Švédští badatelé nedávno přišli se zajímavou nanoinovací, která slibuje účinnější léčbu nádorů, infekcí a dalších závažných zdravotních obtíží. Jsou to vodivé nanodrátky z DNA obohacené zlatem, které mohou být použity k měření řady biologických procesů současně.
Díky své unikátní struktuře, která se osvědčila během miliard let evoluce na této planetě, je DNA oblíbeným konstrukčním materiálem nanoinženýrů. Už před časem vyšlo najevo, že z DNA můžeme vytvarovat neuvěřitelné věci.
Wouter van der Wijngaart z KTH Royal Institute of Technology a jeho spolupracovníci vytvořili unikátní trojrozměrný biosenzor, který funguje efektivněji než podobné 2D senzory. Měří aktivitu více biomolekul současně a zároveň je asi stokrát citlivější nežli srovnatelné biosenzory. Senzory založené na nanodrátcích mají přitom celou řadu výhod, od velké plochy povrchu vzhledem k objemu až po minimální spotřebu energie.
DNA nanodrátky obohacené zlatem při tomto postupu vznikají na porézní membráně, a to jen tehdy, když jsou ve studovaném vzorku přítomny specifické molekuly biomarkerů. Stačí přitom, když jsou tyto molekuly ve velmi nízkých koncentracích. Po svém vzniku vodivé nanodrátky zkratují obě dvě strany porézní membrány, což je pak snadno detekovatelné.
S DNA nanodrátky se pracuje tak, že je nejprve nutné vystavit povrch porézní membrány molekulám ve studovaném vzorku. Když se na membránu navážou molekuly biomarkerů ze vzorku, tak se spustí růst dlouhých DNA nanodrátků. Po vystavení membrány vakuu se nanodrátky protáhnou skrz póry v porézní membráně. Nakonec je porézní membrána s nanodrátky ošetřena roztokem, který obsahuje nanočástice zlata. Tyto nanočástice se navážou na řetězce DNA o specifické sekvenci, která je obsažena v narostlých nanodrátcích. Pak už jenom stačí detekovat elektrické zkraty vodivých nanodrátků.