Odborníci Illinoiské státní univerzity vyvinuli materiál schopný výrazně zvýšit přenos tepla ve výměnících tepelných elektráren.
Přechod na energetiku bez fosilních paliv zabere ještě hodně času. Do té doby můžeme vylepšovat „fosilní“ technologie tak, aby se co nejvíce snížilo množství emisí uhlíku do atmosféry.
Muhammad Hoque a jeho kolegové z americké University of Illinois Urbana-Champaign vyvinuli nový povrchový materiál pro potrubí kondenzátoru páry v elektrárnách, který by mohl vést k omezení emisí oxidu uhličitého o 460 milionů tun ročně. Zvyšuje totiž účinnost přenosu tepla v potrubí kondenzátoru, jenž v tepelných elektrárnách umožňuje prodloužit expanzi páry v turbíně až do relativně hlubokého vakua, což vede ke zvýšení tepelné účinnosti parního cyklu (například oproti parnímu stroji s otevřeným cyklem, který páru přímo vyfukuje do atmosféry).
Badatelé použili hydrofobní materiál založený na uhlíku F-DLC (fluorinated diamond-like carbon). Když pára kondenzuje na potrubí s tímto povrchem, nevytváří nejprve tenký film jako obvykle, ale tvoří hned kapičky páry. Kondenzace pak probíhá mnohem rychleji.
Testy technologie ukázaly, že zvyšuje celkovou účinnost elektrárny cca o 2 %. To na první pohled sice nevypadá oslnivě, ale pokud by všechny uhelné a plynové elektrárny využívaly kondenzátory s tímto materiálem, vedlo by to k ročnímu poklesu emisí CO2 o 460 milionů t, k ušetření asi 7,5 bilionu l chladicí vody a k výrobě 1 000 TWh elektřiny navíc.
Hoque si pochvaluje, že impozantních výsledků lze dosáhnout díky vcelku jednoduchému materiálu, který kromě uhlíku obsahuje fluoren a špetku křemíku. Velkou výhodou rovněž je, že tímto materiálem lze pokrýt potrubí či další objekty z prakticky každého běžného kovu, včetně mědi, bronzu, hliníku nebo titanu.