V České republice existuje několik podniků, které mají k dispozici galvanickou linku pro pokovení plastových dílů. Avšak pouze jedna z nich si takovou linku dokázala sama navrhnout, vyrobit si pro ni téměř všechny díly, postavit ji a uvést do provozu. Řeč je o společnosti Kovofiniš z Ledče nad Sázavou, jejíž strojařská tradice sahá až do roku 1951.
Rodinná firma Kovofiniš sídlí v poměrně rozlehlém areálu přímo u řeky Sázavy a v současné době má 330 zaměstnanců jak na výrobních, tak i technicko-hospodářských pozicích. Na úvod by se slušelo napsat, že se mimo jiné zaměřuje na konstrukci a výrobu lakoven, lakoven s ponorem a čistíren (průmyslových) odpadních vod, mne však protentokrát zajímaly zejména galvanické linky, obzvláště pak jedna unikátní, sloužící pro pokovování plastů.
Práce na každé nové lince začínají v administrativní budově, kde sídlí mimo jiné i chemici a konstruktéři. „Naši chemici zde navrhují technologická řešení přesně podle toho, co si zákazník přeje. Připraví celý proces úpravy povrchu, stanoví teploty a proudové hustoty, které musejí v lázních být. A tyto informace předají konstruktérům a projektantům, kteří podle jejich zadání zařízení navrhnou do posledního šroubku,“ říká obchodní ředitel Martin Zikmunda. Podle něj se právě v těchto kancelářích nachází know-how celé firmy.
„Máme tady lidi, kteří u nás pracují desítky let a předávají zkušenosti mladým. Kombinujeme tři obory — klasickou strojařinu, chemii a IT, protože si sami vyvíjíme i řídicí systémy všech zařízení. Spolupracujeme s ČVUT i dalšími vysokými školami, nabízíme brigády studentům, a sami si tak vychováváme další generaci šikovných, do problematiky zasvěcených zaměstnanců.“
OD NÁVRHU V CADU PO HOTOVOU LINKU
Z kanceláří, kde se provádí příprava projektů, jsme spolu s Martinem Zikmundou a s technickým ředitelem Pavlem Kovandou zamířili k výrobním halám, kde už se návrhy postupně převádějí z 3D výkresů do skutečných zařízení. Naší první zastávkou byla hala, v níž se zpracovávají plastové součásti, kupříkladu vany galvanických linek. „K jejich výrobě se nejčastěji používá polypropylen, protože je chemicky odolný a dobře se udržuje. Pokud to ale charakter zakázky vyžaduje, používáme ještě odolnější plasty jako PVDF či PVC.
Pro ještě větší pevnost vždy do materiálu kovové výztuhy zavařujeme,“ vysvětluje mi druhý z pánů a vede mě do oblasti, kde se nacházejí CNC frézy napojené na intranet. Z různě silných plastových desek se zde vyřezávají požadované tvary. Následně přecházíme na místo, kde se zase jiné desky skruží, svařují a zapracovávají se i na CNC vyřezané dílce.
Přecházíme do další haly, kde se děje vlastně něco podobného, ale výchozím materiálem jsou zde nerezové plechy a plechy z uhlíkaté oceli. Kovové části linek se tu vyřezávají buď za pomoci laseru, nebo v případě silnějších plechů plazmou. Všechny stroje jsou opět napojeny na intranet, takže jsou u nich okamžitě k dispozici i technické výkresy a parametry, jaké mají tvářené díly mít. V druhé části haly jsou pak lisy. V nich se nařezané plechy ohýbají a následně přesouvají do svařovny.
Posouváme se v prohlídce dále, procházíme kolem práškové lakovny vlastní výroby a vcházíme do haly, kde se svařují například dopravníky a následně také lakují základní i chemicky odolnou barvou v další přilehlé lakovně.
Dalším místem, které jsme navštívili, byla hala na zpracování nerezové oceli. „Toto pracoviště máme samostatně, protože materiál musí být separovaný od černého železa. Kdyby se prach z něj zanesl do nerezové oceli, ztratila by své vlastnosti a začala korodovat,“ vysvětluje mi Pavel Kovanda a jeho hlas se nese ztichlou halou. Proč ztichlou? Do Kovofiniše jsem totiž přijela až později odpoledne, a protože se zde pracuje v jednosměnném provozu od 5:40 ráno, byla už všechna pracoviště v době prohlídky prakticky bez organického pohybu a hlavně bez (pro výrobu tak typického) hluku. Ale vůbec to nevadilo, mohla jsem si alespoň detailně prohlédnout místa, kde bych během provozu překážela. V této hale se dále zpracovávají například dopravníky, ale i plastové vany a třeba i části vakuových odparek pro čističky odpadních vod.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)