Tým odborníků kanadské Univerzity Concordia v Montrealu vyvinul první mikromotory schopné pohybu ve vzduchu, které jako jediný zdroj energie využívají světlo.
Detailní pohled na shluk mikromotorů © Department of Chemistry and Biochemistry and the Centre for NanoScience Research, Concordia University
Miniaturní částice vyvinuté univerzitními vědci v Montrealu, tvarem připomínající pylová zrna s průměrem přibližně 12 μm, tedy asi desetiny tloušťky lidského vlasu, jsou v podstatě mikromotory vyrobené z oxidu zinečnatého a pokryté ultratenkou vrstvou zlata. Právě tato kombinace materiálů jim umožňuje „plachtit“ vzduchem zcela bez akumulátorů, paliva nebo i bez jakýchkoli mechanických součástek.
Princip jejich pohybu až je překvapivě jednoduchý a elegantní. Když na mikromotor dopadne paprsek blízce infračerveného světla, zlatý povrch absorbuje jeho energii a začne zahřívat okolní vzduch. Tím vznikají nepatrné konvekční proudy, podobné proudění teplého vzduchu nad rozpáleným asfaltem v horkém letním dni. Ohřátý vzduch stoupá vzhůru a vytváří vztlak, který částici nadnáší a zároveň ji pohání požadovaným směrem. Změnou polohy světelného paprsku mohou vědci mikromotory řídit s pozoruhodnou přesností.
Dosavadní mikromotory fungovaly výhradně v kapalinách, kde jim pohyb usnadňuje vztlak a odpor okolního prostředí. Ve vzduchu je situace mnohem složitější. Mikroskopické částice musí překonávat gravitaci bez podpory mnohem hustšího média, a navíc musí čelit chaotickému proudění okolního vzduchu.
Hejna neviditelných létajících mikrostrojků by v budoucnu mohla například v reálném čase monitorovat kvalitu ovzduší a odhalovat toxické látky, případně také pyl nebo další nebezpečné částice a to ještě předtím, než dosáhnou škodlivých koncentrací.
Jiné mikrostrojky by mohly aktivně lovit znečišťující aerosoly nebo pomáhat čistit vzduch v průmyslových provozech a uzavřených prostorách.