AIRPOWER 2011

Po dvou letech se na letecké základně rakouského vojenského letectva Hinterstoisser v Zeltwegu, ve spolkové zemi Štýrsko, opět sešli letečtí nadšenci, aby si mohli zblízka prohlédnout a ve vzduchu obdivovat hypermoderní současné stroje i slavné veterány z let minulých. Nebylo jich málo – více než dvě stovky letadel přilákalo ve dnech 1. a 2. července zhruba 290 000 návštěvníků, kteří sledovali více než 9hodinový letecký program. Proti jiným akcím tohoto typu měla letecká show Airpower 2011 jednu zvláštnost. Jejich pořadatelem bývá armáda ve spojení s reprezentací země či místa konání – v tomto případě Österreichisches Bundesheer a Land Steiermark - avšak zde se připojil fenomén Red Bull. V roce 1980 Sigi Angerer, dopravní pilot s vášní pro historická letadla, si zakoupil první z nich, cvičný North American T28B Trojan, a uvedl jej do letuschopného stavu. Když se jeho sbírka rozrostla o legendární Chance Vought F4U-4 Corsair, setkal se s Dietrichem Mateschitzem, zakladatelem společnosti Red Bull, který v tomto stroji viděl ideální symbol korporace. Práce leteckých nadšenců ve spojení s finančně silným partnerem vedla v roce 1999 k založení společnosti Flying Bulls GmbH a jejímu přímo raketovému rozvoji. Tak bylo možno vybudovat technický a údržbový Hangár 7 a výstavní Hangár 8 na salcburském letišti W. A. Mozarta, které skýtají přístřeší rozsáhlé flotile historických letadel, udržovaných v letuschopném stavu. K těmto aktivitám se přidala i podpora akrobatických skupin, létajících na současných strojích (L-13 Blaník a Zlín 50LX). Airpower 2011, konaný prakticky v těsné blízkosti domácího letiště společnosti Flying Bulls, dal příležitost předvést skoro celou její flotilu v letových ukázkách a veteráni, kteří patřili do jiné stáje, byli opravdu výjimkou. Pro letošní Airpower 2011 byla mimo letové ukázky současných bojových a transportních letadel i vrtulníků a historických strojů charakteristická vystoupení řady špičkových akrobatických skupin. Posuďte sami – kde je možno v jednom dni vidět švýcarskou skupinu Patrouille Suisse, létající na 6 nadzvukových strojích Northrop F-5E II Tiger, turecké hvězdy Turkish Stars na 8 nadzvukových Northrop NF-5A, italský tříbarevný šíp Frecce Tricolori s deseti (!) cvičnými stroji Aermacchi MB-339 PAN, saúdsko-arabské Royal Saudi Hawks, létající na 6 cvičných Bae Hawk Mk65, chorvatská Krilja Oluje (Křídla bouře) na 6 turbovrtulových strojích Pilatus PC-9 a skupinu čtyř švédských strojů Saab 1050E v rakouských barvách ? A k tomu skupiny civilní: francouzský Breitlig Jet Team se sedmi L-39 Albatros, rakouský Flying Bulls Aerobatics Team se čtyřmi Zlíny 50-LX, perfektně vedenými čekými piloty Ing. Radkou Machovou, Jiřím Sallerem, Jiřím Vepřekem a Ing. Miroslavem Krejčím a konečně Blanix, rakouskou akrobatickou skupinu dvou větroňů L-13 Blaník, která rovněž patří do rodiny Red Bull. Dost dobře není možné hodnotit jednotlivé skupiny či porovnávat jejich úroveň. První jmenované patří k těm několika málo na světě, které pro svá vystoupení používají nadzvukové stroje. Při veřejném předvádění nelze předvést jejich maximální rychlost, pohybující se okolo 1700 km/h a tak i z důvodu, aby se vystoupení mohlo odehrát na omezeném prostoru v dohledu diváků se rychlosti proudových strojů pohybují mezi 600 – 800 km/h - pokud nebereme v úvahu předvádění minimální rychlosti. K vidění byla perfektní skupinová slétanost s více či méně komplikovanými efektivními figurami, při nichž se rozestupy strojů pohybují v řádu několika metrů; Zlíny 50-LX neopomněly předvést své parádní číslo – zrcadlový let dvou členů skupiny, oblétávaný sudovým výkrutem v provedení třetího. Akrobatické skupiny měly své ukázky prostřídané vystoupením jejich sólistů, včetně ukázek vstřícného letu dvou či více strojů. To vše se odehrávalo doprovázené barevnými efekty vypouštěného dýmu a v barvitých kulisách hor, obklopujících letiště a dávajících akrobatickým skupinám možnost efektního se vynoření zpoza jejich hřebenu. Sólová vystoupení zahrnovala předvedení současných i historických letadel. Mezi současnými dominoval víceúčelový bojový Eurofighter Typhon s maximální rychlostí 2490 km/h; tento typ nahradil v roce 2007 dosloužilý Saab Drakeny rakouského letectva. Působivé bylo předvedení obratnosti a manévrů proti horám, kde vynikla jeho schopnost provádět velmi ostré zatáčky. Zajímavé by bylo dozvědět se, jakému přetížení je při tomto manévru pilot vystaven. Pozadu nezůstaly ani ukázky dalších strojů této kategorie - amerických F/A Hornet C a F-5E Tiger ve švýcarských barvách, amerických F-16 Falcon v barvách Belgie a Nizozemska, švédského Saab JAS 39 Gripen českého letectva a ruského MIG 29A slovenského letectva. Letové ukázky podzvukových strojů zahrnovaly akrobatické vystoupení švýcarských turbovrtulových Pilatus PC-7 a PC-9M v rukou vojenských pilotů rakouského a slovinského letectva. Proudové cvičné a víceúčelové stroje této kategorie zastupovaly Dassault Dornier Alpha Jet s francouzskými nebo rakouskými výsostnými znaky, historický Hawker Hunter TMk 68 v tygří kamufláži, jenž je v letovém stavu udržován leteckým muzeem ve švýcarském Altenrheinu, a konečně český Aero L-159 Alca. Dopravní letadla byla zastoupena především známými Lockheed C130 Hercules, provádějícími jednak paravýsadek a jednak simulovanou scénu zachycení a donucení k přistání dvojicí záchytných Eurofighterů. Zcela mimořádná byla ukázka schopností italského středně těžkého vojenského dopravního letadla Alenia C27J Spartan, předvádějícího přemet, výkrut a souvrat, což je pro letadlo této velikosti takřka neuvěřitelné. Třešničkou na dortu pak byl francouzský Nord Noratlas 2501, jediný dosud letuschopný stroj zajímavé koncepce s trupovou gondolou a dvěma nosníky ocasních ploch. Ne každý ví, že čtyřmístný vrtulník MBB Bo 105 je vybaven ojedinělým pohonným systémem, který se skládá ze dvou pohonných jednotek a bezkloubé rotorové hlavy, což mu propůjčuje extrémní manévrovatelnost a schopnost provádět akrobatické figury, jinak vyhrazené jen letadlům s pevnými křídly. Tato vlastnost byla při letové ukázce stroje, patřícího Flying Bulls, předvedena v plné míře a diváky také patřičně oceněna. V dalších letových ukázkách nechyběly ani stroje užívané například pro záchranu v horách, jako Alouette IIISA- 316B či Eurocopter EC 135 nebo vrtulníky pro policejní službu a pro vojenské nasazení jako Augusta Bell 212, Augusta A109 a řada jiných, včetně Mil Mi-24 české armády. Naši letečtí fanoušci si vzpomenou na prvé, poněkud opatrné vystoupení dvoutrupého stíhače Lockheed P-38 Lightning v Pardubicích. V Zeltwegu se však jednalo o plnokrevné letové předvedení, plné ostrých zatáček, strmých náletů a krásných defilé. K dalším veteránům, kteří předváděli, že neztratili nic ze své schopnosti létat jako bojový stroj, patřil slavný stíhač s charakteristicky zalomenými křídly Chance-Vought F4U-4 Corsair a spárka Mig 15 (SB Lim-2), provozovaná nadací Polští orli. Jako repliky postavené dle původního vzoru nebo přestavené ze španělské varianty HA-1112M-1L létaly trojplošný Fokker D-1 švédského pilota Mikaela Carlsona, Messerschmitt Me 262 Schwalbe a Messerschmitt Bf 109. Nesměl chybět ani u nás známý North American B-25J Mitchell a cvičné North American T-6 a T-28 Trojan. Skutečnou lahůdku však představovali dva civilní veteráni. Dopravní Douglas DC-2 v nizozemských barvách a čtyřmotorový dopravní Douglas DC-6B, skutečný klenot ze stáje Flying Bulls. Po bohatém letovém životě – okolo roku 1961 byl osobním strojem prezidenta Tita, létal v Africe i v jiných zemích - jej před sešrotováním zachránili nadšenci seskupení pod firmou Flying Bulls a uvedli do lepšího stavu, než jaký měl coby nový stroj. Jeho letové předvedení jen potvrdilo, že létat umí, a to nejen rovně a zatáčkami do náklonu 30°! Závěrem stojí za to přidat ještě jeden postřeh. Nebylo možno si nevšimnout, že naši jižní sousedé jsou hrdí na své letectvo a vědí, proč je mají. Pro pomoc v mimořádných situacích, pro obranu své země i jako příspěvek k zajištění bezpečnosti Evropy. Možná by stálo za to, něco se od nich přiučit. Ing. Petr Borovan