Skupina vědců pod vedením Zeeva Zaleského z Bar Ilanovy univerzity vyvíjí nové „bionické oko", které je momentálně ve fázi testování na vidících lidech. Jeho principem je, že kamera snímá vizuální informace z prostředí a signály předává kontaktní čočce umístěné přímo na oku slepce. Z této čočky jsou signály přenášeny pomocí elektrod do rohovky a odtud do mozkového centra nevidomého, kde vzniká vizuální informace.
Ve světě se vývojem bionického oka již zabývá několik společností. Jejich produkty jsou však většinou určeny pouze pro pacienty s narušenou sítnicí, a ne těm, kteří jsou slepí již od narození. Navíc, miniaturní kamera, používaná v těchto systémech, se voperuje přímo do oka a poté předává elektrické signály přímo zrakovému nervu. Bez chirurgického zákroku to tedy nejde.
Rozlišovací schopnost těchto systémů je ale zatím poměrně nízká, ve srovnání se zdravým okem se jedná o pouhý zlomek. Reálně je tedy pacient po zákroku schopen pouze rozlišovat světlo od tmy a stínů nebo v lepším případě obrysy větších objektů. Nevidí však malé předměty ani písmena.
Nový izraelský systém, který se dá připevnit k brýlím a nezatěžuje tedy pacienta operací, má naopak velkou rozlišovací schopnost, protože de facto zhušťuje obraz složený z obrovského množství pixelů do menšího množství pixelů. Takto zhuštěná informace se podle Zalevského přenáší z kamery pomocí bezdrátové technologie do bionické kontaktní čočky, v níž je deset tisíc miniaturních elektrod, které stimulují rohovku. Zalevsky uvádí, že senzorické mozkové oblasti slepců dokážou informaci zpracovat podobně, jako když se nevidomí naučí číst prostřednictvím hmatu Braillovo písmo.