90. léta nebyla pro český textilní průmysl příznivá. Příliv levného zboží z Asie ochromil výrobu české konfekce, na Liberecku se zavíraly významné tradiční firmy, jako byla Textilana, Bytex, Seba a další. Hovořilo se o krizi tradičního českého průmyslu. Bylo slyšet i skeptické hlasy o tom, zda má význam fakulta, která vychovává odborníky právě pro toto průmyslové odvětví. O tehdejší i současné situaci v českém textilu, o textilní fakultě a výchově textilních odborníků hovoříme s děkankou Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci Janou Drašarovou:
90. léta nebyla pro český textilní průmysl šťastným obdobím. Zdálo se, že se nervozita tehdy přenesla i na fakultu, že si lidé říkali, že ta fakulta už nemá smysl.
V té době neměl problémy jen průmysl textilní, ale i český průmysl celkově. Vzpomeňme třeba v našem regionu na známou automobilku Liaz a určitě by se našly i další příklady. Textilní průmysl se stal vlastně jakýmsi mediálním prostředkem ke zviditelnění krize průmyslu jako takové, možná i proto, že se daly použít jednoduché a lidem srozumitelné argumenty, jako je záplava trhu levným zbožím z Asie. Samozřejmě, že jsme tuto náladu pociťovali i na fakultě. Bylo pro mě velmi depresivní vidět úžasné a pracovité odborníky ve firmách, jak pomalu přicházejí o své know-how. Upřímně řečeno, kdybychom byli závislí jen na českém trhu, bylo by to pro nás dost zlé. Už tehdy ale na naší fakultě působili světově uznávaní profesoři, jako je Oldřich Jirsák, Jiří Militký, Luboš Hes, Bohuslav Neckář, David Lukáš a další. Díky nim měla fakulta světové renomé a výrazný mezinárodní přesah.
Nenastal úbytek studentů, kteří by se chtěli připravovat na práci v „neperspektivním" průmyslu?
Kupodivu ne. Byla velká nezaměstnanost a mladí lidé svou situaci řešili tím, že šli studovat - i k nám. Tehdy jsme měli například rekordní počet studentů ze Slovenska. V té době také firmy - o hodně víc než nyní - tlačily na zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců, vytvářely jim velmi dobré podmínky, aby mohli absolvovat studium při zaměstnání, a proto jsme měli hodně studentů v kombinované formě studia. To už dneska neplatí a ze studentů, kteří nedokončí první ročník, je 70 % „dálkařů". Ne proto, že by na to neměli schopnosti, ale nezvládají studium při současném vysokém pracovním tempu. A ani firmy už je tolik ve studiu nepodporují, třeba jim nedávají studijní volno. V té době jsme veškerou volnou kapacitu napřeli do mezinárodní spolupráce. Co se týče výuky, hlásili se k nám i v 90. letech studenti ze zahraničí, což tehdy nebylo ještě úplně samozřejmé. Studovali u nás studenti z Indie, Číny, Vietnamu a dveře do světa se otevíraly stále víc.
Tehdy se ale hovořilo o tom, že textilní průmysl přechází právě do těchto zemí, a varovalo se, že nemáme tak lacino dávat své know-how?
To byla poměrně povrchní argumentace a týkala se především levné čínské konfekce, která skutečně náš trh doslova zaplavila. Oděvní konfekce ale tvoří jen zhruba třetinu v textilním průmyslu. Firmy, které od běžných konfekčních výrobků textilií přešly k technickým textiliím, velmi dobře prosperují. Velká část této výroby zůstala v českých rukách a manažeři, kteří firmy převzali, změnili na základě nových technologií firemní portfolio do inovovaných výrobků. To jsou dnešní lídři tohoto trhu: vyrábějí textilie s vysokou přidanou hodnotou pro automotive, stavebnictví, zdravotnictví atd. Jsou to lidé, kteří přes ten hluboký propad 90. let vytáhli český textilní průmysl zase nahoru. Další věc je, že řada studentů z Asie zůstává po absolvování fakulty v Evropě a i české firmy přišly na to, že je výhodné je zaměstnat.
Když hodnotíme vývoj textilního průmyslu, nemusíme být nervózní z čínské bezkonkurenčně laciné konfekce? Svědčí o tom i stále více prosperujících butiků a značkových prodejen?
Dalo by se říci, že tím hybatelem je i určitý psychologický faktor. Je jistá skupina lidí, která nenakupuje v „narvaných" obchodech fast fashion. (Trend, který vznikl v 90. letech. Výroba má být co nejrychlejší a co nejlevnější. Proto se přesouvá do zemí s levnou pracovní silou, pozn. red.) Není tam nejkvalitnější zboží a přibývá lidí, kteří si chtějí oblékat věci kvalitní, nápadité a od „hyperkonzumenství" přecházejí k autenticitě a ekologii. To je šance pro návrháře. A na Liberecku pracuje hodně mladých návrhářů, mezi kterými jsou i naši absolventi. Pozorujeme tento sílící trend v celém západním světě, kdy především mladí lidé odmítají tupou spotřebu a hledají alternativu. Samozřejmě je to i proto, že naše společnost žije v nebývalém dostatku a je dost lidí, kteří si mohou dovolit ty dražší malosériové věci kupovat.
Konfekce ale, jak říkáte, tvoří jen menší část našeho textilního průmyslu, jeho podstatnou částí jsou tedy technické textilie?
Určitě, protože za technické textilie považujeme i ty, které se používají v oděvním průmyslu. Jsou součástí oděvů se speciálními vlastnostmi, vyrobených ze speciálních materiálů. Jsou to pracovní oděvy pro hasiče či armádu, sportovní oděvy a podobně. Nám už u oděvů nestačí, aby vypadaly hezky, my už chceme, aby byly lehké a také nás chránily proti zimě či vlhkosti. A všechno, co má jiný účel než prosté oblékání, jsou technické textilie. Technické textilie jsou všude kolem nás: máme je doma (hometextil) jako tapety, koberce, závěsy, peřiny nebo vycpávky. Najdeme je v autech, letadlech, vlacích či autobusech (mobiltech), a není to jen polstrování, ale jsou to i kompozity s textilními výztužemi v částech motorů a karoseriích. Dále je to obalová technika (packtech), technické textilie se uplatňují ve stavebnictví jako izolace a různé výztuže (buildtech). Geotech jsou zase textilie, které se dávají do silnic a chodníků. Široké uplatnění nacházejí ve zdravotnictví jako obvazy, náplasti, roušky, hygienické vložky (medtech) atd. Textilie najdeme v ekologických aplikacích, například v norných stěnách, a uplatní se v různých průmyslových aplikacích, třeba v dopravníkových pásech a při filtraci. Sportovní textilie najdeme nejen v oděvech, ale i v míčích, jsou to sítě nebo vodítka pro psy.
(Celý článek naleznete v Technickém týdeníku č.4)