Za jásotu a potlesku stovky přátel, rodinných příslušníků a zaměstnanců představila v Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu Americká kosmická agentura NASA posádku pro misi Artemis III. Stalo se tak v úterý 9. června. Pamatujte si toto datum. Čtyři vybraní muži by měli za rok a pár týdnů odstartovat k misi, která by opět měla otevřít Američanům cestu na Měsíc.
Let Artemis III má sloužit jako most mezi nedávnou misí Artemis II kolem Měsíce a plánovaným přistáním na Měsíci s misí Artemis IV v roce 2028. Její posádku by měli tvořit: Randy Bresnik, astronaut NASA a velitel, Luca Parmitano, astronaut ESA a pilot, Andre Douglas a Frank Rubio, oba astronauti NASA a specialisté. Většinu z těchto jmen dobře známe.
Bresnik je bývalým pilotem raketoplánu (STS-129/2009), na ISS pobýval 2×, přičemž podruhé startoval v Sojuzu MS-05 2017, a na ISS působil jako velitel Expedice 53. Parmitano byl také velitelem mise na ISS a málem se v roce 2013 utopil vodou vnikající do skafandru během výstupu do volného prostoru. Rubio nechtěně stanovil americký rekord pobytu v kosmu 371 dní během jednoho letu na ISS, když se jeho plánovaná šestiměsíční mise na stanici v letech 2022—23 nečekaně zdvojnásobila poté, co byla jeho první cesta domů zrušena kvůli úniku chladicí kapaliny na ruské kosmické lodi. Jen Douglas se na svou první misi kvalifikoval jako záložník pro Artemis II.
Životopisy posádky pak prozrazují, že Bresnik má slovinské předky, Parmitano je Ital, Rubio má salvadorské rodiče a Douglas je Afroameričan. Vskutku různorodá posádka. Pravda, pravověrným ctitelům genderu tam chybí žena. A tak museli představitelé NASA vysvětlovat, že pro náročnost budoucí mise byli členové posádky vybíráni pouze na základě kvalifikace a bez ohledu na pohlaví.
Plány jsou dány
„Jsme spojovacím článkem mezi Artemis II a Artemis IV,“ řekl Bresnik při jmenovací ceremonii. A Jared Isaacman, který v sobě zřejmě probudil ve funkci administrátora básnické nadání, zarecitoval:
„Nesete oheň průzkumu z minulých generací, důvěru této agentury a podporu této země a sny milionů lidí, kteří vás budou povzbuzovat, protože vědí, že to, co ostatní považují za nemožné, je právě to, co zde v NASA umíme nejlépe.“
Jasně že je lidé budou povzbuzovat a obdivovat, tedy pokud poletí a budou mít možnost vyzkoušet vyvíjené lunární moduly od SpaceX a Blue Origin.
Představitelé NASA zároveň s posádkou představili i podrobnější plány na let Artemis III. K tomuto experimentu (na rozdíl od testovacího letu z éry Apollo [konkrétně Apollo 9/1969], kdy postačil jeden Saturn 5) budou potřeba tři starty superraket. Je ironií osudu, že jediným nosičem, který je už k dispozici, je slepenec SLS (space launch system).
I když to pro laika vypadá na dlouhé lokty, raketa a kabina Orion by měly být připraveny ke startu do poloviny roku 2027. Včetně tzv. simulátoru 2. úrovně, odborně řečeno „distanční podložky“. SLS s Artemis III totiž poletí bez horního urychlovacího stupně ICPS, protože nepotřebuje jeho výkon k dosažení nízké oběžné dráhy kolem Země. NASA si jej ušetří pro lety k Měsíci. SLS bude mít místo něj nasazen falešný „spacer“. Tato „podložka“ si zachová stejné celkové rozměry a spojovací body rozhraní jako horní stupeň mezi adaptérem stupně Orion a adaptérem pro nosnou raketu.
Tento vývoj dává z hlediska úspory nákladů smysl. Horní stupeň SLS vynáší Orion z oběžné dráhy Země směrem k Měsíci, ale Artemis III k Měsíci nepoletí. Distanční podložka bude tudíž simulovat umístnění ICPS a teprve na ni bude připojena loď Orion.
Jak konstatoval v rozhovoru pro web ArsTechnica Jeremy Parsons, manažer programu Artemis v NASA: „Už máme návrh hotový. Už se formuje v United Launch Alliance a pak ho svaříme interně v Marshall Space Flight Center. Očekáváme, že se objeví v Kennedy Space Center nejpozději v prosinci a pak na to navrstvíme Orion.“
Tady prosím jde v podstatě o „hrnec,“ na který se posadí kosmická loď.
Co je také zajímavé, Isaacman popřel zprávy, že společnosti SpaceX a Blue Origin požádaly o odklad mise až na podzim příštího roku, a konstatoval, že časový plán Artemis se (i přes problémy s nosiči) zatím nemění.
Takže jako první má odstartovat prototyp modulu Blue Origin, který je schopen pobýt na oběžné dráze až 90 dní. Poté čtyři astronauti Artemis III odstartují uvnitř kosmické lodi Orion na vrcholu rakety SLS. Posádka se následně s modulem Blue Moon setká, připojí se a vstoupí do jeho prostor. Na palubě otestuje systémy podpory života na Blue Moon, prověří jeho další funkce a mj. vyzkouší lunární skafandry společnosti Axiom Space. Soulodí bude ovládat posádka Orionu.
V této době proběhne start třetí rakety — Starship od SpaceX. Co je podstatné, Starship à la HLS bude pravděpodobně vybavena pouze spojovacím uzlem. Nebude disponovat pilotní kabinou, a tedy podporou života, a proto do ní posádka nevstoupí. Což je pochopitelně pro SpaceX minus. Po tom všem se posádka od Starship odpojí a přistane v Tichém oceánu. Pokud bude mise úspěšná, prokáže schopnost Orionu provádět spojovací operace se dvěma lunárními přistávacími moduly a poskytne NASA určité ujištění ohledně složitých manévrů, které budou potřeba během Artemis IV.
Po prezentaci čtyř astronautů Arftemis III Isaacman několik minut hovořil s novináři. A zopakoval, že je o časovém harmonogramu startu Artemis III v roce 2027 i přistání na Měsíci v roce 2028 „mimořádně“ přesvědčený. Američané, řekl, by měli očekávat od své vesmírné agentury excelenci.
„Artemis III bude mimořádnou ukázkou toho, co je možné,“ pronesl také Jared Isaacman. Někteří by dodali — i co je nemožné.
Kde nic není, ani čert nebere
Tyto časové plány však obecně považují odborníci z vesmírného průmyslu za agresivní, protože jsou zvyklí na to, že NASA postupuje pomalu. Vyhlídky na let Artemis III příští rok byly 28. května zastíněny výbuchem rakety New Glenn společnosti Blue Origin na jediné startovací rampě na Floridě, který způsobil katastrofální škody na tamních zařízeních.
Raketa New Glenn je přitom na vypouštění přistávacích modulů Blue Moon optimalizována. Společnost založená Jeffem Bezosem sice uvedla, že očekává, že se New Glenn vrátí do provozu ještě před koncem tohoto roku, ale většina odborníků pro Ars- Technica uvedla, že pravděpodobnější časový rámec je 12—18 měsíců.
Faktem je, že po katastrofální explozi na rampě LC-36 vypadala situace sice beznadějně, ale ukázalo se, že mnoho klíčového vybavení je ve velmi dobrém stavu. Samotná raketa se při výbuchu prakticky rozpadla a její transportér TE (transporter erector) zůstal s troskami na povrchu betonové desky. Velká konstrukce byla poškozena strukturálně u své základny, zatímco zdeformované zbytky bleskové věže jsou nepoužitelné. Velký zpracovatelský hangár prošel výbuchem bez větších škod, stejně jako nádrže na pohonné látky, vodárna a distribuční systémy.
„Když se podíváte na historii vývoje nových těžkých nosných raket, není to neobvyklé. Takže byla to rána na solar? Rozhodně,“ konstatoval manažer Jeremy Parsons. „Ale jdeme dál. Znám hodně členů týmu Blue Origin a vím, jak tvrdě pracují. Myslím, že je to dobrá příležitost, aby z toho vyšli lépe. Ve skutečnosti nakonec budeme mít dvě rampy schopné pro 9×4 silnější verze rakety New Glenn v kratším časovém období.“ [Číselný údaj prozrazuje, že finální verze New Glennu má mít na prvním stupni devět motorů BE-4, zatímco ta, co explodovala, měla těchto motorů jen sedm — pozn. red.]
Jeremy Parsons také Ericu Bergerovi z Ars prozradil, že s lidmi od Blue Origin každý den spolupracuje ruku v ruce, nicméně se zvažují i alternativy nosičů. „Kdybych potřeboval letět na jiném nosiči, jak by to vypadalo? Probíráme, jaké jsou zapotřebí technické změny atd. Takže bych řekl, že to všechno probíhá paralelně. Chci být opatrný, protože ač je ‚Modrý tým‘ sebevědomý a postupuje vpřed, díváme se na to z širšího pohledu: jak zajistit kompatibilitu architektury a šance našich možností udržet něco v chodu v roce 2027.“
A na Bergerovu otázku, zda by modul Blue Moon určený pro Artemis III mohl letět na alternativní nosné raketě, jako je Vulcan nebo Falcon Heavy, odpovídá jednoznačně: „Ano. Velikost kapotáže MK-2 je jedním z faktorů, který nám to umožní zkusit.“
Nic není jednoduché
Během vystoupení na summitu generálních ředitelů CNBC začátkem června nicméně Isaacman uvedl, že hmotnost a objem přistávacích modulů Blue Moon ponechává jen málo možností pro alternativní nosiče. „Co se týče těžkého, opravdu těžkého nákladu, máme k dispozici SpaceX a Blue Origin, a samozřejmě, jeden z nich je teď dole na rampě…“
Pro NASA přitom představovala raketa New Glenn důležitou pojistku. Agentura přeci jen nechtěla při návratu lidí na Měsíc spoléhat na jediného soukromého dodavatele. Konkurence mezi Blue Origin a SpaceX měla zvýšit šanci, že se Spojené státy vrátí na lunární povrch dříve než Čína. Bohužel, jedna z hlavních alternativ doslova zmizela v plamenech.
Mluvčí agentury pak pro Spaceflight Now řekl, že NASA by ráda viděla starty nákladního modulu Blue Moon Mark 1 a případně pilotovaného modulu Blue Moon Mark 2 přesunuté na raketu, která není New Glenn. Má to ale svůj háček. Copak háček, přímo hák.
Přistávací moduly Blue Moon byly konstruovány tak, aby pasovaly do sedmimetrového aerodynamického krytu rakety New Glenn. Aerodynamický kryt nákladu Falcon Heavy má průměr 5,2 m, a ačkoliv společnost vyvinula větší verzi, nepředstavila žádné širší rozměry. Navíc startovací rampy SpaceX nejsou vybaveny pro obsluhu kyslík-vodíkového motoru modulu, jako má Blue Moon.
Následky havárie se mohou projevit i mimo oblast pilotovaných letů. New Glenn měla vynášet také satelity internetové sítě Amazon Leo (dříve Project Kuiper), která má konkurovat systému Starlink společnosti SpaceX. Každý měsíc zdržení tak posiluje náskok Muskovy firmy nejen ve vesmíru, ale i na rychle rostoucím trhu. Ovšem použít Super Heavy místo Glenna staví před NASA nejen technologické problémy. Jeff Bezos, který Elona Muska příliš nemiluje, by to asi nepřipustil. Taková pohana!
Kudy cestička…
NASA záhy po explozi New Glennu 29 ústy administrátora Isaacmana naznačila, že bude spolu s Blue Origin hledat alternativní nosič pro lunární „lander“ Blue Moon. V rozhovoru pro FOX Business Isaacman mimo jiné řekl: „Chceme také oddělit lander od nosné rakety i rampy samotné,“ a dodal: „NASA je zaměřená na lander, protože jsme ostře zaměření na náš úkol vrátit astronauty na povrch Měsíce do roku 2028. Budeme pokračovat ve vývoji a zdokonalování tohoto přistávacího modulu, aby byl připraven pro naši testovací misi v roce 2027, tedy pro Artemis III, a případně i pro splnění našich cílů z hlediska přistání v roce 2028.“
A protože se pak v konsorciu Blue Origin (zahrnuje i Lockheed Martin, Draper, Boeing, Astrobot a Honeybee Robotics) bušili do prsou, že rampu LC-36 opraví ještě letos (vyrobeným dílům raket se kupodivu nic nestalo!) a další New Glenn odstartuje už v tomto roce, nastalo kolem debat o jiném nosiči pro modul MK-1 či MK-2 na chvíli ticho.
Ovšem už během svého vystoupení na akci CEO Summit CNBC Isaacman přiznal, že hmotnost a objem modulů Blue Moon nabízí jen málo možností pro alternativní nosiče: „Z hlediska silných raket, myšleno opravdu silných raket, tu máte SpaceX a Blue Origin, a jak je zřejmé, jedna z těchto společností je momentálně mimo provoz.“ Jestliže Jeremy Parsons v rozhovoru pro ArsTechnica naznačuje možné přesazení lunárních modulů Blue Origin a robotů na jiné nosiče, než je New Glenn, jaké těžkotonážní tahouny může mít ještě na mysli, pokud nejde o SpaceX? Tady je bohužel trh jaksi přebrán. Delty už šly do výslužby a Atlasy 5 také končí, protože dochází ruské motory RD-180. Atlas 5 má naplánované pouze dvě další mise internetových satelitů Amazon Leo a zbývající lety nešťastné kabiny Boeing Starliner, než bude zcela vyřazen ve prospěch své náhrady, rakety Vulcan od ULA (United Launch Alliance). Nosnost Atlasu 5 Heavy s pěti boostery je až 20 t na LEO, což by teoreticky stačilo na vynesení prototypu Bezosova landeru MK-1 o startovní hmotnosti 21 t na okolozemskou nízkou orbitu. Ovšem Artemis III předpokládá spojení s větším a těžším modulem MK-2, o startovní hmotnosti 45 t, (tzv. suchá hmotnost 16 t), vybaveným pro pobyt posádky, což by Atlas nezvládl.
ULA po zdlouhavém vývoji počítá s nasazením náhrady za Atlas středotonážní rakety Vulcan Centaur, která má ve své nejtěžší variantě VC6 (tj. se 6 boostery) dopravit na LEO náklad o hmotnosti 27 t. Ale ouha, má za sebou pouhé čtyři, ne vždy povedené starty (další jsou zatím pozastaveny) a také její kryt o průměru 5,4 m je pro Blue Moon nedostačující.
Navíc, pokud se prokáže, že explozi New Glennu 29. května skutečně zavinil středový motor BE-4, bude mít do vyřešení nehody problém i Vulcan, který má v l. stupni stejné dva Bezosovy metan-kyslíkové motory.
Víra hory přenáší
NASA skutečně nemá v tuto chvíli na výběr. Může jen doufat, že Blue Origin skutečně dokáže rampu LC-36A do konce roku zprovoznit a snad i dobudovat další, nedaleko stojící LC-36B. O rampě na Vandenberg Space Force Base v Kalifornii zatím není možno vůbec uvažovat. Nicméně rampy na Kennedyho kosmodromu by už mohly (měly?) být připraveny na starty silnější verze New Glenn tzv. „9×4“ s nosností 70 t na LEO. To je ale, přiznejme si, hudba budoucnosti. Určitě na řadu měsíců, ne-li let.
Ještě před několika měsíci se zdálo, že Bezosova společnost začíná postupně stahovat technologický náskok SpaceX. Někteří odborníci dokonce připouštěli, že by mohla svého rivala předstihnout. Dokonce varianta modulu Blue Moon začala vypadat průchodnější na první artemisovské přistání na Měsíci než padesátimetrová Starship. Výbuch New Glennu však tuto možnost přinejmenším odsunul.
Podle expertů je nyní mnohem pravděpodobnější, že NASA bude při návratu na Měsíc odkázána téměř výhradně na Starship. To je problém i proto, že ani Muskův projekt zatím neprošel bez komplikací. Poslední testovací let 12 verze V3 sice prokázal pokrok, ale skončil několika poruchami motorů a americký Federální úřad pro letectví další starty stopnul do vyšetření příčin jejich selhání, které mj. stálo SpaceX havarijní přistání boosteru Super Heavy. A tak se zdá, že nejen NASA, ale celý kosmický průmysl včetně vojenských zakázek jsou v současné situaci velkých nosičů odkázány na SpaceX.
A společnost také pronikavě zabodovala na burze, když vrhla do prodeje akcie po 150 USD. Jejich hodnota letí prudce nahoru a SpaceX se stala 6. největší světovou společností. O bilionáři Muskovi nemluvě.
Otázka zní: Co se stane, když budou raketa Space Launch System a kosmická loď Orion připraveny příští léto ke startu, ale jeden, nebo oba lunární moduly ne? Jared Isaacman musel konstatovat, že Artemis III neodstartuje, dokud nebudou připraveny na reálnou a veledůležitou zkoušku.
„Řekl bych, že obecně platí, že tuto misi neodstartujeme, dokud nebudeme mít pocit, že stanovené cíle jsou dostatečné ke snížení rizika následného přistání přímo na Měsíci,“ řekl Isaacman.
V to jisté asijské kosmické mocnosti určitě doufají a mnou si ruce.