Internet změnil v posledních čtyřech nebo pěti letech naše hospodářství, kulturu a politiku i úplné základy našeho života v takovém rozsahu, že se v mnoha ohledech nalézáme uprostřed komunikační revoluce, která se svým významem může rovnat vynálezu psaní nebo tiskařského lisu. Možná dokonce samotnému vzniku řeči. Pravděpodobně je to stejně tak důležité. To, co jsme zažili dosud, je ale jen zahřívacím kolem před tím, co nás ještě čeká.
DRŽET PRST NA STAVIDLE NELZE VĚČNĚ
V létě roku 2015 generální ředitel jedné z největších průmyslových korporací na světě přednesl projev na exkluzivní soukromé večeři pro bohaté a vlivné v Německu. Během „otázek a odpovědí“ byl generální ředitel dotázán ohledně využití robotů ve výrobě, a zda se jedná o realistické vyhlídky do budoucna. Generální ředitel informoval posluchače, že jeho společnost již má jeden plně automatizovaný výrobní závod a v rukou má technologie, se kterými může okamžitě převést do plně automatizovaného provozu všechny své továrny na světě. Hlavní důvod, který jim brání v tom, aby to udělali, ale není ekonomický – ekonomicky by dávalo dobrý smysl – ale politický: přechodem na plně automatizované tovární provozy by se minimálně 40 % ze všech zaměstnanců ocitlo mezi nezaměstnanými a hodně z nich přímo v Německu. „Kdybychom to udělali,“ řekl, „střední třída v Německu by v podstatě skončila.“ Publikum bylo konsternováno, poněvadž z toho plyne, že tato situace brzy nastane, velmi brzy, poněvadž dokonce ani jeden z nejvlivnějších CEO na světě nedokáže držet prst na stavidle věčně.
Publikum složené z počítačových vědců by překvapeno nebylo – robotika v posledních několika letech explodovala s revolučními objevy a mnoho dalších, dříve nepředstavitelných objevů, je na obzoru. Vzpomeňme analýzu Gilla A. Pratta, který působil do roku 2015 v Pentagonu ve funkci ředitele agentury DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), kde dohlížel na programy z oboru robotiky. DARPA je v centru technologických inovací po celou dobu digitální éry. Pratt tvrdí, že se lidstvo nachází na pokraji něčeho, co může mít srovnatelný účinek s kambrijskou explozí. Odkazuje se na relativně krátké období před 540 miliony let, kdy život prošel překvapivě rychlou diverzifikací, včetně pravděpodobně vývojem zraku. Byl to rozhodující moment pro další vývoj komplexního a inteligentního života. Pratt nastínil řadu souvisejících a doplňkových průlomů v robotice a výpočetní technice, které by mohly postihnout stroje, „aby došlo k replikaci výkonnosti mnoha vjemových částí mozku,“ včetně samotného zraku.
„Přinejmenším je jisté,“ poznamenává Pratt, „že vliv na ekonomickou výkonnost a lidské pracovní síly bude hluboký.“ Odmítá ale předpovídat, kdy přesně k tomu dojde, protože „načasování bodů zvratu předvídat nelze.“ Jisté ale je, že je to na cestě.
KDO SKONČÍ NA POPRAVČÍM ŠPALKU DIGITALIZACE
Transformace zaměstnanosti způsobená přítomností robotů a digitálních komunikací se neomezuje pouze na výrobu. Ti, kdo tyto otázky studují, si myslí, že během příštích jednoho až dvou desetiletí dojde ke ztrátě řádově jedné poloviny stávajících pracovních míst a že žádný sektor se automatizaci neubrání. V roce 2014 další prominentní CEO oznámil v Davosu, že většina tradičních pozic tzv. bílých límečků skončí také na popravčím špalku digitalizace. A nikdo nedokáže otevřít nějaké nové pracovní odvětví, které by dokázal pojmout všechny odsunuté pracovní síly nebo stovky milionů lidí, kteří vstupují do pracovního procesu po celé planetě.
Tento vývoj bude představovat přímé a život ohrožující výzvy jak pro kapitalismus, tak i pro demokracii. Není to tak, že by americký kapitalismus byl dobře připravený na příjem automatizační vlny; ani zdaleka nejede na plné obrátky. Systém se utápí v dlouhodobé stagnaci s pomalým růstem, nezaměstnaností, podzaměstnaností, s biliony dolarů v úsporách, které není schopen umístit ve výnosných investicích, klesají reálné mzdy, radikálně se stupňuje nerovnost – to jsou hlavní znamení naší ekonomické doby. Pro mladší 30 let je trh práce jen o málo lepší, než byl za velké hospodářské krize. A k tomu všemu se nyní chystá vtrhnout revoluční vlnu automatizace, která všechny tyto dlouhodobé tendence ještě zhorší, a to dokonce exponenciálně.
Nedojde-li k reformám, o kterých zatím nevíme a které neznáme, ukazuje se, že se tento systém bude spíše vyvíjet směrem k rozpadajícímu se feudálnímu řádu, než směrem k prostředí, které by poskytovalo základ pro bohatou společnost se sociální mobilitou. Pokud nikdo nemá dostatečné příjmy na nákup nových produktů, pak neexistuje žádná motivace k investicím za účelem dosažení zisku. V době stagnace lze revoluční pokroky v technologiích těžko pokládat za všelék; naopak to podporuje stále silnější potřebu hovořit o nutnosti radikálního snížení životní úrovně a návratu k sociálním službám.
OSOBNÍ CHAMTIVOST = CYNISMUS V POLITICE
Jedná se o výraz nejvyšší ironie – přesně v okamžiku, kdy k produkci většího množství, než je potřeba k uspokojení lidských přání a potřeb, stačí mnohem méně lidské práce, systém, který podporuje tuto hojnost, se sám nedokáže této hojnosti přizpůsobit. To již dávno pochopila řada ekonomů – od Karla Marxe a Johna Stuarta Milla přes Thorsteina Veblena až po Johna Maynarda Keynese. Ti všichni nahlédli, že kapitalismus, jak ho známe, nakonec bude muset být nahrazen „post-nedostatkovým“ systémem, který bude postaven na nové ekonomické realitě.
Bezprostřední místem, kde se toto napětí projeví, je politika, poněvadž občané budou požadovat politická řešení všech velkých problémů, jakými jsou stagnace, nezaměstnanost a chudoba. Podobně jako v případě kapitalismu ani politická demokracie v posledních letech nezažívá zlatý věk. Ekonomická realita extrémní nerovnosti a osobní chamtivosti se promítá do zvýšené korupce a cynismu v politické sféře.
Americký prezident Franklin D. Roosevelt zašel po zkušenostech 2. světové války tak daleko, že tvrdil, že potřebujeme „ekonomickou listinu práv“, abychom skoncovali s chudobou a měli jistotu, že už se nikdy nevrátí fašismus. Teď je právě ta správná doba, kdy bychom měli začít s potřebnými diskusemi, poněvadž propast před námi se přibližuje.
Robert McChesney, New Philosopher
Z anglického originálu přeložila a zkrátila Andrea Cejnarová