Německo, dlouholetý průkopník v oblasti energetické transformace, se chystá upravit některé ze svých nejambicióznějších cílů. V reakci na netrpělivě očekávanou zprávu, kterou samotné ministerstvo hospodářství označilo za „kontrolu reality“ (reality check), plánuje Berlín snížit náklady a zlepšit konkurenceschopnost německého průmyslu.
Ústřední myšlenkou nového směru Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky v Německu (Bundesministerium für Wirtschaft und Energie) je přizpůsobit tempo rozvoje větrných a solárních elektráren, stejně jako bateriových úložišť a vodíkových elektrolyzérů, výrazně pomalejšímu tempu rozšiřování elektrické sítě. Oznámila to ministryně Katherina Reicheová s tím, že rozhodujícím faktorem v budoucí energetické politice již nebudou jen náklady na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale celkové systémové náklady.
Rozšiřování obnovitelných zdrojů energie by mělo postupovat v souladu s rozvojem sítě, aby se zajistilo, že veškerá vyrobená elektřina bude skutečně využita a nové zdroje budou vznikat tam, kde to dává z hlediska sítě smysl. Podpora zelené energetiky musí být doplněna nejen posílením sítí, ale také vybudováním záložních zdrojů, lepšími přenosovými propojeními se sousedními zeměmi a rozvojem flexibility na straně spotřeby.
Nový, pragmatičtější přístup je přímým důsledkem politické změny, která nastala po předčasných volbách na začátku roku 2025. Koaliční vláda kancléře Friedricha Merze si do svého programového prohlášení vepsala závazek prověřit stav transformace s důrazem na cenovou dostupnost a bezpečnost dodávek, což jsou témata, která podle ní předchozí vláda upozadila na úkor rychlého tempa dekarbonizace.
Výsledná 260stránková zpráva, vypracovaná v rekordně krátkém čase poradenskou společností BET a Kolínským Institutem pro energetický výzkum (EWI), se stala základem pro budoucí politiku. Ministerstvo hospodářství na jejím základě představilo seznam deseti klíčových opatření.
Stovky stran pro zpomalení
Ačkoliv zpráva sama o sobě potvrzuje, že pro dosažení klimatické neutrality je nadále nezbytný masivní rozvoj obnovitelných zdrojů a sítí, její hlavní poselství je, že dosavadní politice chyběl dostatečný důraz na nákladovou efektivitu. Vláda z toho vyvozuje závěr, že kapacita se bude rozšiřovat pouze do té míry, jaká je nezbytně nutná pro splnění klimatických cílů při zachování bezpečnosti dodávek. Jinými slovy, země bude stavět jen tolik obnovitelných zdrojů, „kolik jich skutečně potřebujeme“.
Mezi nejdůležitější plánované změny patří již zmiňované přizpůsobení výstavby OZE tak, aby instalace probíhaly v lokalitách s dostupnou přenosovou kapacitou. Dále se plánuje postupné ukončení provozní podpory u některých menších solárních instalací a zrušení pevných výkupních cen, zejména v obdobích záporných cen elektřiny. Kolem roku 2027 by měl být zaveden technologicky neutrální kapacitní trh, který zajistí dostatek záložních, řiditelných zdrojů pro období, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí.
Revize čeká i ambiciózní cíle pro vodík. Místo pevného plánu na 10 GW instalovaných elektrolyzérů do roku 2030 bude stanoven flexibilnější přístup podle skutečných potřeb průmyslu. Ministerstvo také slibuje odstranit přílišné regulace, jako je unijní definice „zeleného vodíku“, a nahradit je pragmatičtějšími kritérii, která zrovnoprávní i „nízkouhlíkový“ vodík.
Hlavním argumentem pro toto zpomalení je alarmující stav výstavby přenosové soustavy. Na konci prvního čtvrtletí roku 2025 bylo v Německu dokončeno pouhých 3 345 km nových přenosových vedení, což odpovídá jen 15,3 % z celkových 16 702 km, které vyžaduje legislativa pro zvládnutí energetické transformace. Tempo výstavby se dlouhodobě pohybuje pouze ve stovkách km ročně, což je v ostrém kontrastu s cíli, které vyžadují zprovoznit tisíce kilometrů v nadcházejících letech. Tato fyzická bariéra je jádrem problému — vede k situacím, kdy se obnovitelné zdroje musí nákladně odstavovat, protože síť není schopna jejich energii přenést, zatímco na jiném místě musí naskočit fosilní elektrárny. Právě tyto systémové náklady chce vláda eliminovat.
Kdo souhlasí a kdo ne
Reakce na zveřejněnou zprávu a vládní plán byly, podle očekávání, hluboce polarizované a odhalily hlavní konfliktní linii v německé energetické debatě. Průmyslové svazy změnu kurzu uvítaly. Federace německého průmyslu (BDI) označila dokument za klíčový krok k propojení ochrany klimatu a konkurenceschopnosti a ocenila důraz na zvýšení efektivity. Podobně se vyjádřila i Asociace chemického průmyslu (VCI), která zdůraznila, že je třeba se u obnovitelných zdrojů zaměřit více na kvalitu než na kvantitu. Podle nich je tento posun k realismu a tržní racionalitě pro zajištění prosperity a pracovních míst naprosto nezbytný.
Zcela opačně vnímají situaci environmentální organizace a část odborné veřejnosti. Organizace Greenpeace varovala, že vláda ignoruje dlouhodobé náklady spojené s klimatickými změnami a že zpráva hrozí stát se „pákou pro energeticko-politické kroky zpět“. Sdružení DUH (Environmental Action Germany) obvinilo ministerstvo, že pod rouškou „kontroly reality“ prosazuje „fosilní agendu“ s příliš velkým důrazem na nové plynové elektrárny.
Zajímavý pohled přinesla iniciativa Stiftung Klimawirtschaft, která sdružuje německé firmy zavázané k ochraně klimatu. Ta varovala, že nižší prognóza spotřeby elektřiny, ze které vláda vychází, je ve skutečnosti alarmujícím signálem probíhající deindustrializace. Snižování cílů pro rozvoj OZE je podle ní chybou. Řešením mají být naopak větší investice do efektivního zavádění obnovitelných zdrojů, baterií, chytrých sítí a elektrifikace dopravy a vytápění. Think tank Agora Energiewende dodal, že pomalejší rozvoj OZE by paradoxně vedl k vyšším cenám elektřiny pro všechny spotřebitele a připravil by Německo o podíl na budoucích růstových trzích s čistými technologiemi.
Německá Energiewende se tak ocitla na křižovatce. Po letech, kdy hlavním měřítkem úspěchu byla rychlost instalace nových gigawattů, narůstá důraz na systémovou integraci, finanční udržitelnost a pragmatismus.