Současný svět senzorů a diagnostiky umožňuje sledovat, kontrolovat, případně analyzovat parametry a stavy v ještě celkem nedávno nepředstavitelných detailech i časových a stavových souvislostech, a to i na pohybujících se malých součástech v nepřístupných místech strojů a zařízení. Budoucnost je přitom ještě mnohem slibnější.
Dávno jsou pryč doby, kdy se měření, testování a diagnostika využívaly prakticky jen při vývoji a výrobě (případně při opravárenských a servisních zásazích) nejrůznějších strojů a zařízení. Potřeby prakticky kontinuálního vývoje spolehlivějších, přesnějších a technicky dokonalejších výrobních prostředků vyvolávané tlakem na výrobní náklady i potřebami udržení konkurenčních výhod jsou dnes masivně podporovány nástupem digitalizace, internetu věcí (IoT), umělé inteligence i nových snímacích aplikací podpořených vyhodnocováním takzvaných velkých dat. Díky možnostem prakticky kontinuálního sledování chování výrobních prostředků a jeho vyhodnocování je dnes možné předcházet poruchám a zbytečným prostojům ve výrobě. Cenným přínosem je pak využití obrovského množství dat posbíraných z reálných provozů klientů pro potřeby vývoje ještě dokonalejších strojů. Takové informace dosud nemohly poskytnout žádné zkušební testy realizované po omezenou dobu v „laboratorních“ podmínkách zkušeben.
„Výrobci komponent i konečných produktů jsou nuceni přicházet na trh s produkty, které jsou tenčí, menší, lehčí, přesnější a s vyšším výkonem. A proto potřebují i čím dál dokonalejší a přesnější výrobní prostředky,“ uvádí k tomuto trendu Ronald Kuracina z Integrated Electronics Engineering Center (IEEC) na Binghamton University v New Yorku.
DIGITALIZACE SE NEVYHNULA ANI SENZORŮM
Senzory poskytují čím dál častěji digitální výstupy namísto analogových. Tradiční analogové výstupy jsou sice přesné a spolehlivé, ale digitální poskytují i další zřetelné výhody, například rychlost měření i přenosu informací, vysokou spolehlivost vysílače i třeba autodiagnostické nástroje. Zapojení či výměna digitálních komponent se navíc mnohde obejde bez přerušení činnosti celého systému.
Digitální provedení snímačů poskytuje také řadu výhod z hlediska jejich propojení s diagnostickými a řídicími centry. Například senzory připojitelné ke sběrnicím umožňují využití delších kabelů nebo kabelů různých délek bez ovlivnění přesnosti měření. Více digitálních senzorů může také komunikovat prostřednictvím stejného kabelu, což snižuje náklady na zapojení. Důležité je, že digitalizace podporuje bezdrátovou komunikaci.
BEZ SOFTWARU TO UŽ NEPŮJDE
Signál z digitálních senzorů toho uživateli sám o sobě příliš nesdělí, k tomu je potřeba ho nejprve náležitě zpracovat a převést do využitelné podoby. Většina dodavatelů proto k senzorům dodává také aplikační software, který usnadňuje a urychluje jejich nasazení v praxi, především pak jejich začlenění do operačních a jiných systémů. K tomuto účelu obvykle poslouží aplikační programovací rozhraní (API), tedy zjednodušeně knihovna procedur, funkcí, tříd či protokolů, které může programátor využívat, aniž by je musel sám programovat.
(Celý článek naleznete v Technickém týdeníku č. 10.)