Jde o elektrárnu Prunéřov II, jednoho
z největších producentů emisí
v ČR (5,1 %), která prochází retrofitem,
a její majitel nesplnil požadavek
a snad můžeme říci i přirozený podnikatelský
instinkt, a namísto účinnosti
špičkové, jež se dnes ve světě
prosazuje, předložil MŽP dokumentaci
jen na účinnost 38 %. Na první
pohled směšná 4 %. Skutečně?
Obránci a.s. ČEZ říkají, že je to
téměř zbytečná investice, neb Prunéřovu
stejně dojde uhlí díky limitům těžby,
což zní logicky, ale jádro racionality to
nemá. Retrofit byl podmíněn dostatkem
uhlí, ale docílit vysoké účinnosti je
hodně drahé. A my to neumíme. Takže
vše je v pořádku? Nebo ne?
Můžeme se totiž ptát, proč byl Prunéřov
zbytečně vybaven odsiřovacím
zařízením, namísto pořádné přestavby,
která by vyřešila vše. Účinnost i
emise. A ještě by se šetřilo uhlí. Jenže
- tehdy se stavěl Temelín. Ale ten je,
také dle tradice slevování ze standardů,
poznamenán odstávkami. Staré
Dukovany jsou efektivnější.
Po všechny ty roky se ptáme
ČEZ, jak bude postupovat při retrofitech
a nákupech nových technologií.
Bude je vybírat podle nejvyšší
účinnosti, která zajistí společnosti
větší zisky z vyrobené elektrické
energie, ušetří palivo a životní
prostředí? Nebo se bude hrát malá
domů a kontrakty dostane domácí
Škoda Power, aby se udržela nad
hladinou? Odpověď vždy zněla,
logicky, nakoupíme to nejlepší.
Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů
světa obráběcích technologií
Stef Wertheimer, zakladatel
společnosti Iscar, řekl, že obrat
firmy začal růst ve chvíli, kdy přijal
filozofii: Co není dobré pro
export, není dobré pro domácí trh.
Iscar je dnes globální firmou. To
u nás nikdy neplatilo.
Po léta jsme si zvykali, že to
lepší šlo na export a šunt zůstával
doma. Až se ten šunt stal stylem
našeho života.
Ale vzpomínám si na otázku TT
panu Bursíkovi, proč platí horentní
sumy na podporu alternativních
zdrojů a zkresluje tak silně trh,
zatím co by ty peníze mohl půjčit
právě do Škody Power v Plzni,
aby vyvíjela další a nová soustrojí
s vyšší účinností, ale po pravdě
řečeno, to není parketa ministra
životního prostředí. A je otázkou,
kam se poděly všechny ty peníze
vyplacené podnikům z různých
podpor vývoje nových technologií
Ministerstvem průmyslu. Tady už
zřejmě nejde o peníze, ale o způsob
myšlení.
Smíření s 38 % je smutné. Není
zaměřené na budoucnost. Takže
účinnost bude nižší, pochopitelně.
Mnoho lidí bude mít pocit, že zvítězil
rozum. Ale není to tak. Je to
ztráta.
A z těchto opakovaných omylů
a jakoby vykalkulovaných úspor
pak povstává ta česká pýcha mistrovat
Evropu. Pochybné vítězství
doma, ale ve srovnání s okolím jen
– podprůměr. Účet? Ten zaplatí
pod záštitou státu zákazník.
Jan Baltus
