Výstavba datových center pro umělou inteligenci dosáhla v USA podílu na HDP, jaký naposledy měla stavba železnic v 19. století. Technologie je skutečná a zákazníci za ni platí. Letos se ale stavba začala financovat dluhem. A právě nezvládnuté zadlužení změnilo železniční boom v krach.
Ekonomové a investoři si letos čím dál častěji připomínají 9. květen 1873. Ten den po krizi na vídeňské burze zkrachovalo v Rakousku-Uhersku 120 firem a ceny akcií obchodovaných ve Vídni spadly v průměru ze 180 na 10 zlatých.
V září se krize přelila až do New Yorku, kde 18. září 1873 newyorská burza na 10 dní přerušila obchodování. Útlum, který následoval, trval od října 1873 do března 1879 a je dodnes nejdelším hospodářským poklesem v dějinách USA (i když historici se dodnes přou, jak hluboký vlastně byl).
Krachu předcházel boom, kterému se dlouho nic nevyrovnalo — a v jeho středu stála revoluční technologie té doby, totiž železnice. Například v USA se mezi koncem občanské války v roce 1865 a rokem 1872 celková délka železniční sítě zdvojnásobila z 55 na víc než 110 tisíc kilometrů. Banky financovaly stavbu tratí a tratě zvyšovaly cenu dalších aktiv, například pozemků a nemovitostí. Banka Wiener Bankverein díky všeobecnému rozkvětu ekonomiky například v roce 1872 vyplatila akcionářům dividendu ve výši 80 % ceny akcie. Dech přitom boom ztratil už v roce 1870, kdy válka mezi Francií a Pruskem rozkolísala evropské kapitálové trhy, byť ještě nějakou dobu ze „setrvačnosti“ pokračoval.
Samotné železnice krizi přežily a krach jejich rozvoj zbrzdil jen o několik let. V letech 1881 a 1893 přišly další dvě menší horečky, obě zakončené propadem, ale dráhy přesto půl století táhly americký hospodářský růst.
Se stavbou infrastruktury pro umělou inteligenci se ta železniční dá srovnávat objemem peněz a letos čím dál více i způsobem, jakým se za budování infrastruktury platilo nebo platí.
Gigawatt za 41 miliard
Umělá inteligence působí méně „hmotně“ než železnice, bez betonu, mědi, křemíku a elektřiny se však neobejde. Ekonom Stijn Van Nieuwerburgh z Columbia Business School ve studii pro americký Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER) spočítal, že kampus datových center s příkonem 1 GW stojí asi 41 mld. USD. Třetinu z toho tvoří budova s chlazením, záložními zdroji a připojením k síti. Zbylé dvě třetiny připadají na grafické procesory (GPU), na kterých se modely trénují a provozují, a na síťovou techniku.
Z ohlášených plánů a projekcí firem Van Nieuwerburgh odhaduje, že do roku 2032 by v USA mohlo přibýt zhruba 190 GW nové kapacity — v současnosti je v provozu přibližně 63 GW. Investice v letech 2025 až 2032 by tak dosáhly téměř devíti bilionů dolarů, v průměru 3,22 % amerického HDP ročně. Stavba železnic v letech 1870 až 1890 podle jeho propočtu spotřebovala průměrně 2,24 % HDP za rok.
Obě čísla jsou přibližná. Statistiky z 19. století jsou neúplné, výhledy dalšího budování datových center jsou jen projekcemi, tedy část ohlášených projektů nejspíš nikdy nevznikne. Ekonom a bloger Noah Smith proto spor o to, co bylo — či je — větší, označil za zábavný, ale zbytečný. Podle něj stačí prosté poselství, že jde o strašně moc peněz: ať se počítá jakkoli, jde o první stavbu jediného odvětví za posledních 150 let, kterou lze se železnicemi vůbec srovnávat. Pro riziko krachu ovšem nerozhoduje ani tak objem peněz, jako spíš to, o čí peníze jde.
Když se stavba platí z peněz akcionářů a nevyjde, klesnou ceny akcií a akcionáři přijdou o část vkladu. Když se platí dluhem, úroky jsou pevné, kdežto tržby ne, a zklamání může skončit neschopností splácet, která se přenese na věřitele. Americký ekonom Hyman Minsky rozlišoval dlužníky, kteří splácejí z běžných příjmů, od těch, kteří si musejí stále znovu půjčovat, aby mohli splácet staré dluhy. Finanční systém je podle jeho teorie tím křehčí, čím více přibývá dlužníků druhého typu.
Investice do datových center pro AI patřily ještě loni převážně do první, bezpečnější skupiny. Hyperscaleři, tedy firmy provozující obří sítě datových center (Amazon, Microsoft, Google, Meta a Oracle), platili stavbu hlavně z vlastní hotovosti. Výdaje ovšem rostly rychleji než příjmy. V roce 2020 dala pětice těchto firem do investic 97 mld. USD, tedy 38 centů z každého dolaru, který jí přinesl provoz. Loni to bylo 69 centů.
Letos chtějí firmy investovat 800 mld. USD, zatímco provoz jim přinese 707 mld. USD, takže na každý dolar z provozu připadne 1,13 dolaru investic. (Čísla za letošek jsou plány firem a odhady analytiků, které shromáždil Van Nieuwerburgh.)
Tentokrát vlaky jezdí plné
Firmy jsou ochotné takto utrácet a půjčovat si, protože peníze od zákazníků přibývají rychleji, než samy čekaly. V tom se rok 2026 od roku 1872 liší. Železnice v roce před krachem už těžko hledala nové zákazníky: řada tratí hlavně v USA vedla částmi země, kde prostě nebylo dost cestujících.
Umělá inteligence naopak našla využití, kvůli kterému ji zákazníci kupují ve velkém: agentní modely v nástrojích, jako jsou Claude Code nebo Codex. Uplatnily se hlavně při psaní softwaru a v dalších oborech IT a rychle se šíří i jinam. Tržby společnosti Anthropic v ročním přepočtu vzrostly podle organizace Epoch AI z jedné miliardy dolarů na konci roku 2024 na devět miliard na konci roku 2025. V červenci 2026 už přesahovaly 65 miliard.
Šéf firmy Dario Amodei v květnu na vývojářské konferenci řekl, že se Anthropic připravoval na to, že vzroste na desetinásobek. V prvním čtvrtletí ale zaznamenal (opět v ročním přepočtu) nárůst 80násobný, a proto mu chybí výpočetní kapacita.
Van Nieuwerburgh nicméně spočítal také to, kolik by musela kapacita postavená do roku 2032 vydělávat, aby investorům přinesla výnos 10 % ročně. Vyšlo mu zhruba 3,55 bilionu dolarů ročně, asi 8,8 % amerického HDP v roce 2032. Když se za výchozí bod vezme 100 mld. dolarů, které letos dohromady utrží OpenAI a Anthropic, musely by tržby do roku 2032 vzrůst 35×, tedy o 81 % každý rok.
Cena za výpočetní výkon, kterou by to předpokládalo, není nereálná, tolik se dnes za pronájem čipů platí. Autor se proto spíš ptá, jestli bude na trhu poptávka po téměř 190 GW nové kapacity a co se stane s cenami, až se na trh všechna dostane.
Britští investoři během železniční mánie ve 40. letech 19. století sázeli na to, že tržby drah vzrostou ze 6 mil. liber v roce 1845 na 60 mil. o 5—7 let později. Dočkali se 15 milionů.
Umělá inteligence potřebuje růst pětatřicetinásobný, přičemž se letos na podzim její růst zpomalil. Anthropic utržil ve třetím čtvrtletí 16,8 mld. USD, o 45 % víc než ve druhém. Mezi prvním a druhým čtvrtletím přitom tržby vzrostly o 147 %.
Rok dluhu
Mezeru mezi tím, co je třeba utratit dnes, a tím, co se vydělá zítra, firmy překlenují dluhem. Alphabet, Amazon, Meta a Oracle prodaly do 13. října dluhopisy za víc než 228 mld. USD, víc než dvojnásobek za celý loňský rok.
Další peníze přitom budou potřebovat. Šest největších stavitelů datových center včetně SpaceX má podle agentury S&P Global v roce 2027 investovat 1,3 bil. USD, asi o polovinu více než letos. Analytici banky BNP Paribas čekají, že stavitelé velkých center pro AI příští rok prodají dluhopisy za zhruba 400 mld. USD. Kupci se zatím vždy našli, BNP se ovšem ptá, zda to vydrží.
Část závazků navíc v účetnictví velkých technologických firem na první pohled vidět není. Deník The Wall Street Journal napočítal čtyřem největším (Microsoftu, Alphabetu, Amazonu a Metě) budoucí závazky za 2,4 bil. USD, které vedou přes jiné společnosti. Většinou jde o slíbené platby za pronájmy a nákupy čipů v příštích letech. Van Nieuwerburgh v září novinářům řekl, že neprůhlednost účelových společností, přes které se tyto výdaje vedou, mu trochu připomíná hypoteční krizi let 2007 až 2009.
Případné potíže by velké firmy nejspíš nepocítily jako první. Zranitelnější jsou menší společnosti, které se na stavbě center podílejí pod nimi. Pozorovatelé proto sledují firmu Core-Weave, která pronajímá výkon grafických čipů velkým technologickým firmám a provozuje 51 datových center.
Její podnikání stojí na tom, že si datová centra pronajímá dlouhodobě i na kratší dobu a za vyšší cenu je pak nabízí například Metě, Microsoftu či OpenAI. Výnos jejích dluhopisů v polovině října překročil 15 %. Při takovém výnosu investoři přisuzují víc než 60% pravděpodobnost tomu, že firma nedostojí svým závazkům.
Jestli vrávorání CoreWeave předznamenává hlubší potíže v oboru, nebo zůstane výjimkou, dnes nikdo neví. Z přísad katastrofy z roku 1873 ale tři máme: skutečně užitečnou technologii, investice předbíhající příjmy (byť rychle rostoucí) a dluh. Čtvrtou přísadou byl tehdy vnější šok. A o ty není nouze ani letos.
Válka, sazby a cizí peníze
Válka s Íránem, která začala 28. února, uzavřela Hormuzský průliv a zdražila ropu. Mezinárodní měnový fond čeká letos celosvětovou inflaci 4,7 %. Na finančních trzích rostou rizikové přirážky u dlouhodobých úrokových sazeb a válka pravděpodobně přiškrtí přísun kapitálu z Perského zálivu do zbytku světa.
Stejně jako kdysi evropské peníze pomáhaly stavět americké železnice, jsou dnes v americké AI angažované peníze z celého světa. Athanasios Vamvakidis z MMF při představení říjnové zprávy o finanční stabilitě uvedl, že zbytek světa je vůči problémům amerických aktiv, a zvlášť AI, zranitelnější než kdykoli dřív.
Hlavními dlužníky je dnes hrstka obrů s velkými příjmy místo stovek chatrných železničních společností. Většina stavby se pořád platí z hotovosti a z akcií, kdežto americké dráhy v 19. století stály ze tří čtvrtin na dluhopisech. Zákazníci platí. A Spojené státy mají centrální banku, která může v krizi půjčit, když už nikdo jiný nechce; v roce 1873 žádnou neměly.
Na druhou stranu, jednou položené koleje sloužily desítky let. Grafické procesory, které tvoří dvě třetiny nákladů, ekonomicky zastarají za tři až šest let. Kdyby vydržely jen tři roky, potřebné tržby by podle Van Nieuwerburgha vyskočily z 3,55 na 5,7 bil. USD ročně. Po případném krachu by navíc zbylo méně použitelného majetku než po železnicích: budovy, přípojky k síti a elektrárny.
Nikdo nechce brzdit první
Netvrdíme, že známe budoucnost, ani že vážné potíže s jistotou přijdou. Nejistá poptávka, rychlé změny technologie, potíže s výstavbou a vysoké zadlužení ale dohromady vytvářejí skutečné riziko pro případ, že trh přestane být vůči AI tak optimistický jako dosud.
Nikomu se přitom nechce příliš zpomalit. Ekonomické modely poměrně dobře vysvětlují, že takové chování je očekávatelné. I když firmy vědí, že odvětví jako celek investuje příliš, mají silnou motivaci vsadit všechno, protože vítěz nejspíš přežije následný pád a získá většinu trhu.
Investoři to vidí také a chovají se stejně. V říjnovém průzkumu Bank of America mezi správci fondů čekalo 45 % dotázaných, že příští rok vznikne v AI oboru bublina. Podíl těch, kteří mají technologické akcie v portfoliu nad běžnou váhou, přitom za měsíc vzrostl (v čistém vyjádření) ze 30 na 37 %.