Další variantu aditivních metod výroby dílů po vrstvách označili její autoři v TU Chemnitz jako „3D Multimaterialdruck“. Založena je na vytlačování vysoce viskózních past s kovovým nebo keramickým práškem tryskami po vrstvách, sušení a závěrečném slinování konečného tvaru. Z kovových prášků se nejčastěji používají prášky mědi nebo železa, ale zrovna tak to mohou být i prášky jiných kovů a jejich slitin, použít se mohou i keramické prášky. Po tisku je díl pro dosažení dostatečné pevnosti vysušen a na závěr vystaven teplotě slinování prášků. Během ní se pojivo z dílu odstraní a kovové nebo keramické částice se spojují dohromady. Přitom dochází i k částečnému snížení objemu, na což je třeba pamatovat už při vytváření CAD dat. Slinovaný díl je dostatečně pevný, s poměrně nízkou zbytkovou porézností. Během jednoho procesu se dá použít i rozdílných materiálů. Názorným příkladem může být 3D tisk elektrických strojů, kde elektricky vodivé měděné struktury mohou být vytištěny zároveň s jejich izolací. Ta je zhotovena z keramických materiálů, kvalitativně vhodnějších než běžné izolační materiály z plastů, mají větší tepelnou odolnost i tepelnou vodivost. Mohou tak být navrhovány elektrické cívky s výrazně vyšší tepelnou odolností. V kombinaci s feromagnetickými materiály je pak možné vyrábět i celé komplety elektrických strojů v jednom procesu. Navíc metoda umožňuje vytvářet samonosné konstrukce s uzavřenými i volnými dutinami, vhodnými pro koncepci aktivního nebo pasivního chlazení.
