Čistota povrchu dílu je jedním z klíčových parametrů, které určují, jak kvalitní bude výsledek dalších povrchových úprav, například galvanického pokovení či lakování. Pro sledování čistoty se typicky používá vizuální kontrola, mikroskopie, měření povrchového napětí či fluorescenční metoda. A právě na tuto metodu se zaměřil univerzitní spin-off TechTest, který nabízí ruční UV detektory, boxy a řešení pro automatizaci pro skenování čistoty povrchů.
Se vznikem společnosti TechTest v roce 2015 jsou neodmyslitelně spjatí Petr Chábera, který v té době studoval FS ČVUT, a Jan Kudláček, jenž již na univerzitě působil jako odborný asistent. Prvním přístrojem, který v rámci spin-offu navrhli, byl ruční detektor Recognoil. V roce 2019 se jim ještě spolu se dvěma dalšími kolegy podařilo vyvinout box pro snímání stavu povrchů o velikosti skenované plochy až 50 × 50 cm a též druhou generaci ručního detektoru, po níž nakonec zhruba před rokem spatřila světlo světa generace třetí: Recognoil 3W.
„Nejnovější zařízení za pomoci UV-A záření o vlnové délce 365 nm detekuje na kovových površích anorganické nebo organické znečištění, a to tak, že se ozářením povrchu vyvolá luminiscence jednotlivých kontaminantů,“ vysvětluje jednatel Jakub Svoboda, který do společnosti vstoupil v roce 2016 a podílel se na vývoji s tím, že ruční zařízení dokáže v jednom okamžiku osvítit plochu 27 × 20 mm, přičemž následně umí výsledky kontaminace povrchu vizualizovat v barvách, a to přímo na displeji skeneru nebo v ovládacím softwaru.
Třetí generace detektoru se od předešlé liší zejména tím, že je bezdrátová, má silnější UV zářiče, dále o zhruba 30 % větší skenovací plochu, mód Live a nasnímaná data posílá automaticky do cloudu.
„Tyto změny vycházejí z přímé zpětné vazby se zákazníky, kterým zmíněné funkce chyběly. Na tvaru skeneru se navíc podílel významný průmyslový designér Martin Tvarůžek, držitel několika ocenění Red Dot Design Awards, takže je určitě ergonomičtější než Recognoil 2W.“
Snímací hlavu detektoru, která je vyrobena ze speciální hliníkové slitiny, je navíc možné zakrýt sklem, aby aktivní plochy detekční hlavy a okolí optických členů nebyly kontaminovány nežádoucími látkami a mastnotou.
Práce s detektorem může mít, podle Tvarůžka, dvojí podobu. Operátor může používat mód Live, kdy se stav povrchu zobrazuje kontinuálně v reálném čase na displeji, nebo může vytvářet sady jednotlivých snímků, jež se ukládají nejen do paměti skeneru, ale dají se přes bezdrátovou síť s certifikací Wi-Fi odeslat do cloudového softwaru, kde následně probíhá vyhodnocení povrchu s možností výpočtu plochy kontaminace, případně počtu i velikosti částic, což přijde vhod například pracovníkům kontroly kvality.
(Kompletní článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)