Před více než rokem navrhl pro Středočeský kraj koncept města budoucnosti v prostoru bývalého vojenského areálu v Milovicích. Přestože nakonec zůstalo pouze u studie a vizualizací, architekt a urbanista Michal Postránecký naznačil vizi, k níž je podle něj možné se během několika desetiletí dopracovat. „Na dílčí prvky však nemusíme čekat tak dlouho, některé smart technologie nám totiž ve městech slouží už nyní,“ říká.
Obrat smart city je mnohdy spojován zejména s různými technologickými doplňky veřejného prostoru. Jak jeho význam vnímáte vy sám?
Podle mě je důležité nejprve definovat pojem město. Město je lidmi vytvořené seskupení fyzických objektů, dohromady propojených infrastrukturou. Každé takové město je v podstatě unikátní otisk společnosti, která ho postupně vytvářela. Tyto fyzické struktury buď postupně zanikly, nebo se dále vyvíjely na základě množství různých transakcí, které v daném prostoru mezi sebou lidé a další subjekty realizovaly. Čím více těchto vazeb je, tím roste i potřeba se dále rozvíjet, což vede k vyvinutějšímu, komplexnějšímu organismu. V současné době nám v rozvoji mohou pomoci inovační digitální technologie a podle toho, kolik digitální inteligence je do nich vloženo, můžeme hovořit až o „smart“ městě, i když s velikou nadsázkou.
A co si pod tímto pojmem může představit veřejnost?
Ještě dnes se setkávám s tím, že když lidé v parku najdou lavičku, která jim dobije mobilní telefon, považují město za smart. Myslím, že třeba v Praze to nebyl šťastný počátek pojetí smart city. V zahraničí se ale od začátku hovořilo zejména o řízení města a jeho jednotlivých subsystémů, jako jsou doprava, svoz odpadů, management vody a podobně na základě analýzy velkého množství dat. Díky postupné digitalizaci toho teoreticky bude možné jednou dosáhnout, protože budeme mít k dispozici enormní množství dat, která nám architektům a urbanistům a dalším expertům pomohou získat lepší informace o lokalitě, v níž žijeme a pracujeme, a zároveň i o infrastruktuře, která propojuje danou lokalitu s dalšími místy. Naše práce tím dostane úplně nový rozměr, můžeme tuto znalost použít a lépe navrhovat ergonomii města.
Lze vůbec úspěšně skloubit historické město, které získalo svou základní podobu před stovkami let, s konceptem města budoucnosti?
Ano, podle mého názoru to jde. Velké množství evropských měst má historické jádro, kde je toto doplnění města inovativními digitálními technologiemi někdy složité implementovat tak, aby je vizuálně narušilo jen minimálním způsobem.
Jistě nikde nechceme vidět například les antén, takzvané chytré lampy ověšené spoustou technologií, svítící informační tabule, fotovoltaické panely a podobně. Na druhou stranu také nejezdíme ve 100 let starých dopravních prostředcích.
Většina chytrých technologií a řešení je však naštěstí stejně o něčem úplně jiném. Například ve veřejné dopravě jde o systém, který ji řídí, a o aplikace, které má jejich uživatel k dispozici.
Dnes je již běžné koupit lístek pomocí SMS. To je ale takový chytrý pravěk.
Zajímavější je příklad z Ostravy, kde si můžete zaplatit pouze čas, který skutečně procestujete. Na mobilu si zase pomocí aplikace najdete napojení jednotlivých spojů a jejich skutečnou pozici, včetně případných zdržení. Na zastávkách můžeme začít nacházet telematické tabule. Jednou si i u nás budete moci naplánovat cestu několika dopravními prostředky a zaplatit jednu jízdenku podle toho, jaká byla skutečnost, a třeba i se slevou, když máte velmi výrazné zpoždění.
Světelná signalizace na křižovatkách může regulovat dopravu dynamicky podle aktuálního stavu a podobně. Na druhou stranu jsou zde fyzicky založené věci, na které je i telemat ika krátká, jako v Praze. Není dostavěný okruh a magistrála vede středem města. V tom vám žádné „smart“ moc nepomůže. Určité limity mají historická města například v oblasti chytré energetiky, protože město budoucnosti je složeno ne z běžných ani pouze pasivních domů, ale z domů, které si samy elektřinu vyrábějí a přebytky dokážou ukládat či sdílet. Jenže na to musí být připravena distribuční síť, což není.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)