Ačkoliv se ještě před pár lety svět díval na snahy Číny o dobývání vesmíru spíše skrze prsty, dnes už tato kosmická supervelmoc budí respekt a dosahuje jednoho úspěchu za druhým. V našem seriálu si přiblížíme, jakými kroky se nejlidnatější země světa k takovému technologickému pokroku dostala a co od ní můžeme v oblasti dobývání vesmíru dále očekávat.
Čínská cesta do vesmíru byla sice trnitá, ale dosti přímočará. Od druhé poloviny 50. let do roku 2003, kdy vzlétl první čínský kosmonaut (tchajkonaut), sice uplynulo více než 45 let, dnes ale ČLR opatrně a důsledně kráčí po vlastní cestě včetně vlastní orbitální stanice, lunárních sond či Mars roveru Ču-žung (Bůh ohně). Její vědci a technici vstřebali poznatky kosmických velmocí a aplikovali je do vlastního raketového a kosmického výzkumu.
Tuto linii přes padesát let prosazoval a budoval jistý profesor věhlasné California Institute of Technology, Čchien Süe-sen. Byl, až na Borise Čertoka (1912—2011), věčného náměstka sovětských hlavních konstruktérů, posledním žijícím z řady raketových průkopníků. Lze jej právem označit za otce čínského raketového a kosmického programu. Byť měl rudou knížku Čínské komunistické strany, byl zároveň plukovníkem U. S. Army.
Podepisoval se Qian Hue-sen, ale svět a odborníci jej znají jako profesora Čchien Süe-sena. Dožil se vysokého věku (1911—2009) a dočkal se tak nejen startu prvního Číňana Jang Li-weje v „Božském člunu“ Šen-čou 5 na oběžnou dráhu kolem Země, ale i výstupu prvního čínského tchajkonauta Nie Chaj-šenga do volného vesmíru v září 2008 (Šen-čou 7).
Nicméně, osud si s ním dost pohrál...
SMĚR CALTECH
Čchien Süe-sen se narodil v rodině zámožného obchodníka v jednom z nejbohatších čínských měst, v provinčním centru Chang-čou, 180 km od Šanghaje. Ale už v jeho třech letech se rodina stěhuje do Pekingu, kde se otec stal dokonce ministrem školství tehdejší ústřední vlády. A tak synek posléze studuje na střední škole a později po univerzitním extempore absolvuje v roce 1935 šanghajskou strojírenskou fakultu (Jiao Tong University). Třicátá léta jsou však pro Čínu léta velmi neklidná, občanskou válku střídá boj proti Japoncům, a tak mladý Čchien zvedá kotvy a v roce 1935 míří na východní pobřeží Spojených států, kde dostal dvouleté stipendium na slavném Massachusetts Institute of Technology (MIT). Tam už za pouhý rok obhajuje magisterský titul (Master of science). Vzdělání pak dokončuje na California Institute of Technology v Pasadeně (Caltech) doktorátem z aeronautiky.
Tam se setkává s Theodorem von Kármánem, jedním z nejvýznamnějších světových odborníků na aerodynamiku maďarského původu, a padnou si do oka. Na von Kármána totiž udělal velký dojem už při obhajobě své doktorské práce Problematika pohybu stlačených kapalin a reaktivní pohon svými precizními odpověďmi na otázky.
V roce 1937 se pak začleňuje do vědecké skupiny vedené právě von Kármánem a společně pak řeší řadu obtížných matematických problémů. Mladý Čchien je zván i do rodiny, kde vede dlouhé debaty také s Kármánovou sestrou Josefínou.
Krátce po svém příchodu na Caltech se navíc spřátelí s Čechoameričanem Frankem Malinou, rovněž žákem von Kármána, neboť jej fascinují jeho ideje konstrukce raket a letů do vesmíru. Malina jej seznamuje s dalšími významnými učenci, například s chemikem Dr. Sidneym Wienbaumem, se kterým je pak pojí láska k vážné hudbě.
Ruský žid Weinbaum jej uvede do levicové intelektuální společnosti, kde se seznámí mj. s fyzikem Frankem Oppenheimerem, mladším bratrem později slavného Roberta Oppenheimera, tzv. otce atomové bomby. Byť při různých večírcích koketují s marxismem a ovlivňuje je i Robertova přítelkyně, komunistka Jean Tatlocková, Čchien vůbec netuší, že se mu tyto přátelské dýchánky stanou osudnými.
Zatím je ale vše v pohodě a na Caltechu se rodí i jiné skupinky zabývající se zdánlivě fantastickými nápady, jako jsou rakety a lety do vesmíru. Spolu s dalším studentem Jackem Parsonem (zvaným mág raketových paliv) konají v The Guggenheim Aeronautical Laboratory of the California Institute of Technology (GALCIT), vedenou od roku 1939 von Kármánem, první experimenty s raketovými motory.
A odtud už není daleko k založení slavné Jet Propulsion Laboratory (JPL — Laboratoře tryskového pohonu). Theodor von Kármán, Frank Malina a Čchien Süe-sen (byl dokonce prvním provozním ředitelem) tvoří trojici vědců, která roce 1943 stojí u jejího zrodu (JPL už od 60. let pracuje pro NASA mj. na meziplanetárních sondách). Tato parta pak také stojí u prvních pokusů o sestrojení raketových motorů a kapalinových raket, což je v době II. světové války logicky přivádí do armády, kde se v pracovní skupině zvané Jet-Assisted Take Off (JATO) podílí na konstrukci prvních amerických bojových raketových střel.
RAKETOVÝ ODBORNÍK
Už jako plukovník pak Čchien Süe-sen vede spolu s von Kármánem v poraženém Německu skupinu odborníků, tzv. „vědecký poradní výbor letectva“, do nějž patří například špičkový aerodynamik Dr. Hugh Dryden či kolega z Caltechu Frank Wattendorf.
Tito muži, vybraní kým jiným než von Kármánem, shromažďují veškeré poznatky o německé raketové technice, zejména o von Braunově V-2. Čchien navštěvuje také Peenemünde i Nordhausen v sovětské okupační zóně a vyslýchá raketového génia Wernhera von Brauna (pozdějšího konstruktéra měsíčních raket Saturn 5). Doporučuje jeho internaci v USA, kam jej odváží spolu s rozpracovanými střelami V-2 v rámci tajného zpravodajského programu Spojených států, nazvaného Operation Paperclip [v letech 1945—1959 bylo takto z bývalého nacistického Německa do USA převezeno více než 1 600 německých vědců, inženýrů a techniků za účelem vládního využití — pozn. red.]. Pravděpodobně se tam setkává — nebo se s ním naopak míjí — i se Sergejem Koroljovem, „otcem“ sovětské kosmonautiky, či Valentinem Gluškem, kteří plní obdobný úkol.
A protože se Američanům povedlo odvézt z Nordhausenu na stovku kompletních raket Rusům pod nosem, mají i hoši z JPL šanci pokračovat v jejich studiu ve Spojených státech, na střelnici White Sands.
Po návratu do USA Čchien Süe-sen sice odchází z armády, ale stává se autoritou, která spolupracuje na popud von Kármána i na vládní studii K novým obzorům, která rozpracovala nové ideje vzdušných bojů na cca deset let dopředu (údajně pro 3. světovou válku). Přednáší a rediguje sborník o reaktivních motorech pro americké důstojníky, který je posléze označován za „bibli“ amerického poválečného výzkumu v oblasti letectví a raketové techniky. Je také vyznamenán za výzkumnou práci, která USA „pomohla k vítězství ve II. světové válce“. Snad i proto, že se měl údajně podílet také na supertajném projektu vývoje atomové bomby: projektu Manhattan. Ostatně, dobře se znal s bratry Oppenheimerovými.
Když se s tímto oceněním vrací do Kalifornie, je záhy jmenován mimořádným profesorem leteckého inženýrství a v roce 1946 také řádným profesorem na MIT. Jeho kariéru však přeruší dopisy z domova oznamující, že mu zemřela matka. Náhle si uvědomí, že už 11 let neviděl ani otce a sestru a z jara 1947 tedy odjíždí do Číny, zmítané občanskou válkou.
Náhoda tomu chtěla, že se Čchien v Číně potkává se svou známou z dětství, v Evropě vystudovanou a již známou operní zpěvačkou sopranistkou Ťiang Jing, se kterou se stačí v září 1947 v Šanghaji (ještě před příchodem maoistů) oženit. Zřejmě hodlal zůstat v Číně, ale když padlo (údajně pro nízký věk) jeho jmenování rektorem na Jiao Tong University, jeho alma mater, vrací se i po naléhání von Kármána do USA na Caltech a do JPL.
Jeho paní má ovšem jednu „vadu“, která se stane zjevnou až po Maově vítězství: je dcerou generála Ťiang Paj-liho, jednoho z lídrů Čankajškova Kuomintangu.
V USA to nevadí, Čchien řídí raketovou sekci Národního obranného systému a na podkladě V-2 (podobně jako Koroljov v Rusku) navrhuje dálkové balistické střely. A snad inspirován také Eugenem Sängerem a jeho hypersonikem (America Bomber) mimo jiné koncem roku 1949 navrhuje raketový suborbitální letoun o hmotnosti 44 t a s doletem 5 000 km, který by měl pasažéry z New Yorku do Los Angeles dopravit za 45 minut. Tuto myšlenku prezentuje na výročním zasedání Americké raketové společnosti v New Yorku a sklízí fantastický úspěch. Čchienova popularita tak nesmírně roste. Pravda, jeho vize měla ještě daleko k realizaci, ale faktem je, že jeho koncepty raketoplánů pak Američani využijí v projektech Dyna Soar (nerealizovaný kosmický letoun — průzkumný či bombardér) a Space Shuttle.
JAK ZLIKVIDOVAT GÉNIA
V té době se Čchien, byť jej údajný otcův dopis vyzývá k návratu domů, rozhoduje zůstat natrvalo v USA. Je mu jasné, že Čankajšek boj s Maovými komunisty prohrál, a Amerika mu přeci nabízí daleko větší perspektivy. Jenomže na počátku korejské války roku 1950 a zejména po zásahu milionu tzv. čínských dobrovolníků, v atmosféře strachu a nedůvěry je FBI obviněn ze sympatií ke komunismu a členství v americké komunistické straně. Podezření vzniklo na základě jeho schůzek s bratry Robertem a Frankem Oppenheimerovými, Frankem Malinou, Jackem Parsonem a dalšími u Sidneyho Weinbauma v éře tzv. mccarthismu, tedy tzv. „honby na komunisty“. I „otec“ americké A-bomby Robert Oppenheimer totiž v předválečných letech inklinoval ke komunismu, a byl tudíž později McCarthyho Výborem pro neamerickou činnost také vyslýchán. Čchien dokonce poprvé uvažuje o návratu do Číny. Cítí se být nežádoucím a odstaveným od důležitých studií, i proto, že mu už na nátlak FBI nevydali prověření k tzv. tajné práci. Dokonce si už v červnu 1950 zakoupil lodní lístek do Hongkongu. A události pak dostaly rychlý spád.
Čchien byl 6. září 1950 zadržen, aby vypovídal před Výborem pro neamerickou činnost a FBI. Dva týdny strávil ve vyšetřovací vazbě v Terminal Island, ve federální věznici nedaleko Long Beach. Po urgencích přátel především z univerzitních kruhů a námořnictva byl sice brzy propuštěn, ovšem s označením člověka znamenajícího potenciální nebezpečí pro USA, neboť jeho jméno se mělo vyskytovat na jakémsi seznamu pasadenské buňky Komunistické strany Spojených států z roku 1938. Nadějný vědec a spoluzakladatel JPL však tvrdí: „Nikdy jsem komunistou nebyl.“ Když je však Sidney Weinbaum odsouzen za údajné křivopřísežnictví, poznává, že jde do tuhého.
Přes protesty vědeckých kapacit z Caltechu včetně von Kármána byl odstavem od armádních raketových projektů a věnovat se mohl pouze teoretickým pracím a přednáškám na Caltechu. Zákaz práce na tajných projektech jej pochopitelně znechutí. Probouzí se v něm čínský nacionalismus a definitivně se tak rozhodne vrátit do Číny. Tam zatím upevňuje svou moc „Velký kormidelník“ Mao Ce-tung. Čchienovi vědečtí přátelé i prezident Caltechu Lee DuBridge se sice snaží zvrátit jeho rozhodnutí, ale marně: „Nebudu vyvíjet rakety proti svému vlastnímu lidu,“ nechá se slyšet.
Američané jej pochopitelně nepustí a uvalí na něj domácí vězení. Nesmí opustit okres Los Angeles a musí se pravidelně hlásit na přistěhovaleckém úřadě. Uvědomují si, že tento člověk je nabitý strategickými informacemi o raketovém výzkumu ve Spojených státech, a jeho znalosti tudíž mají nedozírnou cenu. „Raději bych ho viděl mrtvého, než aby odešel,“ svěřil se jeho příznivec, náměstek ministerstva námořnictva D. A. Kimball přátelům. „Má cenu tří až pěti divizí...“ A to ho ještě značně podcenil.
Čchien ale píše tehdejšímu čínskému premiérovi Čou En-lajovi a po pětileté korespondenci mezi čínskou stranou a USA se Američani dopouštějí strategické chyby a v roce 1955 jej přes Hongkong propouštějí do Číny výměnou za jedenáct sestřelených letců z korejské války. Netuší totiž, že se na něho vztahují tzv. neformální rozhovory amerického a čínského velvyslance ve Varšavě. Čchien je tak zařazen mezi skupinu prominentů, včetně zajatců z korejského konfliktu, kterým nebude bráněno odcestovat zpět do vlasti.
V září 1955 tak na palubě parníku President Cleveland s Čchien Süe-senem odplouvá geniální mozek, který posléze dostane Čínu do vesmíru. „Bude to můj nejobávanější protivník,“ povzdechl si Wernher von Braun, když se dozvěděl o Čchienově odjezdu.
Už po deseti dnech pobytu u otce v Šanghaji je reemigrant jmenován do čela instituce, která má blízko k raketám — Ústavu aplikované mechaniky čínské Akademie věd. Tím se zařazuje mezi prominenty. Později získává další a další tituly či pozice.
A co je důležité, už v roce 1956 vidíme Čchiena jako supervisora při výstavbě první raketové základny v provincii Kan-su a jako šéfkonstruktéra, který pracuje na první raketě Dong-Feng (TF-1). Navštěvuje i Sovětský svaz, kde jej ruští kolegové částečně zasvětí do sovětského raketového programu, a on jim na oplátku sdělí své poznatky o tom, jak daleko jsou jeho bývalí přátelé v USA.
V roce 1958 vstupuje do Komunistické strany Číny, což mu vynáší i ministerské křeslo a titul předsedy Čínské astronautické společnosti. Svému příznivci premiéru Čou En-lajovi pak předkládá plán na vypuštění čínské umělé družice. Stanislav Kužel Pokračování příště