Systém 40 Eridani (HD 26965) je ze Země vidět pouhým okem, a pokud ho dokážete na obloze najít, rozhodně si na něm nevšimnete ničeho zvláštního. Autoři světa Star Treku si ho ovšem shodou okolností vybrali jako hvězdu, u které se měla nacházet domovská planeta Vulkánců. Planetu do tohoto systému oficiálně umístili dlouho po uvedení první série, a to až v roce 2002 (v knize hvězdných map ze Star Treku). „Neoficiálně“ ji autoři za domovskou soustavu Vulkánců považovali už nejméně dvacet let předtím (zřejmě od roku 1991).
V té době už velmi dobře věděli, že ve skutečnosti nejde o jedinou hvězdu, jak se zdá našim očím. Jde o trojhvězdu, tedy o systém, ve kterém kolem sebe obíhají tři slunce. Vzhledem k tomu, že systém je jen necelých 17 světelných let daleko, stačí k uskutečnění pozorování poměrně slabý dalekohled. Všechny tři hvězdy objevil už William Herschel v roce 1783.
Nejsou to nijak velké hvězdy, největší z nich, známá jako 40 Eridani A (či jen 40 Eri A nebo i Keid), je oranžový trpaslík o něco menší než Slunce s hmotností zhruba 80 % a zhruba o polovičním „výkonu“ (tj. zářivosti). Další člen systému, hvězda B, je první vůbec objevený bílý trpaslík, tedy zhroucený zbytek větší hvězdy.
Ale vraťme se k největší hvězdě systému. Některá předchozí měření naznačila, že pohyb hvězdy je tak výrazný, že ho nešlo vysvětlit gravitačním vlivem jejích hvězdných souputníků. Vědci předpokládali – ale kvůli nejistotě ve výsledcích si tím nemohli být jisti –, že by mohlo jít o důsledek gravitačního vlivu planety, která kolem hvězdy obíhá. Hvězda pak de facto obíhá kolem těžiště soustavy hvězda-planeta, které leží mimo střed hvězdy – ale přitom třeba ještě uvnitř hvězdy.
Americko-španělský tým v posledních dnech vydal výsledky přesnějších měření, která už hypotézu o přítomnosti planety do značné míry potvrzují (výsledky jsou zatím jen na serveru arXiv). 40 Eridani je jako trojhvězda poměrně komplikovaná, ale autoři při demonstraci přesnosti svých měření ukázali, že dovedou u jednotlivých hvězd měřit radiální rychlosti s přesností méně než metr za sekundu – na vzdálenost řádově desítek světelných let.
I když jsou měření neuvěřitelně přesná, stále ovšem dokážou zachytit pouze větší planety. I první „vulkánská“ planeta tedy má na svém povrchu podmínky, které by seriálového pana Spocka okamžitě zabily. Leží zřejmě tak blízko své hvězdy (obíhá ji jednou za 42 dní), že na povrchu nemůže být kapalná voda, navíc je její hmotnost zhruba 8,5–10krát větší než u planety Země a tomu bude odpovídat i gravitace.
Zatím není jasné, zda jde o plynnou, či kamennou planetu, protože nemáme k dispozici nic víc než údaje z pozorování pohybu její hvězdy. Více bychom se mohli dozvědět až díky jinému typu pozorování, sledování jasnosti hvězdy a jejího případného poklesu kvůli přechodu planety přes kotouč hvězdy. Podle toho, o kolik poklesne, můžeme spočítat, jak je planeta veliká. Znovu jde o slabý efekt, zhruba v řádu desetin procenta celkové jasnosti, ale i takové „drobnosti“ dnes astronomové dokážou spolehlivě měřit.
Šanci budeme mít brzy. Jasnost 40 Eridani A bude ve dvouminutových intervalech sledovat družice TESS. Je bohužel dosti pravděpodobné, že nenaměří nic, protože planeta neobíhá kolem své hvězdy právě mezi Zemí a svou hvězdou.
Titulní obr.: Pohled na oranžovou hvězdu Eridani 40 A z oběžné dráhy hypotetické planety Vulkán
Zdroj: AgumonLyoko55