Biologické molekuly DNA mají ohromný potenciál pro ukládání informace. Oproti tradičním magnetickým či pevným nosičům dat mohou mít řádově vyšší kapacity uložených dat, a také řádově vyšší životnost takových dat.
Nosiče založené na DNA by se mohly uplatnit především v archivech a podobných aplikacích, v nichž jde především o bezpečné ukládání velkého množství dat. Využití DNA jak nosiče informace ale není jednoduché. Jednou z hlavních komplikací je tvorba samotné DNA s uloženou informací. Syntéza nových řetězců DNA je obtížná a vyžaduje enzymy. Zároveň je čtení takto uložené informace pomalé a drahé.
Ulrich Keyser z britské University of Cambridge a jeho tým řešili oba tyto problémy. S jejich technologií DNA harddisku je možné zapisovat, číst a přepisovat data do DNA snadněji než kdykoliv předtím. Použili DNA v podobě „dílků“, které připomínají kostky lega. Díky nim je možné snadněji vytvářet řetězce DNA s uloženou informací.
Nový přístup použili i při čtení informace uložené v řetězcích DNA. Jde o technologii nanopórů, která se dnes úspěšně prosazuje při velmi rychlém čtení sekvencí DNA a která mimo jiné umožnila přečtení desítek tisíc genomů pandemického koronaviru ve velice krátkém čase.
Keyser a jeho kolegové byli překvapeni tím, že s jejich novou technologií DNA harddisku je možné snadno přepisovat uložená data. Tím se jejich DNA harddisk zásadně liší od jiných podobných zařízení. Jak se zdá, v dohledné době se můžeme dočkat zajímavých DNA aplikací, včetně DNA výpočtů, které jsou sice oproti těm křemíkovým pomalé, ale mají mnohem nižší spotřebu energie.