Vědecké podvody, dříve vnímané především jako ojedinělá selhání jednotlivců, v posledních letech nabývají systémového charakteru. Tlak na publikační výkon, shrnutý heslem „publikuj, nebo zhyň“ (publish or perish), vytváří prostředí, které nahrává neetickým praktikám. Tento tlak využívají organizované skupiny, které z falšování vědeckých výsledků učinily výnosný obchod.
Klíčovými aktéry nového fenoménu „publish or perish“ jsou takzvané „továrny na články“. Tyto subjekty nabízejí vědcům placenou službu: vytvoření kompletního vědeckého článku na zakázku, často založeného na fiktivních datech. S využitím nástrojů umělé inteligence dokážou generovat nejen text, ale i grafy, tabulky a datové soubory, které se na první pohled jeví jako legitimní. Jako autoři jsou následně uvedeni platící zákazníci.
Jejich služby však nekončí u autorství. Jelikož se kvalita vědce hodnotí i podle toho, jak často je jeho práce citována jinými odborníky, nabízejí „továrny na články“ také prodej citací. Do stovek falešných článků, které produkují, uměle vkládají odkazy na práce svých klientů, a tím jim uměle zvyšují vědecký kredit. Tento model funguje na tržním principu, včetně množstevních slev za větší počet objednaných citací.
Závažnost situace podtrhuje nedávná studie týmu Luise Nunese Amarala publikovaná v prestižním časopise PNAS. Výzkumníci se zaměřili na analýzu dat z časopisu PLoS ONE, který je považován za zavedené periodikum se standardním recenzním řízením. Díky transparentnosti časopisu, který zveřejňuje jména editorů odpovědných za jednotlivé články, mohli autoři studie zkoumat jejich publikační vzorce.
Analýza se soustředila na články, které byly po svém vydání vědeckou komunitou ostře kritizovány (například na platformě PubPeer) nebo přímo staženy redakcí kvůli závažným pochybením. Výsledky byly znepokojivé. Ukázalo se, že za neúměrně vysokým počtem problematických publikací stojí malá skupina editorů. V jednom extrémním případě měl editor na starost 79 článků, z nichž bylo později staženo 49.
Autoři studie se domnívají, že takto vysoká míra pochybení není náhodná a naznačuje možnou korupci. Editoři mohou být motivováni úplatky od autorů či přímo od provozovatelů „továren na články“, aby schvalovali k publikaci i zjevně nekvalitní nebo podvodné práce. Ačkoliv se analýza týkala jednoho časopisu, problém je pravděpodobně rozšířen v celém vědeckém publikování.
Rychlejší než náprava
Data ze studie PNAS ukazují na alarmující tempo růstu tohoto jevu. Množství článků produkovaných v těchto „montovnách“ na vědecké články se zdvojnásobuje přibližně každých 18 měsíců. To je 10× rychleji, než roste celkový počet vědeckých publikací. Počet odhalených a stažených podvodných studií sice také stoupá, ale podstatně pomaleji (zdvojnásobení za 3,5 roku). To znamená, že podíl bezcenných a zavádějících článků ve vědecké literatuře neustále roste.
Důsledky jsou vážné, zejména v oborech, jako je medicína. Falešné studie mohou zkreslit výsledky metaanalýz, které shrnují poznatky z více prací a slouží jako podklad pro tvorbu léčebných doporučení.
Tradiční sebekontrolní mechanismy vědy, které po staletí zajišťovaly její důvěryhodnost, jsou tváří v tvář tomuto organizovanému a rychle rostoucímu průmyslu podvodů pod velkým tlakem. Otázkou zůstává, zda vědecká komunita dokáže najít účinnou obranu dříve, než dojde k nevratnému poškození důvěry v samotnou vědu.