Přechod k elektromobilitě je v současné době jedním z nejčastějších kroků, kterým se společnosti vyrovnávají s požadavky EU na snižování emisí oxidu uhličitého v rámci přepravy. Avšak výměna vozového parku není jediným řešením. Zajímavou alternativou pro (nejen užitková) vozidla s dieselovým motorem je HVO100, které při spalování produkuje ve srovnání s klasickou naftou zhruba o 90 % nižší emise CO2.
HVO100 se již úspěšně uplatňuje i na trhu s manipulační technikou © Linde MH
HVO100 (hydrotreated vegetable oil) nebo jinak řečeno XTL (X to liquid — značí palivo z nefosilních zdrojů) je palivo, které je ze 100 % vyráběno z rostlinných a živočišných olejů, odpadních produktů z potravinářského průmyslu nebo i z pohostinství. Vyrábí se procesem, který rostlinné oleje (či jiné, výše zmíněné odpady) transformuje v podstatě na naftu, respektive na její udržitelnou alternativu výrazně snižující emise skleníkových plynů a nabízející možnost snížení uhlíkové stopy vozidel.
Výroba tohoto paliva je technologicky poměrně náročná, ale podle Filipa Sihlovce, specialisty kvality ze společnosti Čepro, se dá její proces zjednodušeně popsat dvěma slovy: hydrogenace a izomerizace.
„V prvním kroku se do směsi olejů natlačí obrovské množství vodíku, čímž na úrovni molekul vzniknou krásné rovné uhlovodíky. V takové podobě však látka žel nemá vhodné vlastnosti, protože tuhne již při pokojové teplotě. Proto je nutný krok druhý, v němž se tyto rovné uhlovodíky izomerizací přemění na izomery s jinou strukturou, a tedy i jinými fyzikálně-chemickými vlastnostmi. V podstatě se molekuly pokroutí tak, aby vyhovovaly požadavkům na motorové palivo,“ řekl pro Technický týdeník Filip Sihlovec.
Nafta vs. HVO100
Výsledný produkt této dvoustupňové technologie má podobu čiré tekutiny bez zápachu a kromě jiného i velmi vysoké cetanové číslo, které je pro použití v motorech klíčové.
Cetanové číslo u motorové nafty, podobně jako oktanové číslo u benzínu, v základu definuje kvalitu paliva, přičemž čím vyšší je, tím snáze se palivo v motoru vznítí a dochází tak k lepšímu spalování.
„Zatímco klasická fosilní nafta mívá cetanové číslo mezi hodnotami 50—60, HVO100 s přehledem dosahuje čísla 70 i více, což má pozitivní vliv na celkový chod motoru.
Dalším rozdílem je hmotnostní obsah síry, která je limitována u motorové nafty na 10 mg/kg, zatímco u HVO je to jen 5 mg/kg. Kombinace těchto faktorů pak způsobuje, že i přes potřebu chemického zpracování a energetické náročnosti procesu je palivo ekologičtější a například emise CO2 v součtu snižuje až o 90 %,“ pokračuje Filip Sihlovec s tím, že využívání této alternativy lze promítnout do dekarbonizační strategie v rámci ESG reportingu.
To, že je palivo HVO100 v oblasti emisí oxidu uhličitého výrazně šetrnější, vychází podle něj ze vstupní suroviny, kterou je zpravidla biomasa, a to i za předpokladu, že na počátku řetězce nejsou různé zbytkové či odpadní oleje, ale oleje vyráběné z rostlin přímo pěstovaných pro výrobu paliv.
Distributor ke každé dodávce získává od výrobce certifikát (tzv. POS — proof of sustainability), který garantuje započítání všech emisí, které vznikly při výrobě, a to bez ohledu na to, zda byla na počátku biomasa, či jiné zdroje.
(Kompletní článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)