Zprávy o zlevňování cen dodané elektřiny a plynu patřily v této zemi donedávna do kategorie sciencefiction. Pokud se měnily (libovolno zda uprostřed topné sezony či na jejím začátku), pokaždé se jednalo o vyšší a vyšší částky. Zdá se, že po letošních vánočních a novoročních svátcích tomu bude poprvé opačně.
Postará se o to Energetický regulační úřad, jenž (na základě svých cenových rozhodnutí č. 3,5 a 6/2013) sahá po razantních regulačních opatřeních. Z pohledu početně největší skupiny zákazníků – českých domácností – ERÚ jim opožděně zastoupí Ježíška. Ceny elektřiny pro rok 2014 srazí o bezmála 11 % a ceny plynu o více než 5 %. Malopodnikatelé ušetří 10,6 % a velcí odběratelé energie až 12,2 %. Solidní dárek ovšem nemá celorepublikový charakter. Konkrétní výše cen se bude lišit podle regionů, v nichž se dotyčná domácnost (event. firemní klient) nachází, resp. kde je připojen k elektrizační soustavě. Do finálních úspor samozřejmě promluví množství spotřebované energie a plynu, volba dodavatele silové elektřiny a řada dalších faktorů. Jak už to bývá pro politická média pravidlem, zdánlivě nesrozumitelný administrativní výklad hbitě přepočítala prizmatem české rodiny v panelákovém bytě na sídlišti a v anonymním rodinném domku. Zákazníky si rozškatulkovala na „pouze svítící“ (těm přislíbila úspory až 1500 Kč ročně), na „producenty teplé vody“ (s benefitem až 6000 Kč) a na hrstku posledních nešťastníků, kteří používají elektřinu i k topení. V jejich kase se mohou úspory přehoupnout i přes 10 000 Kč. Nic proti racionálnímu zjednodušování. Nic proti srozumitelnosti. Problém léta předražených cen energií a tepla v této zemi však nelze vyřešit jednorázovým administrativním aktem a (při vší úctě k dominantní skupině klientů) ani jej zredukovat na pár stokorun či tisícovek, které po Novém roce mohou (ale také nemusí) ušetřit. Proč ony pochybnosti? V době, kdy předsedkyně ERÚ Alena Vitásková na tiskové konferenci v Ostravě slibovala manu energetickou, jiní činitelé (v daném případě vedení ČNB) devalvovali českou korunu. Promítnuto do vývoje cen, třeba importovaného plynu: první odhady expertů z titulu jeho opětovného zdražení oscilují v rozmezí 50–55 Kč za 1 MWh a termín návratu k vyšším cenám: po doprodání současných zásob, nejpozději na jaře 2014… Energetické a teplárenské firmy, které dovážejí suroviny pro výrobu z ciziny a nesjednaly a neuhradily příslušné kontrakty v předstihu, se tak ocitly v kalkulačním klinči. A závidět netřeba ani tzv. novým podnikatelským subjektům, jež pro nadcházející rok vsadily na operativní reakce na výkyvy cen energií a energetických surovin na světových burzách. Dražší dolar či euro jejich aktivity zkomplikují. První dáma české energetiky považuje citovaný krok za začátek dlouhodobého trendu ke zlevňování předražené energie na domácím trhu a logicky jej vztahuje nejenom k posílení životních a sociálních jistot občanů, ale i k omezení hrozivých dopadů drahé energie na ekonomické výsledky průmyslových podniků, k posílení jejich konkurenceschopnosti, k růstu zaměstnanosti a k postupnému překonávání krizového vývoje české ekonomiky. Příštích 12 měsíců ukáže více. I negramatické nuance slova „dlouhodobý“.
B. Karvinský