Mikromotory se neuplatňují jen v biomedicíně. Poslední dobou se ukazují jako slibný nástroj při odstraňování škodlivých látek v životním prostředí, především díky jejich schopnosti autonomního pohybu a vykonávání specifických úkolů v malém měřítku.
Rebeca Ferrerová ze španělského Ústavu chemického výzkumu Katalánska (ICIQ — Institute of Chemical Research of Catalonia) a její spolupracovníci vyvinuli mikromotory, které se pohybují ve vodě a při tom ji čistí. V rámci procesu navíc vzniká amoniak, který je možné využít jako zdroj „zelené“ energie. Mikromotor tvoří trubička z křemíku a oxidu manganičitého (MnO2). Dochází v ní k chemickým reakcím, které uvolňují bubliny plynu a vytvářejí tím reaktivní pohon.
Povrch mikromotoru tvoří vrstva enzymu lakázy (Lac), který katalyzuje přeměnu močoviny ve znečištěné vodě na amoniak. Ten je pak možné extrahovat z vody a využít jako zdroj vodíku pro „zelenou energetiku“.
Ferrerová uvádí, že dnešní čističky odpadních vod mívají problém s odstraňováním močoviny, což následně vede k eutrofizaci vod v prostředí. Jde o podstatnou komplikaci především v městském prostředí. S technologií mikromotorů produkujících amoniak by se z čističek mohl stát zajímavý zdroj energie.
Vývoj mikromotorů je ještě nutné dovést do konce. Badatelům v tom významně pomáhá umělá inteligence, která dokáže odhadovat pohyby mikromotorů v prostředí a umožňuje sledovat pod mikroskopem několik takových mikromotorů zároveň. To je zásadní pro jejich vývoj. V dohledné době by měla přijít řada na testy mikromotorů ve velkém počtu, což je klíčové pro jejich praktické využití.
Výroba mikromotorů na bázi MnO2 mokrými chemickými metodami s následnou imobilizací lakázy
© ICIO / Royal Society of Chemistry
Charakterizace mikromotorů MnO2/Lac: snímek FESEM s vysokým rozlišením mikromotoru po hydrotermální reakci (A); EDS-mapování ukazující Mn (žlutá) a O (modrá) (B); FETEM snímek mikromotoru MnO2 po imobilizaci lakázy (C); průřez mikromotorem (D)
© ICIO / Royal Society of Chemistry