I když budeme mluvit jen o „těle“, a ne o „duši“, lze bezpečně odhadnout, že každý z nás trpí nějakou poruchou, o které neví. Pro nezanedbatelnou část obyvatel světa touto skrytou obtíží bude nealkoholická steatóza jaterní.
Postihuje podle odhadů zhruba miliardu lidí a spadá většinou do kategorie „věcí“, které by mohlo vyřešit cvičení a lepší stravování. Jde totiž velmi zjednodušeně řečeno o projev zvýšeného ukládání tuku v játrech, které obvykle nemá bezprostřední a vážné zdravotní důsledky.
Bohužel to neplatí pro každého. V některých případech může dojít až k vážnému poškození jater. U některých pacientů se může vyvinout rakovina či cirhóza jater, a u zlomku z nich až celkové selhání jater. Poškození je vážné, ale na pohled už nikdo nepozná, zda dotyčný nebyl ve skutečnosti těžkým pijákem.
Někdy ani abstinence člověka před alkoholem neubrání. Jak se totiž ukazuje, někteří pacienti jsou alkoholu vystaveni, i když se pití ani nedotknou. Alespoň taková možnost se rýsuje na základě práce čínských vědců, kteří v časopise Cell popisují příklad pacienta s vážným případem nealkoholického poškození jater a následné vědecké pátrání po příčinách (i řešeních) jeho potíží.
LIHOVAR V BŘIŠE
Jejich práce je založena především na pozorování jednoho mladého pekingského pacienta. Sedmadvacetiletý muž trpěl velmi vzácným „syndromem vlastního pivovaru“, což je problém diagnostikovaný u méně než desítky lidí na světě. Mladý Číňan již 10 let trpěl záhadnými „epizodami“ opilosti. Vlastní matka ho podezírala, že tajně pije, a dávala mu pravidelně dýchat do alkohol-testeru. Podle něj měl v těle alkohol i ve chvíli, kdy bylo jasné, že nepil.
Pacientům s tímto onemocněním alkohol vzniká v těle z cukernaté potravy, předpokládá se, že například kvůli přemnožení kvasinek v jejich střevech. V tomto případě ovšem snaha o potlačení domnělých kvasinek léky nevedla prakticky k žádnému zlepšení. Biopsie jater ukázala, že pacient trpí vážnou formou steatózy.
Lékaři proto pacienta přesunuli na jednotku intenzivní péče, kde ho měli pod dohledem a mohli tak například kontrolovat jeho stravu. Pokusy ukázaly, že jídlo s vysokým obsahem cukru mladému muži skutečně spouštělo v těle velkovýrobu alkoholu. Alkohol vzniká v lidské střevní mikroflóře neustále, v tomto případě ovšem v extrémním množství. Lékaři pacientovi naměřili až stěží uvěřitelné 4 g alkoholu na l krve, tedy čtyři promile. To by při jeho tělesných parametrech odpovídalo 15 sklenkám tvrdého alkoholu!
Viníka odhalil rozbor bakteriálních obyvatel pacientovy stolice. V těle měl do té doby neznámý kmen bakterie Klebsiella pneumoniae, který byl velmi aktivní právě po příjmu cukernaté stravy. V době, kdy měl pacient v krvi alkohol, se podíl této bakterie proti ostatním velmi výrazně zvyšoval. V jednom případě až zhruba na 900násobek normálních hodnot a tvořil až téměř pětinu (18,8 %) všech bakterií ve stolici.
Zajímavé pozorování naštěstí autoři nenechali jen tak a podrobili ho bližšímu zkoumání. Především udělali experimenty na zvířatech, když bakterie vpravili do střev hlodavců, kteří neměli vlastní střevní mikroflóru. U zvířat se po měsíci objevily stopy poškození jater. Podobné to bylo i u normálních hlodavců, kterým podali v jídle bakterie „alkoholového“ kmene klebsielly (kmen dostal mimochodem název HiAlc, od „high alcohol“).
NENÍ SÁM
Co je snad ještě zajímavější, stopy přítomnosti této bakterie byly objeveny i ve stolici vzorku necelých 50 pacientů s vážnější nealkoholickou steatózou jater. „Alkoholový“ kmen se objevil ve výsledcích zhruba 60 % těchto pacientů, ale jen u 6 % zdravých lidí, u kterých vědci udělali stejnou zkoušku pro kontrolu.
Ve vzorku pacientů s jaterními problémy měla většina lidí (32 ze 48) vážnější formu obtíží. Autoři studie tedy celkem oprávněně spekulují, zda výskyt alkohol vytvářejících bakterií nesouvisí s vážnějšími formami jaterní steatózy, respektive s vážnějším poškozením jater. Odpověď na tuto otázku bude samozřejmě vyžadovat větší studii a další výzkum. Výhodou přitom je, že zřejmě existuje poměrně jednoduchý test, jak určit, kdo by mohl v těle mít „alkoholické“ bakterie: stačí glukóza a alkohol.
Výsledek se bude týkat jen části, a zřejmě malé části lidí trpících steatózou, ale té by mohl skutečně pomoci. Ostatně dokládá to i příklad „pekingského pacienta“, který se svých problémů (jak jaterních, tak syndromu vlastního pivovaru) zbavil díky kombinaci vhodné diety a antibiotik.
Je zajímavou otázkou, do jaké míry přesně bude pozorování platit i u nás. Studie probíhala výhradně na čínských pacientech. V asijské populaci jsou nejen rozší řeny jiné genetické varianty, ale také jiná střevní mikroflóra. Zdá se velmi pravděpodobné, že podobné případy by se měly vyskytovat i v Evropě, ale jisté to není, a ještě s menší jistotou lze mluvit o tom, jak jsou či nejsou rozšířeny.
Výzkum je také „syndromem“ nové vědecké doby. Dodnes v podstatě platí, že řada zajímavých a relevantních výzkumů se prováděla pouze na Evropanech a Američanech (někdy dokonce pouze na podskupinách, protože ještě dlouho po druhé světové válce byly z řady studií vyřazeny ženy). Přenos výsledků na jiné populace pak často není vůbec přímočarý, a někdy je v podstatě nemožný. Se vzestupem asijské – především čínské – vědy podobné situace zažijeme možná častěji z opačného pohledu.