Geografické atlasy shrnují informace o světě do přehledných map, anatomické atlasy názorně ukazují uspořádání kostí, svalů či orgánů v lidském těle. Při tvorbě Atlasu dekarbonizace Česka bylo záměrem autorů představit v co nejsrozumitelnější a nejpřehlednější formě dostupné poznání o tom, kde v Česku vznikají emise skleníkových plynů a jakými způsoby je lze snížit.
Zájmové sdružení oborníků nazvané Fakta o klimatu, podpořené desítkami pracovníků vědeckých ústavů ČR pod záštitou fondu Nextgeneration EU, Národním plánem obnovy, Ministerstvem životního prostředí ČR a Státním fondem životního prostředí, vydalo Atlas dekarbonizace Česka (www.atlasdekarbonizace.cz). Svazek o 233 stranách zahrnuje téměř všechny aspekty našeho života, kterých se dekarbonizace týká, tedy fyzikální jevy, a je tedy zcela v souladu i s pojetím, které nedávno zveřejnil Bill Gates, někdejší zakladatel firmy Microsoft a dnes především jeden z největších podporovatelů opatření k dekarbonizaci Země: nezaměřovat se pouze na problematiku CO2, ale řešit budoucnost všech oborů lidské společnosti a nabízet možná nová řešení. Tedy vývoj nových technologií.
Zde nám dovolte drobné odbočení, neboť internet v poslední době zaplavily zprávy, že Bill Gates ve svém memorandu zveřejněném koncem října, měsíc před 30. klimatickou konferencí OSN (COP30) v brazilském Belému, otočil a údajně prohlásil, že se mýlil a že změny klimatu podle něj lidstvo nezahubí. Tuto domněnku podpořilo prohlášení Donalda Trumpa na sociálních sítích, kde sek onomu memorandu vyjádřil stylem: „Právě jsme vyhráli válku proti podvodu se změnou klimatu.“ Bill Gates však nic takového nenapsal. Ve svém textu ani jednou netvrdí, že by se v minulosti mýlil. Klimatickou změnu nadále označuje za velmi důležitý problém, který „je třeba vyřešit“. To, co Gates udělal, není ideologický obrat, ale spíše pokus o „brutální pragmatismus“ tváří v tvář nepříjemné realitě. Vyzval svět, aby přestal měřit úspěch jen v desetinách stupně Celsia a začal jej počítat v zachráněných lidských životech. Je to výzva k přehodnocení priorit v situaci, kdy peněz na pomoc nejchudším dramaticky ubývá. Vraťme se ale ke zmíněnému Atlasu. Aby byla fakta autorů zřejmá, je v knize o dekarbonizaci množství ověřených grafů, jejichž výmluvnost je silná a matematicky doložitelná.
Bohužel však, detailně dokumentované kapitoly Atlasu neobsahují jednu zásadní položku, a tou je právě přímý vliv emisí na lidské zdraví (do roku 1994 vyplácel stát lidem z imisemi zasažených oblastí uhelných elektráren příplatek lidově nazvaný „pohřebné“) a přírodu, na níž jsme závislí, především skrze potraviny a kyslík. Objem novodobých chorob lidí, zvířat, ale i hospodářských rostlin by si to zasloužil. Schází též ekonomické posouzení bilance škod. Naše společnost dodnes nevyčíslila ani škody na lesích, půdě, stavbách a lidském zdraví způsobené bezuzdným vypouštěním emisí [nejen CO2,na které se pohled až trochu nesmyslně smrskl, ačkoliv mnohé jiné exhalace, třeba i polétavý prach pevných částic, působí vážné škody na zdraví přímo, na rozdíl od oxidu uhličitého — pozn. red.], kyselými dešti či ukládáním jedů do skládek…
Než si otevřete na počítači webovou adresu atlasdecarbonizace.cz s texty a grafy, dovolte malé doporučení: navštivte nejbližší planetárium s programem Planety — učivem pro základní školy. Planeta Venuše by měla zřejmě nejlepší předpoklady pro vznik života nebýt toho, že „atmosféra extrémně bohatá na CO2 způsobuje mohutný skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu povrchu na více než 400 °C, v oblastech poblíž rovníku dokonce až na 500 °C,“ jak uvádí server Wikipedia. Teplota na Venuši tedy dosahuje vyšších hodnot, než jaký má bod tání olova (327,5 °C), a není slučitelná s životem, jaký známe na Zemi. Wikipedia k tomu doplňuje: „Venušin povrch je tedy teplejší než Merkurův, přestože je ve více než dvojnásobné vzdálenosti od Slunce a přijímá tedy jen 25 % slunečního záření (2 613,9 W/m2 v horní vrstvě atmosféry, ale jen 1 071,1 W/m2 na povrchu).
Pravda, takové teploty nám na Zemi pro nejbližší staletí nehrozí, příklad jsme uvedli především pro ilustraci toho, jak až dalece mohou atmosféra a obsah CO2 teploty na dané planetě ovlivnit (i když pochopitelně nejde o jediné parametry ovlivňující teplotu na Venuši).
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)