoje provozy, snižovat množství nebezpečných látek ve spalinách, zvyšovat účinnost zařízení apod. Velké výrobní firmy, které u nás působí, tak musejí investovat do příslušných zařízení, aby tyto regule splnily. To tedy hraje v náš prospěch, a proto krize u tohoto segmentu dodávek momentálně není tak výrazná. Dagmar Kuchtová: Strojírenství zůstává profilovým oborem průmyslu v ČR a tahounem exportu, když započítáme i automobilový průmysl. Nicméně mezi jednotlivými obory jsou poměrně velké rozdíly. Meziroční srovnání prvního pololetí letošního roku ukazuje až 6% pokles u strojírenství, konkrétně v některých výrobkových skupinách oboru obráběcích strojů, což je jeden z hlavních segmentů. Naopak u tvářecích strojů zase došlo k nárůstu. V průmyslu a i ve strojírenství jako takovém je tedy velká diverzifikace. Jaká jsou očekávání do budoucna? Dagmar Kuchtová: Z posledního šetření, které provádíme kvartálně společně s ČNB, vyplývá, že většina firem určitý pokles zakázek zaznamenala, druhé pololetí letošního roku však vidí už více optimisticky. To samozřejmě souvisí s oživením německé ekonomiky, protože řada našich exportních firem je navázána na německé partnery. V letošním roce nedochází ke zhoršení, ale ještě to není, lidově řečeno, žádná sláva. Kolegové z analytické sekce tomu říkají stabilizace. Naproti tomu do příštího roku se obecně vkládají větší naděje. Uvidíme. Soňa Vladařová: Věřím, že k oživení dojde. My jsme tradičně zahraničně orientovaná skupina s podílem exportu 60–80 %, převážně směrem na Východ. Pohybujeme se na trzích, kde čím dál tím víc čelíme cenovému tlaku ze strany konkurence, zvláště pak z Číny. Nicméně letošní rok jsme podepsali kontrakty v hodnotě přes 4 miliardy korun, a to ze 100 % v rámci České republiky. V příštím roce lze tedy očekávat větší zájem o investice? Dagmar Kuchtová: Předpokládáme, že ano. Firmy více investují už letos, ale velmi opatrně. V šetření připouštěly, že do větších aktivit se pustí pravděpodobně v příštím roce. Když už jsme se dostali k finančnímu sektoru, z výsledků šetření také vyplynulo, že 58 % firem označilo dostupnost úvěrů za velmi dobrou. A naprostá většina respondentů tak hodnotila i spolupráci s bankou, což je podstatný rozdíl oproti krizovému roku 2008, kdy si firmy stěžovaly na horší dostupnost úvěrů. Jaké bankovní produkty exportéři využívají nebo potřebují? Jana Švábenská: V kontextu provázanosti české ekonomiky se zahraničními trhy se nedá portfolio produktů rozlišovat pro exportéry a pro ostatní klienty banky. Ani typický exportér nevyžaduje specifické produkty financování. Toto pravidlo se nemusí týkat vybraných teritorií, resp. rozvíjejících se trhů. Tady je nutné hledat nejoptimálnější způsob placení včetně případného financování exportní zakázky. Zároveň je důležité ochránit se proti možným rizikům a nezaplacení. Soňa Vladařová: Zajištění rizik osobně vnímám jako velké téma, a bohužel se to netýká jen exportu, ale i tuzemského obchodu. V dnešní době je riziko nezaplacení mnohem vyšší a je nutné kombinovat i několik typů bankovních a pojišťovacích produktů. Jana Švábenská: Slova Soni Vladařové můžu jen potvrdit. I my v bance pociťujeme renesanci tradičních instrumentů, jako jsou dokumentární akreditivy nebo bankovní záruky. Nicméně možná byste se divili, že nejčastějším produktem pro exportéry jsou „obyčejné“ hladké platby. Konec konců to vyplývá z podílu exportu České republiky. Jaké další aspekty ovlivňují podporu exportu? Dagmar Kuchtová: Pro exportéry je důležitá také podpora státu. Svaz průmyslu a dopravy se podílel na vypracování exportní strategie na období 2012– 2020. V současné době se intenzivně pracuje na její implementaci a zejména na koordinaci zahraniční sítě ekonomických diplomatů MZV a zahraničních zastoupení MPO, dříve zahraničních kanceláří CzechTrade. Soňa Vladařová: Pro financování exportu je naprosto klíčová role EGAPu. Pokud nebude fungovat EGAP, tak to bude velký problém. A nejsem sama, kdo má stejnou obavu. Snažím se hledat náhradu u komerčních pojišťoven, ale je to téměř nemožné. Další klíčovou roli hraje samozřejmě ČEB, která nám, exportérům, pomáhá získávat kontrakty svojí participací na projektech. Bez instituce reprezentující stát v zahraničí to prostě nejde. Dagmar Kuchtová: Důležitá je také osvěta a vzdělávání exportérů, aby dokázali eliminovat svoje rizika. Zde vidím důležitou roli banky. Komerční banka patří určitě k nejaktivnějším mezi privátními bankami, pokud jde o semináře a informace zejména o vzdálenějších teritoriích. Velmi to oceňujeme a rádi spolupracujeme. V čem může banka exportérům pomoci? Jana Švábenská: Například v oblasti poradenství. Dlouhodobě se snažíme exportérům pomoci s orientací v produktech, aby věděli, který produkt je na konkrétní situaci vhodný. Kromě toho organizujeme různé vzdělávací semináře a konference, kdy spolu s experty diskutujeme o různých tématech. Spolupracujeme s řadou institucí a svazů, např. se Svazem průmyslu a dopravy a jinými. Letos jsme také spustili KB Akademii. Už to není platforma pro diskusi, ale skutečné školení, kde do detailu rozebíráme jednotlivá témata a učíme firmy jak konkrétní produkt funguje a jak ho použít. To oceňují zejména menší a střední firmy, protože nemají takovou základnu a know-how. Soňa Vladařová: Já bych ještě doplnila, že Komerční banka je v současnosti naší hlavní bankou a spolupracujeme s ní hodně dlouho, nejen díky skvělému týmu, protože všechno je o lidech, ale i proto, že se jedná o významného hráče na mezinárodním bankovním trhu. ČKD GROUP jako EPC kontraktor na zahraničních trzích potřebuje mít za sebou velkou, stabilní banku s celosvětovou sítí. To znamená, že banka umí nabídnout a zajistit nejen všechny bankovní produkty, ale dokáže zorganizovat i spolupráci s místními pobočkami v zahraničí. Jste vysoce postavené manažerky působící v prostředí typickém spíše pro muže. Máte jako ženy složitější pozici? Soňa Vladařová: Jednoznačně ano. S tím, že jsem žena v oboru strojírenství, bojuji každodenně. Musíte si získat respekt lidí kolem sebe a neustále dokazovat, že jste stejně odborně i manažersky dobrá, nebo spíše lepší. A to znamená věnovat se práci minimálně na sto procent. K tomu musíte mít ambice, vytrvalost a velkou podporu rodiny. Domnívám se, že není jedno, v jakém oboru řídíte finance, je v tom obrovský rozdíl. Je nezbytné tento obor z technického pohledu alespoň rámcově poznat a najít k němu vztah. Je diametrálně odlišné prodávat kosmetiku nebo dodat elektrárnu na klíč. Dagmar Kuchtová: Mám podobnou zkušenost. Jakmile je žena ve vedoucí funkci, je víc na očích a často naráží na pochyby nebo nedůvěru. Musí tak vynaložit větší úsilí, aby dosáhla uznání, a většinou to také trvá déle. Pokud má žena ambice něčeho v práci dosáhnout a zároveň zvládnout rodinu, je to větší boj a nezbytná je podpora partnera. Většina společnosti u nás stále vidí ženu hlavně v roli matky, manželky, a tento pohled převládá nejen u mužů, ale sdílejí ho i mnohé ženy. Jana Švábenská: Kouzlo žen ve vedení je právě v tom, že přinášejí něco nového, jiný úhel pohledu na věc a jistou pragmatičnost. Řídím poměrně velký kolektiv kolegů a moje zkušenost je taková, že je nejdůležitější mít vyvážený tým, tj. mít nejen zastoupení mužů i žen, ale i různé věkové rozvrstvení. Mám dojem, že otázka zastoupení žen ve vedení tedy spočívá v něčem jiném. Takže ani kvóty tuto situaci nevyřeší. Jaký je váš názor? Jana Švábenská: Kvóty to opravdu nevyřeší. Dagmar Kuchtová: Svaz průmyslu a dopravy patří mezi kritiky kvót. Můj osobní názor ale zas tak vyhraněný není. Mohli bychom se inspirovat zkušenostmi skandinávských zemí, z nichž některé kvóty akceptují. Jana Švábenská: Kvóty odmítá i řada žen. Nechtějí, aby to vypadlo, že jsou na pozici jen kvůli kvótám, a ne kvůli svým schopnostem. Soňa Vladařová: Já to vidím kontraproduktivně – pokud žena ví, čeho chce dosáhnout, tak toho dosáhne. I ve strojařině.