Současná světová pandemie nemoci COVID-19 je obrovskou a nečekanou výzvou pro doslova všechny oblasti našeho života. „Svět po koronaviru" bude pravděpodobně zcela jiný, než jak jsme jej znali do začátku roku 2020, a to zřejmě po mnoha stránkách. Obrana před koronavirovou pandemií je pochopitelně výzvou také v oblasti technologie, a to nejen pokud jde o chemickou dezinfekci, respirátory a jiné ochranné masky. Proti zvyšujícímu se počtu nakažených je totiž záhodno bojovat všemi prostředky, nejen těmi medicínskými, organizačními nebo logistickými.
Pro lepší zvládnutí této choroby a s ní spojené pandemie se ukazuje jako důležitý zejména vývoj nových informačních technologií, např. efektivnější sběr a analýza velkých objemů dat (big data). Tato data se týkají např. různého vývoje choroby na základě zdravotního stavu a osobních vlastností jednotlivých pacientů, také šíření epidemie v závislosti na chování nakažených, obecně skupin obyvatelstva, jejich pohybu a také na podmínkách prostředí, ve kterém se pohybují.
Nicméně tím se výčet potenciálně důležitých technologií nevyčerpává. Pojďme si teď představit některé z nich.
Mobilní aplikace pro mapování šíření viru
Jižní Korea patří mezi technologicky vyspělé země, které se s nemocí a epidemií COVID-19 zatím vypořádávají nejlépe. Když se podíváme na momentální žebříček patnácti nejstahovanějších jihokorejských mobilních aplikací pro platformu Android, šest z nich je věnováno právě sledování (trackingu) této choroby a jejího šíření. Vývojáři těchto aplikací přitom vycházejí z veřejně dostupných informací o chorobě COVID-19, které má k dispozici vláda.
Například aplikace Corona 100m umožňuje uživatelům sledovat různá anonymizovaná data o nakažených včetně míst, kde se nakažení v nedávné minulosti zdržovali nebo kde se nacházejí v současnosti. Podle serveru Google Play si tuto aplikaci od 11. února stáhlo přes milion lidí. K podobnému účelu slouží také aplikace Corona map. Výhodou obou aplikací je grafická vizualizace dat. Také v Číně a na Tchaj-wanu byly vyvinuty softwarové aplikace, které umějí vysílat pohybujícím se uživatelům upozornění, jež je varují před vstupem do oblastí se zvýšeným rizikem nákazy, resp. jim ukazují pravděpodobnost nákazy na základě historie jejich pohybu. Zde je na místě poznamenat, že v současné době vyvíjí skupina českých IT odborníků s názvem COVID19CZ v lecčems podobnou mobilní aplikaci, která by měla pomocí zapnutého spojení bluetooth mezi mobily uživatelů trasovat či analyzovat možné rozšíření choroby COVID-19 u nás a tím pomoci zacílit testování, karanténu apod. na skutečně nebo potenciálně nakažené jednotlivce.
Kde pomohla zkušenost s epidemií SARS v roce 2003
Mezi země relativně dobře připravené na současnou epidemii patří i Singapur. Tradičně výborně technologicky vybavená země má navíc zkušenost s epidemií nemoci SARS z let 2002-2003, která byla svým způsobem jakousi „demoverzí" menšího rozsahu toho, co se ve světě odehrává dnes. Podle toho, jak tehdy epidemie SARS probíhala, v Singapuru vyvinuli systém monitorování cestujících a vlastně i celou zdravotní infrastrukturu, pro případ, že by se podobná situace opakovala. Poprvé byl tento systém vyzkoušen v roce 2009, když světem proběhla epidemie tzv. prasečí chřipky, způsobené virem H1N1, původem z Mexika. Tehdy se však ukázalo, že tato epidemie je mnohem hůře zvladatelná než SARS, a tak singapurští odborníci museli systém zdokonalit. S příchodem nemoci COVID-19 tak byl Singapur (společně s Japonskem, Jižní Koreou, Hong-kongem a Tchaj-wanem) relativně dobře připraven. Singapur zavedl přísnou kontrolu cestování a s tím spojené zdravotní protokoly pro identifikaci a karanténu nemocných jedinců a jejich kontaktů (mj. je rutinně kontrolována teplota občanů před vstupem do většiny budov, podobně jako ve velkých městech Číny). Zároveň zavedl přísná pravidla pro „sociální distancování" všech lidí, tedy především zrušil všechny skupinové akce, zavřel školy a přiměl občany k tomu, aby zůstali doma. Singapurská vláda také zavedla pravidla pro vzájemnou separaci pacientů i pracovníků v nemocnicích. Tchaj-wan také pro nakažené připravil 1 100 speciálních podtlakových izolačních místností. Výsledkem byly značně menší počty nakažených a mrtvých než v Číně a Itálii. Vidíme tedy, z jakých pozitivních zkušeností nyní vychází i česká vláda. Data pocházející z příslušného monitorování a prováděných procedur lze pak dále využívat pro různé analýzy a modely vývoje této epidemie.
Podkožní senzor monitoruje zdravotní stav v čase
Jedním ze zásadních problémů infekce COVID-19 je její neviditelnost. Člověk může být nakažen a být až 14 dní přenašečem, ale nikdo o tom neví, až do okamžiku testu ve speciálním zařízení. To by mohl změnit americkou firmou Profusa vyvíjený podkožní senzor Lumee Oxygen Platform, detekující jistý parametr zdravotního stavu přímo v těle pacienta (jde o tenkou strunu vyrobenou z hydrogelu, vpravenou pod kůži injekční stříkačkou a obsahující uvnitř speciální molekulu, měnící barvu podle okolních podmínek). Tento výzkum je financován vládní vojenskou agenturou DARPA. Původně byl tento biosenzor vyvíjen jako nepřímý nástroj pro detekci chřipky nebo ohrožení nějakým biologickým agens. Jak název tohoto senzoru napovídá, pomocí změny barvy detekuje hladinu kyslíku v příslušné tkáni. Tuto barvu sleduje monitor, připevněný v místě detektoru na vnější straně pacientova těla. Dotyčná komponenta pak vysílá přijatá data dále na mobilní telefon. Dokonce i jemné změny v hladině kyslíku v tkáni mohou totiž obecně indikovat nástup nějaké nemoci dřív, než si to uvědomí sám pacient. Je také možné tato data analyzovat spolu s aktuálními údaji o frekvenci srdečního tepu pacienta a dalšími tělesnými markery. Lékař tak může včas zasáhnout v prospěch pacientova zdraví, a navíc v případě COVID-19 zabránit nakažení dalších osob během „spící fáze" této nemoci.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku č. 6)