Jakkoli je Česká republika v rámci EU řazena mezi vodohospodářsky nejvyspělejší země, nároky na čistírny odpadních vod (dále jen ČOV) u nás stále rostou. Čištění odpadních vod čelí nelehké výzvě v podobě potřeby odstraňovat velmi malé částice, tzv. mikropolutanty. V odpadních vodách roste nejen objem pevného odpadu, ale také množství mikročástic v podobě mikroplastů a léčiv, které prokazatelně škodí životnímu prostředí i lidskému zdraví.
Podle údajů ČSÚ se podíl obyvatel České republiky žijících v domech napojených na kanalizaci v roce 2024 pohyboval kolem 90,3 %, rok předtím to bylo cca 87 %. Údaje za rok loňský v době uzávěrky tohoto vydání Technického týdeníku ještě nebyly k dispozici, ale lze počítat s růstem maximálně o další jednotky procent. Podíl čištěných odpadních vod dosahuje zhruba 98 %, přičemž celková kapacita ČOV v roce 2024 dosahovala 4 692 612,73 m3/den.
Čištění odpadních vod je velmi složitý, vícestupňový proces. Počínaje samotným přítokem odpadní vody přes mechanický a biologický stupeň čištění až po zpracování kalu musí být všechny kroky optimálně zkoordinovány. Nová legislativa EU o čištění městských odpadních vod navíc mimo jiné zavádí povinnost odstraňovat mikropolutanty z městských odpadních vod pomocí tzv. čtvrtého stupně čištění. Členské státy mají do 31. července 2027 čas na transpozici této směrnice do národní legislativy a začít ji uplatňovat nejpozději od 31. prosince 2028. V této souvislosti se provozovatelé a projektanti čistíren odpadních vod zaměřují na spolehlivost procesů, energetickou účinnost a bezpečnost plánování a nákladů.
Podle směrnice vzniká povinnost financovat odstranění mikropolutantů z odpadních vod prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), která se nyní vztahuje výhradně na výrobce léčivých přípravků pro humánní použití a kosmetických výrobků. Tyto sektory jsou povinny pokrýt minimálně 80 % nákladů na tzv. čtvrtý stupeň čištění odpadních vod.
Směrnice nicméně členským státům zřejmě umožní rozhodnout o zapojení dalších průmyslových odvětví, jejichž výrobky významně přispívají k přítomnosti mikropolutantů ve vodách. Nejpozději do konce roku 2033 má komise na základě získaných údajů a hodnocení navrhnout ve směrnici případné rozšíření seznamu produktových skupin, na které se EPR vztahuje. Harmonogram splnění požadavků směrnice je pak rozložen až do roku 2045, přičemž jednotlivé kroky zahrnují legislativní transpozici, technické standardy, monitoring a reporting vůči Evropské komisi.
Selektivní aplikace EPR pouze pro farmaceutické a kosmetické výrobky vyvolala kritiku ze strany dotčených průmyslových odvětví, která poukazují na možné porušení principu „znečišťovatel platí“ a zásady rovného zacházení. Naopak, zástupci vodohospodářských společností a municipality prostřednictvím svých asociací ve svém dopise z minulého týdne apelují na vedení komise, aby nepodlehla tlaku na revizi, podporovala vznik EPR a začlenění dalšího průmyslu, který bude přispívat do EPR systému. Mezi další producenty mikropolutantů patří například výrobci hnojiv, pesticidů či průmyslových chemikálií. Nežádoucí mikroplasty, podle studie Evropské investiční banky (EIB), tvoří zejména syntetické textilie (35 %), pneumatiky (28 %) a městský prach (24 %). Dohromady tyto tři zdroje představují více než 80 % veškerého znečištění mikroplasty. Zbývajících 13 % mikroplastů pochází z jiných zdrojů, přičemž 7 % připadá na silniční značení. Konvenční čistírny odpadních vod dokážou zachytit až 99 % mikroplastů přítomných v odpadních vodách, zejména těch pocházejících ze syntetických textilií. To znamená, že mikroplasty ve vodách lze teoreticky téměř zcela odstranit.
I když studie EIB obaly nezmiňuje, mnoho jiných studií poukazuje na tvorbu mikroplastů i z plastových obalů. Lze tedy předpokládat, že dalšími účastníky nového EPR systému mohou být vedle povinného farmaceutického a kosmetického průmyslu i odvětví, která používají plastové či kompozitní obaly, dále výrobci syntetických textilií, pneumatik, nátěrových hmot či agrochemikálií.
(Kompletní článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)