Slavnostní, a tak trochu i dojemná atmosféra panovala nedávno při oslavě 20 let života Akademie věd České republiky. Sešli se staří přátelé, spolupracovníci, fanoušci. Moc podobných příjemných akcí se na půdě této ctihodné instituce prý nepořádá, neb jak řekl její předseda Jiří Drahoš, hodně úsilí spíše vyžaduje proces jak se bránit některým našim politikům za jejich často ubohé a nekvalifikované útoky na samotnou existenci Akademie. Nejtvrdší insinuace pamatuje rok 2009. Záhy po pádu komunistického režimu se naskytla šance dostat českou vědu na nové, moderní základy. Došlo k mnoha změnám v její organizaci, objevily se stovky nových projektů. Neprávem se Akademii často vytýká, že se věnuje pouze základnímu výzkumu, což vskutku pravda není. Rozhodně se zaměřila i na výzkum aplikovaný, na spolupráci s průmyslem a na výchovu doktorandů. Od svého vzniku v roce 1993 je koncipována jako moderní instituce, která plně koresponduje se světovou vědou a zároveň má co nabídnout české společnosti. Aby toto své poslání mohla naplnit, čekalo na ni několik principiálních kroků. Především došlo k redukci počtu ústavů a pracovníků. Z 85 ústavů v roce 1992 je jich dnes 53 a počet pracovníků ve stejném období z 12 000 (včetně Slovenské akademie věd) klesl na současných 7700, z toho 2800 vědeckých pracovníků. Od roku 1990 se v mnohem větší míře uplatňuje preferování mezinárodně úspěšných témat. Významným předsevzetím bylo odideologizování a odpolitizování vědeckého výzkumu. Naléhavost tohoto záměru si plně uvědomoval již tehdejší předseda Československé akademie věd Otto Wichterle (stál v čele v letech 1990 až 1992). Po rozdělení Československa v únoru 1993 se sešel ustavující sněm AV ČR a do čela nové české vrcholné instituce se dostal přední fyzikální chemik Rudolf Zahradník (1993 až 2001, na něhož v redakci vzpomínáme velmi rádi, byl nám mimořádně nakloněn). Po něm řídili Akademii Helena Illnerová (2001–2005), Václav Pačes (2005–2009) a dnes Jiří Drahoš. Akademická rada AV ČR v současnosti není politickým nástrojem a už rozhodně není pohrobkem stalinistické éry. Rada je významným orgánem moderujícím dialog mezi jednotlivými ústavy a českou společností. Důležitou úlohu při prosazování nových forem české vědy sehrála i Grantová agentura AV ČR (1990–2013), historicky první a zatím nejlépe fungující grantová agentura na našem území. „Poté, co se naše Akademie zbavila zbytků minulosti,“ řekl na slavnostním zasedání Rudolf Zahradník, „byli jsme odhodláni vytvořit evropskou instituci s nadšením, jemuž podobné jsem v žádném ze sousedních států nezaznamenal. Doslova jsme planuli vášní pro vědu, což mi ostatně potvrdili naši kolegové z mnoha jiných zemí.“ Jeho slova potvrzuje Helena Illnerová: „Čeští vědci se nehádají, jejich přístup k práci je neskutečný, což právě, bohužel, chybí v politické sféře.“ Podle Václava Pačese jsou jednotlivé ústavy samostatné jednotky, jejich ředitelé jsou zcela nezávislí, ale spolupráce mezi nimi je příkladná. V roce 2007 byla uzákoněna přeměna vědeckých pracovišť Akademie z příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce. Celkovou strukturu to však významně nezměnilo. Velká krize v podobě vyhrocených sporů o fi nancování AV ČR pak nastala v létě roku 2009, což jsme již zmiňovali, a její rozpočet se opakovaně snižoval. To pochopitelně ovlivnilo a nadále ovlivňuje její fungování a další rozvoj. Vedení Akademie připravuje v těchto dnech novou strategii, ještě více chce vy užít synergie mezi jednotlivými ústavy, klíčové úsilí zaměří do konkrétních vědeckých projektů. Při organizování své činnosti se dívá do zahraničí, zejména do Německa, kde je věda organizována na vskutku vysoké úrovni. Má snahu přitáhnout do vědy mladé talentované lidi. Co popřát naší nejvýznamnější národní výzkumné organizaci do dalších let? Určitě to, co se obyčejně přeje, hlavně ale důstojné podmínky pro práci. A také odhodlání odolávat nechutným politickým tlakům, v jejichž pozadí je možná zájem o atraktivní budovu na skvělé adrese metropole. Prý: prodejte ji za miliardu a peněz budete mít v Akademii dost. Prodat za miliardu? A kolik by tak stálo sídlo nové? Určitě víc než miliardu, stačí si jen představit kolik by stálo přestěhovat a vhodně umístit knihovnu. Přejme si tedy i my spolu s Akademií, aby se jí na cestě do budoucna poštěstilo rozlousknout jen vědecké oříšky a nikoli odsouvat balvany navalené nepřejícími a zaslepenými. /egy/
