PODLE ČASOPISU FORBES (2018) JSOU ZABEZPEČENÍ, INTEGRACE SE STÁVAJÍCÍMI TECHNOLOGIEMI A NEJISTÁ NÁVRATNOST INVESTIC TŘI NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKY ŠIROKÉHO PŘIJETÍ INTERNETU VĚCÍ V RÁMCI PODNIKU.
Nové technologie mají zřídka jen pozitivní aspekty, zato vždy vyvolávají nejistotu a obavy, poněvadž nikdo dosud plně nechápe jejich plný dopad a související rizika. Proto mnoho společností zaujímá k novým technologiím zdrženlivý postoj, zejména pokud dojde na konkrétní implementaci. Obavy se mohou týkat široké škály otázek – od technických přes obchodní až po etické záležitosti.
V případě IoT se obavy v současné době týkají zejména definice návratnosti investic (ROI), kybernetické bezpečnosti, právních aspektů a záležitostí souvisejících s organizačními změnami a zastaralým vybavením. Co by se mělo udělat s věcmi, jako jsou například padesátileté vlaky, které stále ještě perfektně jezdí? Jak nakládat s daty? Mohu propojit data z mé americké pobočky s daty z mé čínské pobočky? Povede tato změna k vyššímu riziku kybernetických útoků?
Většina forem implementace internetu věcí v podnikovém prostředí bude, a měla by mít dopad na celé podnikání – ať už je to nové strategické řízení, změna organizace a procesů, nebo potřeba získat nové dovednosti a kompetence.
LEADERSHIP PRO ÚSPĚŠNOU IMPLEMENTACI IoT
IoT je tzv. průřezové téma, které vyžaduje rozbití stávajících schémat, což je samo o sobě velkou výzvou. Představte si například propojení dat z návrhu produktu, dat z výrobních linek a provozních dat spalovací turbíny. Abyste mohli plně využít výhody IoT, musejí produktový management, výzkum a vývoj, výrobní a servisní jednotky spolupracovat mnohem těsněji, než je tomu dnes.
Navíc se odpovídajícím způsobem výrazně mění i profily jednotlivých pracovních pozic a z hlediska možnosti maximálního zisku může být klíčová změna myšlení směrem k poskytování služeb a využívání dat pro obchodní modely založené na službách. Podle dosavadních zkušeností všechny organizace, které úspěšně implementovaly IoT, mají společné tři věci. Za prvé, věnovaly velkou pozornost leadershipu, což je zásadní pro řízení digitálních změn. Za druhé, jejich postup byl smysluplný, tj. identifikovaly případy použití, které vytvářejí hodnotu. Za třetí, implementace byla vedena pragmaticky a iterativně.
Uvádí se, že se úplná implementace skládá z pěti fází. Mezi ně patří vypracování strategie, specifikace případu použití, prototypování dokazující správnost konceptu a návrh řešení plus propojení jednotlivých systémů včetně přizpůsobení existujících systémů a jejich integrace do větších celků. Úspěšná implementace také zahrnuje analýzu a využití dat sbíraných z jednotlivých zařízení. Systémy by měly po technické implementaci fungovat nepřetržitě, zatímco efektivní řízení změn a prvky kybernetické bezpečnosti by měly fungovat od samého počátku a během celého procesu.
V závislosti na typu firmy a případu použití lze těchto pět základních fází realizovat v různém časovém rámci a s vynaložením různě velkého úsilí. Některé mohou být překvapivě jednoduché, jiné delší a složitější a některé běží paralelně.
Na cestě k IoT je mnoho věcí, které je třeba zvážit: očekávání zákazníků, obchodní model, strategii, stávající starší systémy a zařízení, kybernetickou bezpečnost, lidi, procesy a mnoho dalších faktorů. To vše může sehrát významnou roli. Proto je každá cesta k IoT individuální a záleží na konkrétní situaci dané firmy.
Zdroj: Turning the Internet of Things into reality, Whitepaper by Siemens