Odborníci americké Duke University přišli s první plně recyklovatelnou tištěnou elektronikou. Vytvořili tištěný tranzistor, který je možné recyklovat s pomocí vodní lázně a zvukových vln. V současnosti narůstají problémy s elektronickým odpadem. Podstatné části elektronických zařízení není možné snadno recyklovat a často končí na skládkách. Součástí problému je i to, že obvykle není možné snadno oddělit a recyklovat cenné materiály, z nichž je elektronika vyráběna. Aaron Franklin a jeho kolegové tento problém vyřešili využitím nanocelulózy, tedy materiálu získávaného z rostlinné hmoty, obvykle z odpadního dřeva. Nanocelulóza již má celou řadu zajímavých aplikací. Franklinův tým jako první nanocelulózu použil do „inkoustu“ pro 3D tisk. Po nezbytných úpravách získali „inkoust“ z nanocelulózy, který funguje jako izolátor. Ten pak mohli kombinovat s vodivým „inkoustem“ z grafenu a s polovodičovým „inkoustem“, vytvořeným z uhlíkových nanotrubiček. S jejich pomocí mohli tisknout funkční tranzistory pomocí aerosolového tisku na papírový substrát za pokojové teploty. Tvůrci svou recyklovatelnou elektroniku vyzkoušeli vytvořením papírového senzoru laktátu, v němž recyklovatelný tranzistor stabilně fungoval po dobu šesti měsíců. Ověřili i proces recyklace. Materiál vystavili opakovaným vodním lázním a jemným vibracím zvukových vln. S pomocí centrifugy recyklovali prakticky veškerý grafen a uhlíkové nanotrubičky. A stejně tak recyklovali i nanocelulózu s papírovým substrátem. V budoucnu by podobné materiály a technologie mohly přispět k vytvoření udržitelnější elektroniky. /mt/
