V dubnu 2024 vyšla v prestižním časopise Nature studie s velmi dramatickými závěry, které si rychle vysloužily pozornost médií: světová ekonomika je prý kvůli změně klimatu již nevratně „odsouzena“ ke ztrátě 19 % hrubého domácího produktu do poloviny století.
Studie magazínu Nature se stala mediálním hitem a také součástí podkladů (nikoliv jediným podkladem) pro strategické plánování v institucích jako Světová banka. Podle webu Carbon Brief šlo mediálně o druhou nejcitovanější klimatickou práci roku 2024.
O rok později se ovšem ukazuje, že alarmující závěry v tomto případě stály na vratkých základech. Příběh jejího vzestupu a pádu je fascinující ukázkou vědecké detektivní práce, metodologických sporů a toho, jak složité je předpovědět naši ekonomickou budoucnost na oteplující se planetě.
O kolik a proč
Text je dílem malého týmu ve složení Maximi l ian Kotz, Anders Levermann a Leonie Wenz z německého Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu. Ti společně přišli s prací, která se od předchozích odhadů výrazně lišila.
Nejenže byla předpovídaná ztráta HDP zhruba trojnásobná oproti starším analýzám, ale hlavně byla tato ztráta podle nich v této chvíli již daná a nelze se jí vyhnout: a to kvůli emisím, které jsme již vypustili, a setrvačnosti ekonomického systému. V řeči peněz měl tento osud představovat škodu ve výši 38 bilionů USD ročně do roku 2049.
Autoři svou jistotu opírali o podle nich robustnější metodologii : namísto hrubých dat za celé státy analyzovali vývoj v 1 600 menších regionech a do modelu zahrnuli i dopady teplotních výkyvů a extrémních srážek.
Takto vysoké číslo mělo samozřejmě drtivé politické a ekonomické implikace. Pokud by škody způsobené nečinností byly skutečně takto astronomické, ospravedlňovalo by to prakticky jakkoliv nákladná opatření k odvrácení klimatické změny. Studie sama tvrdila, že nevyhnutelné škody již nyní šestinásobně převyšují náklady na zavedení opatření nutných k dodržení cílů Pařížské dohody.
Závěry byly natolik alarmující, že zpozorněli i někteří odborníci, kteří práci posuzovali ještě před jejím vydáním.
Jak si všiml deník The Washington Post, jeden z anonymních recenzentů pro časopis Nature do svého posudku napsal, že ačkoliv je práce dobře zpracovaná, má problém uvěřit výsledkům, které se mu zdají „neintuitivně velké“. Jeho počáteční skepse se ukázala jako prorocká.
Netrvalo dlouho a další vědci se do přelomové studie ponořili, aby její základy prověřili do posledního detailu. A našli v nich trhliny.
Dvě rány
Jeden „úder“ přišel od týmu, který vede Solomon Hsiang, respektovaný odborník na ekonomii klimatu ze Stanfordovy univerzity. Jeho tým si všiml, že výsledky studie jsou podivně závislé na jedné jediné zemi.
Když totiž z dat postupně odstraňovali jeden stát po druhém a přepočítávali výsledky, ve většině případů se nic nestalo. Až na jednu výjimku: Uzbekistán. Když z analýzy zmizela data pro čtrnáct uzbeckých provincií, celý model se zhroutil.
Ukázalo se, že v podkladové databázi byly údaje pro tuto zemi zcela chybné, vykazující v 90. letech absurdní meziroční růst o desítky procent, následovaný v roce 2000 propadem o 90 %.
(Kompletní článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)