Než na přelomu února a března administrativa amerického prezidenta v podstatě přes noc odřízla pomoc Ukrajině, tématem k jednání mezi stranami bylo zejména ukrajinské bohatství, a to především jedna jeho specifická část.
Americký prezident opakovaně tvrdil, že by rád od Ukrajiny získal „ekvivalent 500 miliard USD ve vzácných zeminách“. I když částka se trochu měnila, tvrzení o vzácných zeminách (někdy nerostech) se opakuje v oficiálních vyjádřeních a médiích neustále. Protože dohoda je alespoň podle Washingtonu stále možná (byť její podmínky budou asi pro Ukrajinu nepřijatelné), co vlastně o ukrajinských vzácných zeminách víme? Mají skutečně takovou cenu?
Ukázka vzácných zemin. Ve směru hodinových ručiček od horního středu: praseodym, cer, lanthan, neodym, samarium a gadolinium.
Peggy Greb, Ministerstvo zemědělství USA (volné dílo)
Rostoucí poptávka
Vzácné zeminy nebo kovy vzácných zemin (REE — rare earth elements) představují skupinu 17 chemických prvků, mezi něž patří například neodym, praseodym nebo dysprosium. Čtrnáct z nich patří do jedné chemické skupiny, mezi tzv. lanthanoidy. Dále se k nim přiřazuje ještě lanthan a také skandium a yttrium, které mají podobné vlastnosti.
Přestože jejich názvy působí exoticky, v přírodě nejsou tak extrémně vzácné, jak by se mohlo zdát. Všechny látky z této skupiny jsou měkké reaktivní kovy a v moderních výrobcích (stejně jako v půdách) se vcelku ne až tak vzácně vyskytují, byť obvykle v malých „příměsích“. I v malém množství však propůjčují mnoha materiálům zcela nové vlastnosti.
Světová spotřeba vzácných zemin trvale roste. Odhady ukazují, že globální poptávka (vyjádřená jako oxidy REE) se zvýšila více než dvojnásobně ze zhruba 130 tisíc t v roce 2010 na 350 tisíc t v roce 2023.
Do budoucna se čeká další nárůst. Poslední dvě dekády probíhá rozmach zelené energetiky a elektromobility. Tyto technologie využívají výkonné magnety, které se neobejdou bez neodymu a dysprosia. Dnes jde o jednoznačně nejdůležitější část poptávky: na výrobu magnetů připadá asi 40 % celkově vyprodukovaných vzácných zemin.
Najdou se ale i jiná využití. Oxidy ceru slouží jako nejlepší leštidlo při výrobě polovodičů, další kovy se používají při výrobě laserů, jiné látky se široce používají i jako katalyzátory chemických reakcí, např. lanthan při takzvaném krakování ropy.
Jednotlivé vzácné kovy ovšem nejsou zaměnitelné. Z ceria magnety neuděláte. Jak se mění technologie, poptávka po jednom kovu může klesat, po jiném stoupat. Žádné ložisko nenabízí kompletní „sadu“ všech kovů vzácných zemin. Většina jich dnes přesto pochází z jediné země světa.
Z Asie do světa
Už desetiletí je největší poptávka po kovech vzácných zemin hlavně v jihovýchodní Asii, především v Číně, kam se přesunula výroba elektroniky i další provozy, které tyto látky využívají. Země se tak stala a dodnes je největším odběratelem těchto surovin a spotřebovává více než dvě třetiny celosvětové produkce.
Což do velké míry vysvětluje současnou situaci, kdy Čína dominuje nejen těžbě, ale také zpracování těchto materiálů (tomu z cca 80 %). Protože jde o velkoobjemové zboží, je výhodné ho produkovat v místě poptávky. Asijské firmy z oboru jsou tedy přirozeně ve výhodě.
Další, nikoliv však největší výhodou čínských producentů byly uvolněné právní regulace. Kovy vzácných zemin se nenacházejí v bohatých žílách, ale těží se povrchově z materiálů, ve kterých je celá řada dalších prvků včetně radioaktivních, například uranu. Vytěžená směs se tedy musí protřídit, příslušné minerály semlít a louhovat kyselinami. Ve vyspělých státech takový proces kvůli bezpečnostním a ekologickým opatřením vyjde dráže, než tomu bývalo v Číně.
Peking toto odvětví podporoval, protože dobře zapadalo do čínské ekonomické strategie „továrny světa“. Podporoval tedy rozvoje kapacit například výhodnými půjčkami pro investory. Což je důležité, protože nejde o obor nijak extrémně výdělečný. Potřebujete k němu hodně kapitálu, výnosnost není velká a trh není nijak obrovský.
Celosvětový objem obchodu s kovy vzácných zemin se na přelomu 20. a 21. století pohyboval mezi jednou až dvěma miliardami USD ročně, v posledních letech to bylo cca kolem 15 miliard USD ročně. Otevření jednoho velkého lomu vyžaduje počáteční investici několika stovek milionů USD podle velikosti a podmínek.
Ceny přitom nejsou ve fázi rychlého růstu. V posledních letech sice vzrostla poptávka vlivem rozvoje elektromobility a obnovitelných zdrojů, a došlo i ke krátkodobému nárůstu cen, ale globální trh zůstává v podstatě v útlumu. Ceny dnes dosahují úrovní blízkých těm před covidovou pandemií.
Památný šok
Na konci první dekády 21. století ovšem trh zažil jeden hodně silný otřes, který si našel cestu i do médií a povědomí veřejnosti. Na přelomu tisíciletí, kdy Čína rozšířila svou těžbu, se ceny těchto surovin propadly na minimální hodnoty. Posléze zavedla omezení vývozu, jež naopak způsobilo, že globální ceny vzácných zemin vylétly na několikanásobek (během let 2009—2011 vzrostly zhruba sedminásobně).
Ale každá podobná událost je zároveň příležitostí. Po této krizi se na trh dostali noví producenti, například v Austrálii (ze které to do jihovýchodní Asie není daleko), ale i v USA a jinde. Čínský podíl na trhu se tak o něco snížil. Před krizí se totiž pohyboval kolem 90 % (dnes na cca 70—80 % podle toho, zda se díváme na těžbu či zpracování).
Zároveň se očekává, že se situace bude ještě měnit. V době přechodu k nízkouhlíkovým zdrojům a elektrifikaci dopravy se očekává skokový nárůst poptávky. V oboru tak probíhají více či méně reálné přípravy na spuštění desítek nových důlních projektů. Jenže bez zásadní změny toho, kde se dnes magnety a další výrobky s obsahem vzácných zemin vyrábějí, lze těžko očekávat, že by Čína nadále neměla výsadní postavení.
Přesto dnes investoři a těžaři vnímají současnou situaci (nízké ceny, závislost na Číně) spíše jako dočasnou. V horizontu několika příštích let by mohl přijít rychlý růst cen, který nabídne příležitosti novým hráčům i mimo Čínu. Špatná zkušenost z výše zmíněné krize kolem roku 2010 totiž zůstává v paměti řady států a míra podpory „domácím“ projektům je v řadě zemí vyšší než v minulosti.
Budují se zpracovatelské kapacity mimo Čínu, v USA a Evropě s pomocí japonských a amerických investic. A dochází k novým formám spolupráce: spojenci uzavírají partnerství a dohody o sdílení kritických surovin, například japonské a evropské společnosti si zajišťují smlouvy s těžaři vzácných zemin v Austrálii a Africe. Některé státy rovněž zvažují vytvoření strategických zásob REE, aby předešly výpadkům v době krize.
Prostor pro Ukrajinu
Představy o výskytu vzácných zemin v Ukrajině pochopitelně nevznikly v hlavě Donalda Trumpa. I když on o nich hovořil nejčastěji, nebyl první. I některé ukrajinské oficiální materiály zdůrazňovaly, že země jich má značné zásoby. Dostupná data však naznačují, že reálné zásoby těchto surovin jsou poměrně malé. Podle americké geologické služby USGS například Ukrajina nemá žádné prokázané rezervy důležitých prvků z této skupiny. Jinak řečeno nemá žádná ložiska, o kterých víme, že by je bylo možné začít rychle smysluplně využívat.
Nejznámější je ložisko Novopoltavske v Záporožské oblasti, objevené sovětskými geology roku 1970. Mezi lety 1978—1991 tam probíhal podrobný geologický průzkum, který odhalil komplexní rudní ložisko fosfátů s příměsí vzácných zemin, niobu a tantalu. Šlo tedy o předběžně odhadnuté množství nerostů. Nicméně po rozpadu SSSR byly další práce zastaveny a od roku 1991 se vývoj ložiska nepohnul. Historické odhady tak zůstaly desítky let neaktualizovány.
Podmínky v oblasti jsou složité: ložisko má vysokou hladinu podzemních vod a vyžadovalo by nákladné odvodnění. Ukrajinský geologický průzkum uvádí, že těžba by si vyžádala investici kolem 300 milionů USD. A přesto by tyto zeminy při současných cenách byly nerentabilní.
Obecně jsou ukrajinské zdroje problematické. Vzácné zeminy se v tamních ložiscích vyskytují ve velmi nízkých koncentracích a jsou rozptýleny v obtížně zpracovatelných minerálech. Například v Novopoltavske jsou vzácné zeminy „zamčeny“ v minerálu, ze kterého se musí kýžené látky získávat složitými chemickými postupy.
Pouze tři země na světě (Čína, USA a Rusko) zatím prokázaly schopnost komerčně těžit a rafinovat tak složité směsi vzácných zemin. Jinými slovy, i kdyby Ukrajina zdroje měla, musela by vybudovat nákladnou technologickou infrastrukturu a zvládnout náročné zpracování.
Neznamená to, že tato země zajímavé zásoby nerostných surovin nemá vůbec. Disponuje zdroji uhlí a zemního plynu i některých kritických surovin, jako je titan nebo galium. Ale nejde rozhodně o ložiska, která by ve světovém měřítku byla unikátní.
Kde se vzalo
Jak se americký prezident — obvykle tedy člověk s výborným přístupem k informacím — může takhle mýlit? Se zajímavou hypotézou při svém pátrání po původu myšlenky přišel analytik agentury Bloomberg Javier Blas.
Možný původ oněch optimistických tvrzení o nerostném bohatství Ukrajiny odhalil v dokumentu střediska nazvaného NATO Energy Security Centre of Excellence z prosince 2024. Jde o poradní a analytickou instituci, která je přičleněna k NATO, ale nespadá pod vojenské velení Aliance.
Jak si Blas všiml, dokument, který nese logo NATO, neprošel factcheckingem a chybně uvádí, že Ukrajina je „klíčový potenciální dodavatel kovů vzácných zemin jako titan, lithium, beryllium“. Jde o chemický nesmysl, neboť žádný z těchto prvků mezi vzácné zeminy nepatří. Na Blasův dotaz pak instituce uvedla, že dokument vyjadřuje spíše „názor autora“ než oficiální názor NATO (což v samotném dokumentu není).
Vystopovat vše k jedinému dokumentu je možná ale příliš veliké zjednodušení. Politici i další veřejné postavy včetně novinářů se nepřesností kolem mineralogie dopouštějí neustále. Vzácné zeminy, o kterých dnes byla řeč, se například opakovaně zaměňují za „kritické suroviny“, což je skupina mnohem širší, do které patří prostě pro průmysl důležité látky (a některé z nich navíc nejsou kriticky důležité, aby to nebylo tak jednoduché).
Mnohdy se také násobí teoretické hrubé tržní hodnoty bez ohledu na reálnou těžitelnost. Částka se pak opakuje a žije vlastním životem, i když je mnohým jasné, že nelze prostě vynásobit odhadované tuny v zemi aktuální cenou na trhu a brát to jako skutečnou hodnotu.