Loňský rok se předpovědím vymyká do takové míry, že to překvapilo i profesionály z oboru: „Je to ponižující a trochu znepokojivé přiznání, ale žádný rok nezmátl předpovědní schopnosti klimatologů více než rok 2023,“ napsal v komentáři pro časopis Nature klimatolog Gavin Schmidt.
Teplota povrchové vody v tropických mořích v posledních 40 letech. Poslední údaje k 5. dubnu 2024. Poslední dva roky představují v kontextu předcházejících 40 let zjevné maximum Data: NOAA, vizualizace E. Jacobson
V posledních devíti měsících průměrné teploty povrchu pevniny a moře překračovaly předchozí rekordy zhruba o 0,2 °C. V planetárním měřítku je to obrovská odchylka. Oteplování modely pochopitelně kvůli rostoucím emisím skleníkových plynů očekávaly, ale tento tepelný skok výrazně překračuje předpovědi klimatických modelů. Vysvětlení se nabízí vícero. Žádné z nich (ani jejich kombinace) ale nedokázalo sladit klimatické teorie a modely s měřeními.
Loni převládající globální klimatické podmínky navíc rekordům ani nenahrávaly. Začátkem loňského roku se Tichý oceán dostával z tříletého období klimatického jevu La Niña, spojeného s relativním ochlazením středního a východního Tichého oceánu. Na základě precedentů, kdy podobné podmínky panovaly na začátku roku, např. klimatolog Gavin Schmidt, ředitel Goddardova ústavu v NASA [Goddardův institut pro kosmický výzkum — pod tímto matoucím názvem se skrývá instituce, která se věnuje především výzkumu zemského klimatu, byť tedy do velké míry s pomocí družic, tedy „kosmického výzkumu“ — pozn. red.], očekával, že rok 2023 rekordně teplý nejspíše nebude.
Až ve druhé polovině roku 2023 nastoupil jev El Niño, tedy opak jevu La Niña, který způsobuje oteplení východní části tropického Tichého oceánu. Jev je ovšem v současnosti mírnější než podobné události v letech 1997—98 a 2015—16.
Od března loňského roku ovšem začaly prudce stoupat teploty povrchu oceánu v severním Atlantiku. V červnu byl rozsah mořského ledu kolem Antarktidy zdaleka nejnižší v historii. V porovnání s průměrnou ledovou pokrývkou v letech 1981—2010 chyběl kus mořského ledu zhruba o velikosti Aljašky.
Pozorovaná teplotní anomálie byla nejen mnohem větší, než se očekávalo, ale začala se projevovat několik měsíců před nástupem El Niña.
Mnoho hypotéz
Hladina skleníkových plynů v atmosféře nadále stoupá, ale teplotu naší planety by od roku 2022 měla zvýšit jen zhruba o 0,02 °C, tedy 10× méně, než se podařilo naměřit.
Mezi teorie příčin, které klimatologové předkládají, patří spad z výbuchu sopky Tonga-Hunga Ha’apai v lednu 2022. Erupce sice planetu obecně spíše ochlazují, protože do vysokých vrstev vyvrhají velké množství aerosolů, těch ale Tonga—Hunga Ha’apai vypustila do ovzduší jen málo. Navíc jde o sopku podmořskou. Její exploze tak vedla k vyvržení velkého množství vodní páry, což je skleníkový plyn, do atmosféry (146 Mt). Tato exploze tak na rozdíl od řady jiných povede v součtu zřejmě k vzestupu teploty na Zemi. Podle studie, zveřejněné v lednu v časopise Nature, však erupce přinese během pěti let oteplení „jen“ o 0,035 °C.
I po zohlednění těchto možných vysvětlení zůstává rozdíl mezi očekávanými a pozorovanými průměrnými ročními teplotami v roce 2023 téměř 0,2 °C, což je zhruba rozdíl mezi předchozím a současným ročním rekordem. Příčinu je tedy třeba hledat ještě jinde.
Jedním z favoritů je na pohled poněkud paradoxní hypotéza zaměřená na ekologicky motivovaná opatření v lodní dopravě. Od 1. ledna 2020 totiž předpisy nařídily snížit obsah síry v lodních palivech ze 3,5 % na maximálně 0,5 %. Případně mohou být lodě vybaveny systémy čištění výfukových plynů, které pohlcují unikající oxidy síry na odpovídající úroveň. Očekává se, že toto nařízení by mohlo po celém světě zabránit několika desítkám tisíc předčasných úmrtí.
Jenže sirné částečky ovlivňovaly povahu mraků v nižších vrstvách atmosféry nad lodními trasami a mraky byly díky nim jasnější a odrážely tak více světla. Pokles emisí tedy snižuje „odrazivost“ mořských mraků zvláště na nejrušnějších místech oceánů, mezi které patří například právě severní Atlantik.
Vědci se ale stále přou o to, jak velký vliv využívání čistšího paliva v lodní dopravě vlastně mělo. A ani ti největší zastánci hypotézy neříkají, že by mu připisovali tak výrazný vliv, jaký vidíme. Např. Michael Diamond z Floridské univerzity, velký zastánce zmíněné myšlenky, ve své práci dospěl k závěru, že vliv chybějících emisí by mohl do poloviny století vést ke zvýšení teploty v severním Atlantiku o 0,5 až 1 °C, globálně kolem 0,1 °C.
Jiné odhady jsou ještě podstatně mírnější. Další analýza, vytvořená pro Brief Carbon, dospěla k závěru, že oteplení by mělo být o řád menší: 0,045 °C (po 30 letech). K podobnému výsledku dospěla i starší práce z roku 2009 (publikovaná na ACS Publications).
Co dál a co to znamená
Nikdo tedy nečekal, že by se teploty měly měnit tak rychle, jak se mění. Zároveň ale nelze „sirnou“ hypotézu vyloučit, dokud nebudeme mít k dispozici tvrdá data. A to bude ještě nějakou dobu trvat. Hodnocení vlivu nižších emisí aerosolů závisí do značné míry na práci dobrovolníků. Zatím se této problematice prostě nevěnovalo dost pozornosti na to, aby na ni někdo dal peníze. Nějakou dobu tedy může trvat, než se dočkáme údajů za rok 2023.
Dodejme, že do budoucna by to mohlo být o něco lepší. V únoru 2023 odstartovala sonda NASA nazvaná PACE (plankton, aerosol, cloud, ocean ecosystem), která by měla začít poskytovat globální hodnocení zastoupení různých aerosolových částic v atmosféře. Její údaje by snad měly výrazně snížit nejistotu kolem vlivu aerosolů v klimatických modelech.
Zatím budou nejen klimatologové s napětím čekat, co se bude dít dále. Předchozí zkušenosti s jevem El Niño naznačují, že teplotní výkyv by se měl do léta, zhruba do srpna, stabilizovat. Pokud se tak nestane, vstoupíme na „neprobádané území“, jak píše Schmidt. Mohlo by to znamenat, že už se pravidla mění. Jinak řečeno, že oteplování planety mění fungování klimatického systému dříve, než vědci předpokládali.
Nebo naopak, že statistické závěry založené na pozorování minulých událostí jsou méně spolehlivé, než se věda domnívala. Což je možná o něco lepší zpráva, která ovšem zároveň znamená, že spolehlivost sezonních předpovědí je ještě menší, než se předpokládalo.