Medvěd Draku nevěří
Bez pomoci někdejšího Sovětského svazu by dnes jen těžko mohla být z Číny světová kosmická velmoc. Spolupráce mezi oběma zeměmi však od počátku narážela na neochotu dělit se o nejnovější poznatky a technologie.
Snahy Mao Ce-tunga vybudovat z Číny velmoc, jakou kdysi byla ve starověku někdejší „Říše středu" a získat tak podstatný vliv na světové dění, se v polovině padesátých let minulého století koncentrovaly do tří bodů - mezikontinentální raketa plus atomová bomba - a družice (posléze i kosmonaut). Tyto atributy představovaly splnění velmocenských snů a posléze dostaly od komunistického vedení země naprostou prioritu. Velké plány tehdy ještě zaostalé země nutně potřebovaly zahraniční pomoc.
Návraty čínských vědců a inženýrů ze zahraničí, především z USA a stovky nadějných studentů v tehdejších socialistických zemích včetně ČSSR nestačily. A tak se čínské komunistické vedení, v čele s „Velkým kormidelníkem" Mao Ce-tungem obrací s žádostí o technologickou a vědeckou pomoc na Sovětský svaz. Ovšem do soukolí takové spolupráce sypal písek už Stalin a jeho nástupci v čele s Nikitou Chruščovem byli zejména ve směru vojenské technické pomoci velmi opatrní.
Nicméně na základě postupně se rozšiřující spolupráce sovětských a čínských vědců v polovině padesátých let vzniká tzv. dvanáctiletý plán rozvoje čínské aeronautiky s důrazem na raketovou techniku a Sověti slibují dodávky několika svých raket. Když Čína zjistí, že jde o pouhé kopie německé V-2, v ruském kódu R-l, jsou značně nespokojeni a neskrývají to.
Ovšem čínské maximalistické požadavky moc Kremlu nejdou pod nos. Teprve když v listopadu 1957, u příležitosti oslav 40. výročí VŘSR navštívil Mao Ce-tung Moskvu, se věci pohnuly kupředu. Ostatně Mao Moskvu poněkud vydíral - svoji návštěvu na oslavách přislíbil jen potud, pokud dostane od Sovětů atomovou bombu.
A tak je podepsána nová čínsko-sovětská dohoda o technické spolupráci v oblasti obrany, která předpokládá dodání prototypu atomové bomby Číně a dvou raket R-2 s příslušnou technickou dokumentaci a vybavením pro licenční výrobu. A už 24. prosince přijíždí do Pekingu utajovaný transport - prapor sovětských raketčíků s raketami R-2 (v kódu NATO "SS-2 Sibling", dolet cca 600 km) a se dvěma odpalovacími zařízeními. Míří do tzv. Páté akademie Ministerstva obrany (založené 8. října 1956), jejímž ředitelem je Qian Xuesen, alias Čchien Süe-šen.
Ten už pracuje na schváleném ambiciózním projektu 581, který předpokládá vypuštění 1. čínské umělé družice Země v r. 1959 - na oslavu 10. výročí vzniku ČLR! A urychluje se výstavba první raketové střelnice v provincii Gan-su, pozdějšího kosmodromu Šuang-Čcheng-cu, známého dnes spíše podle jména blízkého města Jiuquan (Šuang-Čcheng-cu) jako Jiuquan Satellite Launch Center.
Ne všichni sovětští odborníci ovšem jásali nad touto spoluprací - vyslaní vědci přeci budou chybět v sovětských ústavech, zejména při vývoji a výrobě atomových zbraní. Vždyť v polovině padesátých let měly USA už 2280 kusů především leteckých atomových bomb a stovky dálkových bombardérů a SSSR v tomto směru značně zaostával. Přesto jen z tzv. Laboratoře číslo 2, kterou šéfoval otec sovětské A-bomby akademik Igor Kurčatov, odešlo na výpomoc do Číny na 60 lidí. Kolik lidí tam poslal Koroljov nevíme, ale požadavky Pekingu na jejich počty neustále rostly, až množství ruských "poradců" stouplo na šest tisících. Na čínských vysokých školách přednášelo 700 sovětských profesorů a v průmyslu a výzkumu pracovalo dalších deset tisíc sovětských odborníků.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)