Jsme teprve na začátku roku 2026 a umělá inteligence už nám jasně ukazuje, že v oboru to bude rok plný zlomových událostí. Zatímco OpenAI stále u veřejnosti těží z masové popularity ChatGP T, jejich nenápadnější konkurent Anthropic v tichosti, ale s o to větší razancí, obsazuje korporátní sféru. Uvedení modelu Opus 4.6 není jen další „update“ v řadě. Je to signál, že éra chatbotů končí a začíná éra autonomních agentů, kteří skutečně pracují. A trhy z toho začínají být nervózní.
V polovině února 2026, tedy pouhé tři měsíce po představení svého modelu Claude Opus 4.5, přišla společnost Anthropic s novým modelem 4.6. I když se změna může zdát býti malá, rychlost této inovace je příznačná.
Ukazuje, že se vývoj (nejen) v sanfranciských laboratořích nezpomaluje, spíše naopak akceleruje směrem, který mění samotnou podstatu toho, jak s počítači pracujeme. Nejde už o rychlejší odpovědi na naše otázky, ale o schopnost stroje převzít celé pracovní postupy.
Scott White, produktový šéf Anthropicu pro podnikový sektor, to shrnul lapidárně: „Pokud se podívám na poslední rok, Claude se posunul od modelu, se kterým si povídáte, abyste vyřešili malý úkol, k něčemu, čemu můžete předat skutečnou, významnou práci.“ A verze 4.6 se zdá být dobrým „poslem“ tohoto posunu.
AI s podřízenými
Nejvýraznější novinkou, kterou Opus 4.6 přináší, je funkce nazvaná „týmy agentů“ (agent teams). Dosud jsme byli zvyklí na lineární interakci: zadáme úkol, chatbot ho zpracuje a „vyplivne“ výsledek. Pokud byl úkol složitý, model se často zamotal do vlastních úvah.
Nová architektura na to jde jinak: funguje jako manažer, který složitý problém rozdělí na menší části a ty deleguje specializovaným podřízeným agentům.
Místo jednoho digitálního mozku tak pro uživatele pracuje paralelně několik instancí.
Představte si to na příkladu vývoje softwaru: jeden agent píše kód, druhý mezitím prochází dokumentaci k použité knihovně a třetí čeká, aby výsledný produkt zkontroloval a otestoval.
Scott White tuto funkci přirovnává k tomu, jako byste najednou měli k dispozici talentovaný tým lidských kolegů, kteří pracují koordinovaně a paralelně, což logicky vede k rychlejšímu a přesnějšímu výsledku.
Aby tento „tým“ mohl efektivně fungovat, potřebuje si pamatovat obrovské množství informací. Opus 4.6 proto přichází s kontextovým oknem o velikosti jednoho milionu tokenů. Jde o kapacitu, která modelu umožňuje „držet v hlavě“ nejen historii konverzace, ale celé rozsáhlé kódové báze nebo stovky stran firemní dokumentace najednou.
Pro běžného uživatele se tato schopnost propisuje i do kancelářských aplikací — nový model je integrovaný přímo do PowerPointu jako postranní panel, kde už jen neradí, ale přímo pomáhá s tvorbou a úpravou prezentací, čímž odpadá dřívější nutnost neohrabaného kopírování textů.
Éra „Vibe Working“?
Zatímco manažeři ocení PowerPoint, skutečná revoluce se odehrává v terminálech programátorů. Právě na nich je nejlépe vidět, jak se mění definice lidské práce. Andrej Karpathy, bývalý šéf AI v Tesle, pro tento fenomén už před rokem vymyslel termín vibe coding [moderní přístup k tvorbě softwaru, kde uživatelé popisují svůj záměr v přirozeném jazyce (jako „vibe“ nebo pocit) a velké jazykové modely (LLM) umělé inteligence (AI) generují kód, čímž se programování otevírá i lidem bez hlubokých technických znalostí — pozn. red.].
Programátor v tomto pojetí přestává být řemeslníkem, který píše syntaxi, a stává se architektem, který pouze kontroluje, zda kód dělá, co má. Scott White nyní tento koncept rozšiřuje na vibe working — přechod do stavu, kdy myšlenku realizuje stroj a člověk jen udává směr.
Nástrojem této změny je Claude Code. Nejde o webové rozhraní, ale o nástroj běžící přímo v příkazové řádce vývojáře. Na rozdíl od chatu v prohlížeči má Claude Code přístup k celému souborovému systému počítače, chápe souvislosti mezi soubory a dokáže plánovat a vykonávat kroky autonomně.
Dopady jsou fascinující a pro někoho možná znepokojivé. Andrej Karpathy, jedna z legend oboru AI, otevřeně přiznává, že jeho schopnost psát kód manuálně zakrňuje, protože se přesouvá do role editora a manažera AI.
Boris Cherny, tvůrce samotného nástroje Claude Code, veřejně přiznal, že za posledních 30 dní nenapsal pro vývoj tohoto softwaru ani řádku kódu ručně — 100 % jeho příspěvků do repozitáře napsala umělá inteligence, kterou on pouze řídil.
Ještě radikálněji to vidí Ryan Dahl, tvůrce legendárního prostředí Node.js, který v lednu prohlásil: „Éra lidí píšících kód skončila.“
Neznamená to však konec programátorů, ale radikální proměnu jejich práce. Jeden vývojář s takovým nástrojem dokáže zastat práci, na kterou byl dříve potřeba celý tým.
Data analytické společnosti SemiAnalysis tato slova potvrzují. Zatímco dnes tvoří kód psaný nástrojem Claude Code zhruba 4 % všech veřejných příspěvků na GitHubu, predikce ukazují, že do konce roku 2026 by to mohlo být více než 20 %.
Softwarový vývoj byl první na řadě, ale nezůstane jen u něj. S nástrojem Claude Cowork dostává umělá inteligence schopnost ovládat myš a klávesnici i v běžném grafickém rozhraní macOS (verze pro Windows se očekává později v roce 2026). Cowork se umí proklikávat aplikacemi, třídit soubory, stahovat faktury z e-mailů nebo propojovat data mezi CRM systémem a Excelem, aniž by k tomu potřeboval speciální API. Dělá prakticky totéž, co by dělal juniorní asistent, jen za zlomek ceny a bez přestávek na kávu.
Ticho, které vydělává miliardy
Posun od „povídání“ k „práci“ se zdá být výsledkem pečlivě promyšlené strategie, která se v mnohém liší od přístupu konkurence. Zatímco v OpenAI či jiných laboratořích Silicon Valley se v uplynulých letech střídalo vedení a titulky plnily zprávy o vnitřních sporech, v Anthropicu panuje až nápadný klid. V čele společnosti stále stojí sourozenci Amodeiovi a jádro původního týmu zůstává pohromadě.
Předvídatelnost je přitom pozitivní pro nejdůležitějšího zákazníka: firemní sféru. Dario Amodei, generální ředitel Anthropicu, v lednu na Světovém ekonomickém fóru potvrdil, že plných 80 % jejich byznysu tvoří právě podnikoví zákazníci. Pro ty je důležitější stabilita, jistota (a pochopitelně také model, který méně „halucinuje“ a drží se firemních pravidel).
Finanční výsledky této sázky na stabilitu jsou v kontextu softwarového trhu mimořádné. Podle údajů, které Amodei prezentoval, vzrostly roční tržby společnosti (v přepočtu na roční bázi) za posledních 12 měsíců z jedné miliardy USD na miliard deset.
Ačkoliv má OpenAI díky masovému rozšíření ChatGPT mezi běžnou populací celkový obrat čím dál vyšší, v segmentu firemního softwaru roste Anthropic rychleji a měsíčně přidává na tržbách více než jeho slavnější rival.
Zajímavý je i pohled na to, co Anthropic nedělá. Zatímco Google i OpenAI investují obrovské prostředky do generování videa a hyperrealistických obrázků, Anthropic tuto oblast ostentativně ignoruje. Podle jejich interní teze je schopnost generovat video v současné době pro znalostní ekonomiku nepodstatná rozptylující technologie.
Firma věří, že schopnost textové analýzy, logického uvažování a psaní kódu koreluje s obecnou inteligencí mnohem více než vizuální efekty. Pro právníka, finančního analytika nebo inženýra je generátor obrázků, jakkoli pokročilý, v podstatě jen výpočetně drahou hračkou, která nepřináší přidanou hodnotu. Místo toho Anthropic investuje do takzvané interpretability — tedy snahy pochopit a kontrolovat, proč se model rozhoduje tak, jak se rozhoduje.
Bod zlomu pro znalostní ekonomiku
Rychlý nástup těchto technologií vyvolává na trzích nervozitu, která se projevuje i poklesem hodnoty fondů zaměřených na cloudový software. Důvodem bude nejspíše jednoduchá matematika.
Pokud se podíváme na náklady, kvalifikovaný znalostní pracovník ve Spojených státech — ať už programátor, nebo analytik — stojí firmu včetně všech odvodů zhruba 350 až 500 USD denně. Naproti tomu provoz agenta, který s nástroji jako Claude Cowork dokáže převzít významnou část jeho rutinní agendy, vyjde na poplatcích za výpočetní výkon na přibližně 6 až 7 USD denně. I kdyby umělá inteligence zastala jen zlomek práce, návratnost investice se zdá být jistá.
Programování, o kterém jsme mluvili v úvodu, je v tomto případě jen pověstným „kanárkem v dole“. To, co se dnes děje vývojářům softwaru, čeká velmi pravděpodobně i další profese pracující s informacemi.
Analytici ze společnosti SemiAnalysis situaci přirovnávají k historickým zlomům, jako byl přechod od lineární televize k internetu. Claude Code a Cowork podle nich představují novou vrstvu inteligence nad softwarem, která mění roli člověka. Ten přestává být operátorem, který kliká na tlačítka a vyplňuje tabulky, a stává se editorem výsledků.
Jak trefně poznamenal technický ředitel společnosti Vercel Malte Ubl: „Mým novým hlavním úkolem je říkat AI, co udělala špatně.“
Útok na Excel a konec „poplatků za židli“
Tato změna paradigmatu nejvíce ohrožuje zavedené obchodní modely softwarových gigantů. Celý sektor podnikového softwaru je léta postaven na platbách za uživatele — čím více lidí software používá, tím více firma platí. Pokud ale umělá inteligence umožní jednomu člověku udělat práci za pět lidí, firmy logicky nebudou potřebovat tolik licencí.
Příkladem této disrupce je nová integrace Clauda do Excelu. Nejde o dřívější jednoduché doplňky. Model nyní dokáže během 15 minut postavit komplexní finanční model pro softwarovou firmu, chápe rozdíl mezi účetním ziskem a cash flow a dokáže sám po sobě opravit logické chyby dříve, než na ně uživatel přijde.
Na světě je přitom odhadem miliarda uživatelů Excelu. Tabulkový procesor je faktickým operačním systémem globálního byznysu a ten, kdo ovládne jeho automatizaci, získá obrovský vliv.
Právě zde se ukazuje zranitelnost tradičních hráčů. Proč by měla firma platit za drahé licence složitých systémů pro řízení vztahů se zákazníky (CRM) a školit zaměstnance v jejich ovládání, když se AI agent může přímo dotázat databáze a poslat hotový report e-mailem? Bariéry, které dříve chránily vysoké marže softwarových firem — tedy složitost integrace a nutnost učit se ovládat uživatelské rozhraní — se s nástupem agentů hroutí.
Dilema v Redmondu
V nejsložitější pozici se paradoxně ocitá Microsoft. Společnost, která do rozvoje AI masivně investovala, nyní čelí klasickému „dilematu inovátora“. Na jedné straně Microsoft profituje z pronájmu výpočetního výkonu v cloudu Azure, kde běží modely OpenAI i Anthropicu. Na straně druhé nástroje jako Claude Cowork nebo Claude Code přímo ohrožují jeho nejvýnosnější produkt — kancelářský balík Office 365 a s ním spojený model plateb za uživatele.
Analytici upozorňují, že Microsoft sice staví infrastrukturu pro AI revoluci, ale tím zároveň „prodává zbraně barbarům“, kteří mohou ohrozit jeho dominantní postavení v kancelářském softwaru. Claude pro Excel je v podstatě produktem, kterým měl být Copilot od Microsoftu, ale přichází od externího hráče.
Vážnost situace dokládá i fakt, že generální ředitel Microsoftu Satya Nadella se podle zákulisních informací rozhodl osobně dohlížet na produktový vývoj v oblasti AI, což je u šéfa jedné z nejhodnotnějších firem světa krok značně neobvyklý.
Rok 2026 tak zřejmě nebude rokem, kdy nás umělá inteligence ohromí tím, jak hezky maluje, ale rokem, kdy nám začne sahat na práci. A pro trh se softwarem — a nejen ten — to může znamenat největší cenový šok za poslední dekády.