Zejména zahájení amerického programu návratu na Měsíc — Artemis — probudilo novou vlnu zájmu o kosmický prostor jako o novou komerční sféru, o řekněme mimozemskou ekonomiku. Jistě, řeknete si: je 21. století! Ale využije dostatečně tohoto trendu i Česká republika?
Představy tzv. otců kosmonautiky z 60. let minulého století se podobaly sci-fi. Nejen oni ale snili o výletech pozemšťanů na oběžnou dráhu Země, či dokonce na Měsíc, o stálých stanicích, ba třeba i o továrnách na lunárním povrchu či o těžbě nerostů z asteroidů. Prostor kolem naší planety se měl hemžit družicovými (orbitálními) stanicemi, raketoplány a laboratořemi a technologickými moduly, vyrábějícími léky či vzácné krystaly, mezi kterými by pendlovaly pilotované či robotické remorkéry.
Uběhlo více než 50 let od doby, kdy člověk vstoupil na Měsíc, let, které pozemšťané tak nějak „promarnili poletováním“ po oběžné dráze kolem Země. Nicméně myšlenky se díky rozmachu nových technologií, zájmu aerokosmických společností a dravých start-upů šilhajících po vesmíru začínají postupně realizovat.
Raketový byznys
Podle studie Malá odpalovací zařízení: průzkum průmyslu a analýza trhu v roce 2021, přednesené estonským výzkumníkem Erikem Kulu na 72. mezinárodním astronautickém kongresu (IAC) v říjnu 2021 existovalo ve světě na 198 firem zabývajících se vývojem a výrobou malých (lehkých) raketových nosičů. Pravda, některé už dnes neexistují, nicméně i nabídka stovky komerčních kosmických raket s nosností do 1,5 t na nízkou oběžnou dráhu (LEO) by byla šokující.
Ne každá společnost podnikající v tomto směru má ale na růžích ustláno. Ne každý může být dalším Muskem. Stačí se trochu podívat pár desítek let zpět do doby, kdy kosmonautika, až na výjimku telekomunikačních satelitů, byla plně v rukách vládních organizací (NASA, ESA či Roskomos...). Jde o příběh německé společnosti OTRAG (Orbital Transport-und Raketen-Aktiengesellschaft), dnes bychom řekli start-upu založeného (nejprve se státní podporou) 17. října 1974 ve Stuttgartu německým leteckým inženýrem Lutzem Kayserem. Společnost si tehdy dala za cíl vyvinout, vyrobit a provozovat nízkonákladovou nosnou raketu. V letech 1974—87 byla první, a tedy jedinou soukromou společností, která se vlastní kosmickou raketu pokusila vypustit. Měla být levnou alternativou k tehdy vyvíjeným nosičům: k evropské (no, spíše francouzské) raketě Ariane a k raketoplánu NASA.
Kayserova vize byla stejně jednoduchá jako revoluční. Zahrnovala paralelní shlukování mnoha standardních palivových nádrží a modulů motoru (Bündelrakete). Nejmenší letuschopný raketový modul se skládal ze čtyř sloučených rour (nádrží) a čtyř identických motorů. (Mimochodem, nádrže byly vyrobeny z dlouhých trubek německé ocelárny Krupp.) Největší navrhovaná konfigurace na papíře měla až 600 motorů! Modulární konstrukce měla vést ke značnému snížení nákladů. Odhadovalo se, že by raketa přišla přibližně na desetinu konvenčních konstrukcí. Automatizované výrobní procesy by snížily náklady na pracovní sílu z 80 % na 20 % a odstranily by odůvodnění opětovné použitelnosti vynaložených fází.
Čtyřstupňová konfigurace OTRAG 10K měla vynést na oběžnou dráhu s perigeem cca 185 km užitečné zatížení až 10 000 kg. Plánovaný tah při vzletu byl kolem 26 MN s celkovou hmotností 2 300 t!
OTRAG přenesl své působiště do tehdejšího Zairu (Kongo), kde se uskutečnily první pokusy. První úspěšný start proběhl 17. května 1977, druhý 20. května 1978. Třetí test 5. června selhal, právě když start sledoval tehdejší tamní prezident.
To už se ale začalo zdát, že by OTRAG skutečně mohl konkurovat „vládním nosičům“, a tak sílil politický tlak na zastavení jeho činnosti zejména ze strany Francie a Sovětského svazu. Tyto státy byly logicky proti německému vývoji dálkových raket a tlačily na zairskou vládu, aby v roce 1979 vývojové zařízení stopla.
Lutz Kayser si sice postavil hlavu, ale bohužel se dopustil z politického hlediska nešťastného kroku tím, že OTRAG přestěhoval do Libye. Studená válka byla v plném proudu a OTRAG se ocitl v křížové palbě mezi Washingtonem, Moskvou a Paříží. Tehdejší Západní Německo nakonec projekt zastavilo a připojilo se ke spolufinancovanému projektu „evropské“ rakety Ariane, který učinil projekt OTRAG zbytečným. Lutz Kayser sice hledal nové zdroje financování, ale posléze zkrachoval. Rizikový kapitál, jak ho známe dnes, v 70. letech prostě neexistoval. Tímto na dlouhá léta pokus o vývoj soukromé kosmické rakety skončil.
A ani Evropě sdružené v ESA se plány na vlastní orbitální stanici a raketoplán Hermes nedařilo realizovat. Výsledkem byly pouze modifikace rakety Ariane 1—5.
Odkaz Otragu
OTRAG zmizel v zapomnění. Pokud však existuje jedna věc, kterou nás jeho sága učí, je to to, že úspěch start-upu závisí na správné vizi stejně jako na načasování.
Lutz Kayser byl první, kdo si všiml potenciálu soukromých kosmických letů, ale trvalo ještě dlouho, než byl trh připraven. Šlo o správný nápad ve špatnou dobu.
Vizionář Elon Musk je ale důkazem, že úspěšní podnikatelé nefungují jen na základě racionality: žádný racionální člověk neinvestuje celé své jmění, aby se postavil vesmíru a automobilovému průmyslu zároveň. Musk však dokázal situaci správně odhadnout.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)