Autor fantastických nápadů
„Myslíte si, že jsem blázen?“ zeptal se na konci dlouhé večeře v jedné rybí restauraci kdesi
v Silicon Valley svého životopisce Ashleeho Vance vizionář a podnikatel Elon Musk. Ta otázka byla na místě, protože ji položil zakladatel firem Tesla a SpaceX, který tím postavil na hlavu dosavadní vývoj jak v automobilovém, tak kosmickém průmyslu. Maniak, excentrik, workoholik, fantasta, vizionář i obratný podnikatel, který si umí vždycky prosadit svou. A taky si dokáže politiky
i investory omotat kolem prstu. Takový je Elon Musk.
Nejdříve něco ze soukromí
Krátce po rozvodu se svou první ženou si prý řekl: Měl bych si najít nějakou přítelkyni. Proto bych si měl pro ni udělat trošku času. Snad pět, nebo deset hodin? Kolik času taková žena zabere týdně? To byly sice věty určené pro redaktorky ženských časopisů, ale dobře charakterizují jeho posedlost prací. Ovšem i na ženy si udělal čas.
Pro pořádek bychom měli uvést, že se Elon Musk narodil 28. června 1971 v Jihoafrické republice. Po maturitě odešel v roce 1989 do Kanady, kde získal občanství díky své kanadské mamince, krásné manekýnce. Po tatínkovi, který byl inženýr, asi zdědil technické nadání. Už jako kluk prý rád četl. „Nebylo na tom nic neobvyklého, když měl po ruce vždycky nějakou knížku a četl třeba deset hodin denně,“ vzpomíná jeho mladší bratr Kimbal. „A za víkend přečetl třeba dvě knížky!“ Jeho sestra se stala filmovou producentkou.
Začal studovat v Kingstonu v Ontariu a potom přešel na univerzitu v Pennsylvanii. V roce 1995 nastoupil na Stanfordovu univerzitu v Kalifornii, protože si chtěl udělat doktorát z aplikované fyziky. Po dvou dnech ale školu opustil, aby mohl realizovat své sny a podnikatelské touhy v oblasti internetu, obnovitelných energií a vesmíru. V roce 2002 obdržel americké občanství.
Spolužáci vzpomínají, že byl veselý student. Na univerzitě v Ontariu potkal Justinu, která se stala spisovatelkou a v roce 2000 jeho ženou. Jejich první syn zemřel, když mu bylo 10 týdnů. Později se jim narodilo ještě pět synů „ze zkumavky“ – dvojčata Griffin a Xavier a v roce 2006 trojčata Damian, Saxon a Kai. O dva roky později však došlo k rozvodu a Elon se začal stýkat s anglickou herečkou jménem Talulah Riley. V roce 2010 se vzali, ale o dva roky později se rozvedli. O citově náročném vztahu svědčí fakt, že se v roce 2013 znovu vzali. Začátkem letošního roku však Elon zase požádal o rozvod. Letos v létě byli viděni opět spolu na výročním setkání miliardářů v Sun Valley ve státě Idaho. Bulvární novináři usuzují, že se usmířili, ale zlé jazyky tvrdí, že Elon tak ušetřil nejméně 16 milionů dolarů. Tolik by ho prý stál rozvod.
Na startu pomohl tatínek
Bezesporu bouřlivý soukromý život trpí v důsledku Elonova činorodého podnikatelského ducha. Začal spolu se svým bratrem v roce 1995 založením firmičky Zip2. Tatínek Errol jim do začátku věnoval 28 tisíc dolarů. Zaměřili se na softwarové programy a vyvinuli průvodce městem („city guide“) pro nakladatelství The New York Times a Chicago Tribune. V roce 1999 koupila Zip2 společnost Compaq a Elon získal z prodeje 22 milionů dolarů.
To jistě nebyl špatný začátek
Důležité je mít nejen peníze, ale i nápady. Ani jedno, ani druhé mladému podnikateli nechybělo. V březnu roku 1999 spoluzaložil společnost X.com pro on-line finanční služby a placení prostřednictvím internetu. Vložil do ní jen 10 milionů z prodeje Zip2. O rok později fúzoval s firmou Confinity a založil společnost na finanční transfery PayPal.
Podle dostupných pramenů je Elon svérázný a tvrdohlavý a neústupně prosazuje své představy. Nemohl se shodnout se spolupracovníky na budoucí architektuře PayPalu a v říjnu 2002 tak PayPal získala společnost eBay za slušnou sumičku 1,5 miliardy dolarů. Elon byl největším vlastníkem, držel 11,7 % akcií, a tak z prodeje získal 165 milionů dolarů. Docela slušný výtěžek.
Vesmír láká
Elon si rád pouští „fantazii na špacír“ a tak v roce 2001 vytvořil koncept Mars Oasis, jehož jádrem bylo postavit na rudé planetě malý experimentální skleník. Dokonce kvůli tomu několikrát navštívil Moskvu a chtěl koupit nějakou ruskou nosnou raketu. Vrátil se sice s prázdnýma rukama, ale zato s rozhodnutím založit si vlastní společnost a vyvinout vlastní kosmický dopravní prostředek.
Musíme připustit, že Musk má taky politický „čich“. Pro podnikání v kosmickém průmyslu se rozhodl v době, kdy se začaly krátit státní dotace do amerického vládního programu výzkumu vesmíru a naopak se prosazovala větší účast soukromých firem. K plnění snů je však třeba se obklopit chytrými spolupracovníky. To Musk umí. Soustředil kolem sebe nejen skupinku nadšených kosmických konstruktérů, ale i finančníků. Největším investorem se stal Stephen T. „Steve“ Jurvetson (ročník 1967). Díky jemu vznikla společnost SpaceX s notnou dávkou štěstí a majetkem 100 milionů dolarů.
Výsledkem jejího snažení byly nejprve dvě nosné rakety Falcon 1 a 9, jež vynesly na oběžnou dráhu družice, a potom první kosmický dopravní prostředek Dragon, který 25. března 2012 přistál u Mezinárodní kosmické stanice jako historicky první soukromá kosmická loď.
Tím ovšem Muskovy plány nejsou uzavřeny. Naopak. Ovlivněn zřejmě četbou vědecko-fantastických knih by se neúnavný inovátor rád podílel na kolonizaci Marsu kolem roku 2040. Domnívá se, že by tam mohlo žít až 80 tisíc lidí.
Fascinace elektromobily i mocí peněz
Se stejným nadšením se Musk vrhl do automobilového průmyslu. V roce 2004 koupil rok starou firmu Tesla Motors. Její rozvoj sice poněkud přiškrtila finanční krize, ale vývoj a výroba prvního sportovního elektromobilu se podařily. Modelů Tesla Roadster se prodalo 2 500 do 31 zemí. V roce 2012 následoval čtyřdveřový Model S a dalším krokem je Model X.
Musk ví, že základní podmínkou rychlého rozvoje elektromobilů jsou levné a vysokokapacitní baterie. Proto investuje asi 5 miliard dolarů do obrovské továrny na výrobu autobaterií. Výroba bude nabíhat od roku 2017 postupně a do následujících tří let by měla dodávat baterie ročně až pro 500 tisíc vozů.
Nejde však jen o technické parametry projektu. Fascinující je Muskova dovednost napínat politiky a tahat ze státu peníze. Podařilo se mu všechny udržovat dlouho ve stavu očekávání, kde že slíbenou megatovárnu postaví. Hrál poker hned s několika státy a čekal, kdo přijde s nejlepší nabídkou a pobídkou. Ve hře je 6 500 pracovních míst do roku 2020, a to už je pro každou vládu silné lákadlo.
Vizionář Elon Musk naznačoval, že by uvítal investiční podporu v hodnotě 10 % celkové investice čili 500 milionů dolarů. Po několika měsících hra nervů skončila a Nevada oznámila dotace, jež předčily všechna očekávání. Místo naznačované půlmiliardy nabídla Tesle Motors daňové úlevy ve výši 1,3 miliardy dolarů za magetovárnu v hodnotě 5 miliard.
Mnozí politici napříč politickým spektrem a mnozí nezávislí ekonomové v USA však považují toto rozhodnutí za kontroverzní. Nevadský guvernér republikán Brian Sandoval obhajoval obrovskou dotaci. Řekl, že investice změní ekonomické klima v Nevadě a přinese ekonomické oživení v hodnotě 100 miliard dolarů v průběhu příštích 20 let. Tesla Motors plánuje také grant ve výši 1 milionů dolarů pro University of Nevada se sídlem v Las Vegas, který má být zaměřen na výzkum nových baterií. Kritici se naopak domnívají, že je to zbožné přání, že odhad je falešný a náklady státu enormně vzrostou, protože se bude muset víc investovat do ochrany životního prostředí, do odvozu a zpracování odpadů a také do výstavby škol. V rozhodování o umístění budoucí továrny hrál roli také fakt, že se v severní Nevadě nachází jedno z největších světových ložisek lithia, což je klíčový prvek při výrobě lithium-iontových bateriových článků.
Slunce v hrsti
Elon Musk je také předsedou společnosti SolarCity, která se v USA zabývá výrobou a instalací solárních panelů pro obytné domy. Byl to Musk, kdo přišel s nápadem na založení společnosti, ale samotné provedení přenechal svým bratrancům Lyndonu a Peteru Riveovým. Ovšem je jejím rozhodujícím akcionářem.
Společnost sídlící v San Mateu v Kalifornii je nejen kapitálově, ale i ideově propojena s výrobou baterií a elektrovozů. Chlubí se instalovaným elektrickým výkonem
6 000 MW. Má více než 30 filiálek ve 14 státech. Vybavuje fotovoltaickými panely nejen rodinné domy, ale i zhruba stovku škol (například Stanfordovu univerzitu), nemocnice, velké firmy a vládní budovy. Navíc vyrábí také nabíjecí stanice pro elektromobily. Její panely dosahují účinnosti 22,04 % (konkurence vykazuje 21,5 % a běžný průměr se pohybuje jen kolem 16 %).
Nyní pokrývá asi třetinu amerického trhu. Ale s tím se nechce spokojit. Loni koupila start-up Silevo, který vyvinul ještě výkonnější technologii. A právě ta bude zabudována do nových panelů, které bude vyrábět gigatovárna, jež má být uvedena do provozu koncem příštího roku ve městě Buffalo ve státě New York. Bude třikrát větší než dosud největší továrna na fotovoltaiku v USA a tím asi největší na světě. Její plánovaná kapacita má činit 10 tisíc panelů denně. Poptávka po solárních panelech v posledních letech v USA zesílila, protože většina států je začala podporovat jako alternativní energetický zdroj daňovými úlevami.
Vlak z říše fantazie
Překvapením se meze nekladou. Elon Musk v létě 2013 oznámil, že by chtěl postavit potrubní rychlodráhu podél kalifornského pobřeží, a to na ošklivých betonových pylonech. Projekt za 10 miliard nazval Hyperloop.
Loni měla začít stavba, kterou však Musk, známý skrblík, nechtěl sám financovat. Čekal, kdo jeho nápad zaplatí. Letos na jaře měla podle jeho představ být trať v provozu. Nestalo se tak. Koncem loňského roku oznámil, že firma má asi 100 zaměstnanců, kteří na projektu pracují ve svém volnu. V hlavním zaměstnaneckém poměru jsou u takových firem jako Boeing, Airbus, NASA a taky jeho SpaceX. Musk je velmi šetrný a tak jim nic neplatí, ale slíbil jim přednostní nákup budoucích akcií.
Základem projektu je princip staré potrubní pošty. Celkem 28 cestujících by se vešlo do přepravní kapsle, která by byla hnána pod tlakem na vzduchovém polštáři. Na trati by se 40 přepravních kabin pohybovalo rychlostí 631 km/h. Cesta z Los Angeles do San Franciska by trvala jen 35 minut.
Nyní se asi ledy pohnuly. Každým dnem se však očekává zahájení stavby testovací dráhy v kalifornském okrese Kings. Bude dlouhá 8 km a po 32 měsících výstavby by se zde transportní kabiny měly pohybovat v dopravním tunelu rychlostí až 1 225 km/h. Náklady se odhadují na 6 miliard dolarů a počet cestujících v rámci testovacích jízd na 10 milionů.
Termojaderné bomby na Mars
Musk je rád, když se o něm mluví, protože ví, že jako celebrita může prosazovat své plány snadněji než obyčejný smrtelník.
A jednou z jeho předností je schopnost získat zadarmo publicitu. Neodmítá rozhovory novinářům, když ví, že mu to zvýší oblíbenost,
a nejraději má samozřejmě televizi.
Svědčí o tom i fakt, že s potěšením přijal roli v seriálu „Teorie velkého třesku“. Zatím si zahrál v epizodě „The Platonic Permutation“ (Platonická permutace) po boku jednoho ze seriálových hrdinů astronauta a inženýra Howarda Wolowitze při dobrovolnické práci v kuchyni útulku pro bezdomovce. Mluví spolu mimo jiné o průzkumu vesmíru a skoro to vypadá jako Muskova agitka, aby do své firmy SpaceX nalákal další mladé nadějné pracovníky, kteří mu pomohou dostat se na Mars a dál…
Jak už několikrát prohlásil, jeho cílem je vybudovat udržitelnou kolonii na Marsu. Tím by prý zajistil, aby lidstvo přežilo i v případě, že dojde k nečekané katastrofě, jež by zničila život na Zemi.
Při realizaci této vize postupuje krok za krokem. Vytváří syntézu všech svých společností – SpaceX vyrobí raketu, která na Mars poletí, SolarCity dodá solární panely, které budou pro základnu na Marsu vyrábět energii a Tesla a její baterie ji budou skladovat a distribuovat.
A jak chce zajistit vhodné životní podmínky pro pobyt na rudé planetě? V jedné americké noční televizní show – u nás se o něco podobného v poslední době pokouší Leoš Mareš – Musk prohlásil, že bych chtěl termojaderně bombardovat Mars.
To je samozřejmě šokující prohlášení a Musk jej učinil s úmyslem šokovat. A druhý den se o něm psalo po celé Americe a další dny po celém světě. Zní to jako nesmysl, ale při trošce dobré vůle můžeme jeho myšlenku pochopit.
Zatím se na Marsu nedá žít. Do 60. let XX. století se všeobecně věřilo, že polární čepičky Marsu jsou složeny ze zmrzlé vody. Má slabou atmosféru sestávající především z oxidu uhličitého s malou příměsí vody, která se předpokládala v polárních oblastech. Na základě tohoto zjištění byl následně vytvořen model atmosféry Marsu, ze kterého vyplynulo, že dostatečně nízké teploty způsobily zkondenzování a zmrznutí samotného CO2 na pólech. Kvůli tomuto periodickému ději (na Marsu se střídají roční období podobně jako na Zemi) dochází také k významné změně tlaku během roku až o 20 %. Další podrobné zkoumání nicméně ukázalo, že se póly skládají z vodního i suchého ledu (H2O i CO2).
Musk by chtěl způsobit termojaderné exploze na polárních čepičkách Marsu, což by nepochybně uvolnilo spoustu tepla, které by rozpustilo zmrzlý oxid uhličitý. Jak uvádí server Osel.cz, „ten by nejspíš unikl do atmosféry a tam by o něco posílil momentálně dost řídkou atmosféru rudé planety. Kdyby se nám na Marsu tímhle způsobem povedlo spustit skleníkový efekt, tak by to vedlo k roztátí dalšího ledu, a tím pádem k zesílení skleníkového efektu, až by z toho třeba byl pěkný zpětně vazebný cyklus. Je to šílený plán, o tom žádná, rozhodně není neprůstřelný a není vůbec jisté, že by fungoval. Jenže má někdo lepší plán na terramorfování Marsu, který by netrval stovky a tisíce let? Časem se možná objeví technologie, se kterými to půjde bez termonukleárních explozí, do té doby ale můžeme promýšlet různé varianty“.
Do koncepce zapadá i Muskův plán vypustit stovky, možná tisíce komunikačních satelitů. Má v tomto ohledu sice konkurenta ve společnosti Google, ale je možné, že se s ním dohodne.
Na konferenci v Seattlu Musk uvedl, že v konečné fázi by systém zahrnoval 4 025 družic, jež by kroužily kolem Země ve výši 11 km. Tím by jeho síť zahrnovala dvojnásobek všech satelitů, které jsou ve vesmíru nyní. První satelit chce vypustit do pěti let a celý projekt má být dokončen za 15 let. Náklady se odhadují na
15 miliard dolarů.
Síť satelitů má zajišťovat mezikontinentální internetový přenos dat. Komunikace mezi nimi by probíhala světelnou sítí. Světlo se ve vakuu šíří až o polovinu rychleji než při přenosu dat skleněnými vlákny na Zemi. Díky tomu by se ve vesmíru daly snadno překonávat velké vzdálenosti. Například současný přenos dat ze Seattlu ve státě Washington do jeho rodné Jižní Afriky probíhá přes 200 přepojovacích a zesilovacích stanic. V Muskově systému by díky využití laserů stačily jen stanice tři.
Družice by nebyly velké, vážily by jen několik tun a internetové přijímací stanice na zemském povrchu by prý byly levné. Daly by se pořídit za sto až tři sta dolarů. Taková komunikační síť kolem rodné planety by měla být předobrazem spojení s Marsem.
Fantasta Elon Musk nemluví o tom, kde získá peníze na splnění svých snů. Ale protože se mu už některé podařilo uskutečnit, je možné, že to dokáže i v budoucnu.
/Karel Sedláček/
Vyšlo v časopise TECHNIK 10/2015