Ruské útoky namířené proti energetickým zařízením po celé Ukrajině zasáhly téměř všechny významné výrobce energie v zemi. Poškodily nebo zničily prakticky polovinu ukrajinských výrobních kapacit a způsobily výpadky elektřiny milionům lidí.
Následky ruského úderu proti rozvodně v Kyjevské oblasti © State Emergency Service of Ukraine (CC BY SA 4.0)
Ruská agrese vůči Ukrajině v posledních týdnech znovu citelně zasáhla i oblasti daleko za frontou. Stalo se tak to, co Ukrajinci i světoví odborníci na danou problematiky v nějaké míře očekávali už od loňského podzimu.
Nebýt teplého počasí, dovozu energie z Evropské unie a zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů, Ukrajina by zažila rozsáhlé výpadky elektřiny. To v posledních dnech opakovaně novinářům sdělují ukrajinští představitelé a energetici. Pro list Financial Times uvedli, že škody, které ruské údery napáchaly, sice nejsou tak veliké rozsahem, jako v zimě 2022/23, ale jsou vážnější. Cílem letošní vlny úderů je zřejmě trvalé a nenapravitelné poškození klíčových částí energetické infrastruktury.
Elektrárny hlavním cílem
Rusko mezi 22. a 29. březnem zasáhlo sedm tepelných elektráren — všechny ležící mimo Kyjev, který má nejlepší úroveň protivzdušné obrany v zemi. Zasažena byla i řada rozvoden.
Jen útoky z 22. a 24. března způsobily provozovateli národní sítě Ukrenergo škody ve výši kolem 2,5 miliardy korun, uvádí s na základě vyjádření šéfa společnosti.
Postižena byla také největší ukrajinská soukromá energetická společnost DTEK. Ta při ruských útocích provedených v posledním březnovém týdnu přišla o zhruba 80 % své výroby elektřiny. Pět tepelných elektráren společnosti bylo nuceno zastavit provoz a opravy se potáhnou: „Naším cílem je opravit toho co nejvíce do října,“ řekl pro Financial Times Maxim Timčenko, generální ředitel společnosti DTEK.
Oprava alespoň některých tepelných elektráren se ovšem ani do té doby zjevně nepovede. Už nynější odhady předpokládají, že v některých případech bude k nápravě škod zapotřebí i několika let.
Ukrajinský státní podnik Ukrhydroenergo uvedl, že po několika přímých zásazích byly zničeny celé bloky vodní elektrárny Dnipro, která se nachází v Záporoží, a dodal, že jejich vybudování od nuly může trvat 18 až 24 měsíců.
Ukrajina obecně neposkyt la podrobnosti o rozsahu škod v jednotlivých elektrárnách, ale úředníci uvedli, že několik z nich, včetně Charkovské oblasti poblíž ruských hranic, bylo téměř zcela zničeno.
Rozsah škod způsobených nedávným ruským bombardováním naznačuje i skutečnost, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nařídil předčasné ukončení topné sezony v zemi.
I na evropský plyn
Rusko svou leteckou ofenzivu rozšířilo rovněž o útoky na ukrajinská zařízení na skladování zemního plynu. V nich se nachází i velké množství plynu určeného pro evropské odběratele, a dříve cílem ruských bombardovacích kampaní nebyla. Přestože samotné zásobníky jsou pod zemí, čerpací stanice, které umožňují ukládání a opětovnou „těžbu“ plynu, jsou nad povrchem.
Dne 24. března Rusko odpálilo přibližně 20 raket a bezpilotních letounů na Bilče-Volicko-Uherský zásobník, který představuje přibližně polovinu celkové ukrajinské skladovací kapacity. Šéf společnosti Naftogaz Oleksij Černyšov uvedl, že podzemní zásobník plynu společnosti na západě Ukrajiny odolal, ale vyžádá si opravy povrchové infrastruktury.
Zahraniční obchodníci si loni pronajali 2,5 miliardy m3 skladovacích prostor (celková kapacita je cca 3,5 miliardy m3). Evropské firmy ukrajinské zásobníky využívají ve chvílích, kdy se evropské zásobníky naplní prakticky „po okraj“.
Naftogaz rozsah škod bagatelizoval, ale připustil, že opravy budou nutné. Představitelé společnosti se také snažili ujistit evropské zákazníky, že Ukrajina bez ohledu na ruské nálety všechny závazky splní.
Dražší střely, větší škody
Důležitým rozdílem proti úderům z předchozí zimy je, že Moskva letos ve větší míře proti elektrárenské soustavě nasadila drahé přesné balistické rakety, uvedl pro novináře Andrij Gerus, šéf ukrajinského parlamentního výboru pro energetiku a veřejné služby.
Ten dále řekl, že při jednom z nedávných útoků byly na uhelnou elektrárnu použity balistické střely v hodnotě 100 milionů dolarů. Balistické střely se pohybují velmi rychle a je jen málo protivzdušných systémů, které si s nimi dokážou účinně poradit. V ukrajinském případě je jich doslova jen několik málo: kromě neznámého počtu jedné varianty staršího sovětského systému S-300 jde především o tři baterie systému Patriot americké výroby, které země dostala od západních spojenců. Ty ale dokážou před balistickými střelami ochránit pouze okruh několika mála desítek kilometrů. Pro celou zemi to rozhodně nestačí.
Ukrajinská protivzdušná obrana je poměrně efektivní proti dronům a proti pomalejším střelám s plochou dráhou letu. Elektrárenské budovy jsou navíc samy o sobě poměrně odolnými cíli a útokům dronů, jako jsou Rusy používané šáhídy (nebo i ukrajinské dálkové drony), poměrně dobře odolávají.
Balistické střely však mají hmotnost v řádech stovek kilogramů a v řadě případů jsou jejich hlavice stavěny tak, aby dokázaly prorazit i betonové stěny bunkrů. Zásah do elektrárenské budovy tak i přes jejich poměrně vysokou odolnost napáchá velké škody.
Drony pak mohou v energetické soustavě najít celou řadu dalších vhodných cílů, které je při jejich vysokých počtech také těžké ubránit všechny. Především se jedná o rozvodny různých úrovní. Takové provozy, především ty významnější, lze alespoň do určité míry zabezpečit s pomocí různých ochranných síti či přístřešků a Ukrajina se o to snaží. Vhodných cílů je ovšem hodně a podobná ochrana nepomůže proti silnější munici, jako jsou řízené střely.
Ukrajinská tepelná elektrárna Zmijivskaja v Charkovské oblasti před válkou © Maksim Sidorov (CC BY 3.0 Deed)
Jak to dělají
Ruské operace nespočívají jen ve vyslání munice na cíl, jsou výrazně složitější. Načasování, výběr trasy, to všechno hraje roli. Výjimkou jsou do určité míry balistické střely a další velmi rychlá munice (tzv. hypersonická), které vzhledem ke své rychlosti komplikované manévry většinou neprovádějí a míří často přímo.
Různé typy dronů a střel navíc ruské síly vypouštějí postupně tak, aby se k cíli dostaly ve stejné chvíli. Cílem je zahltit ukrajinskou obranu. Tento plán mohou plnit i různé méně přesné střely nebo munice namířené přímo do civilní zástavby, s nimiž si musí protivník také nějak poradit.
Jednotlivé údery jsou de facto „spojenými nádobami“, které je možné chápat jako jednu jedinou velkou operaci, jak ukazuje příklad operace z druhé poloviny března.
Jak probíhala? Nejprve došlo k útoku 21. března. Ten zahrnoval zhruba 30 střel, v drtivé míře s plochou dráhou letu. Cílem byl Kyjev. Jak upozorňuje například historik Phillips O’Brien, v ukrajinské metropoli se tou dobou konalo mezinárodní Kyjevské bezpečnostní fórum. Útok tedy byl tedy možná naplánován záměrně tak, aby přilákal protivzdušnou obranu právě do hlavního města.
O den později následoval masivní útok s velkým podílem i rychleji se pohybujících střel (tj. balistických kinžalů, iskanderů a dalších), které mířily primárně na objekty mimo Kyjev. Většinu z nich se nepodařilo sestřelit, protože (jak už bylo napsáno výše) Ukrajina má k dispozici jen omezené množství zbraní, které je mohou zasáhnout. (Primárně jde o systémy Patriot, které má Kyjev zatím k dispozici zřejmě jen tři). Ruské střely přitom mimo jiné mířily na velkou vodní elektrárnu na přehradě Dněpr, kterou zcela zničily.
V dalších dnech pak ruské síly zaútočily na Charkov, Lvov a Oděsu. Cílem byly znovu v řadě případů energetické provozy. Údery na klíčové rozvodny a jejich transformátory způsobily v Charkově a v Oděse velké výpadky elektřiny. A jak jsme už uvedli, škody bude Ukrajina odstraňovat zřejmě roky.
Těžká otázka
Ruské údery jsou pro Ukrajinu obtížně řešitelným problémem. Jak ukázal náš předchozí výčet, údery byly navzdory poměrně vysoké míře zachycení řízených střel s plochou dráhou letu a dronů dosti úspěšné.
Kombinace rychlejší munice a bezpilotních letounů použitých při těchto operacích spolu s různými trajektoriemi ztěžuje vytvoření spolehlivého „deštníku“ protivzdušné obrany nad klíčovými oblastmi. Proti téměř všem ruským vzdušným hrozbám je chráněn pouze Kyjev, zbývající části země jsou ale dosti zranitelné.
Spojenci Ukrajiny mají v tomto ohledu dosti omezené možnosti. Například jediným výrobcem střel Patriot je v současnosti USA. Země jako Německo nebo Nizozemí, které systémy provozují, měly těchto střel jen poměrně malé zásoby. Jednoduše proto, že možnost jejich nasazení nebraly před ruskou invazí příliš vážně.
Republikánská strana se v USA přitom nedokáže vyrovnat s nelibostí svého prezidentského kandidáta Donalda Trumpa vůči otázce pomoci Ukrajině, a tak je vojenská pomoc Ukrajině „zaseknuta“ v Kongresu, tedy v republikány ovládané Sněmovně. Stále přitom není jasné, kdy se to změní.
V řadě ohledů tak vlastně není pomoci. Navíc protivzdušná obrana není levná. I nejlevnější naváděné střely stojí miliony korun, nejdražší pak řádově stovky milionů korun (například právě pro Patriot). Na každou přilétající balistickou střelu se přitom podle americké doktríny mají nasazovat tři „protistřely“.
Pro vytvoření důkladnější ochrany by bylo zapotřebí alespoň několika desítek systémů Patriot. Ukrajina má dnes k dispozici zřejmě tři baterie. Každá přitom pokryje kruh o poloměru několika desítek kilometrů. Dodávky stíhacích letounů mohou pomoci, ale neřeší všechny problémy protivzdušné obrany — hlavně proti balistickým střelám stíhací stroje zasáhnout nedokážou.
Na jaře?
Proč ruský útok na energetickou infrastrukturu přichází až v době, kdy končí topná sezona a otepluje se, není jasné. V zimě se přitom ruské údery soustředily mnohem více na obranný průmysl a další vojenské cíle.
Důvody mohou být různé, navíc spojené. Nabízí se možnost, že jde o odplatu za ukrajinské útoky na ruské rafinerie (nejspíše na lednové, nikoliv březnové, protože plánování útoků nějakou dobu trvá).
Možná však Kreml čekal na vyčerpání ukrajinských zásob řízených protivzdušných střel nebo si připravuje půdu pro ofenzivu naplánovanou někdy na blízkou budoucnost. Nedostatek elektřiny totiž postihne i výrobny a opravny vojenského materiálu, a třeba také dopravu zásob k jednotkám.
Podle trosek ovšem Rusko při útocích nasadilo především nově vyrobené střely. To by mohlo znamenat, že už nemá velké zásoby, které by pro údery mohlo použít, a plánovači tak museli čekat, až dostatek vhodné munice nashromáždí.
Přesný důvod neznáme a nejspíše se ho dozvíme až za dlouho dobu. Třeba až ve vzdálené budoucnosti, až se otevřou ruské vojenské archívy.
Ukrajina si ovšem s následky musí poradit už nyní.
Jednou cestou je přeshraniční spolupráce. Ukrajina po velké ruské invazi v roce 2022 propojila svou rozvodnou síť se sousedními zeměmi EU: Rumunskem, Slovenskem, Maďarskem a Polskem. Během zimy do těchto zemí elektřinu i často exportovala. Ještě na začátku března 2024 exporty dosahovaly více než 13 000 MWh denně. Po březnových úderech se ovšem situace obrátila a dovoz z EU dosáhl rekordních 18 700 MWh, což odpovídá produkci dvou elektráren.
Pomohly ale i slunečné dny na začátku jara. Teplé počasí znamená, že v poledne solární energie vyrábí 20 až 25 % energetické potřeby země. Obnovitelné zdroje by tak pro Ukrajinu mohly být v dlouhodobém horizontu poměrně zajímavou možností právě z bezpečnostních důvodů. Jde o rozptýlené zdroje, které vojenské údery nedokážou vyřadit z provozu tak účinně jako tepelné elektrárny. Distribuovaná výroba má celou řadu nevýhod, v podmínkách ruské agrese na Ukrajině jsou ovšem patrné i její nezanedbatelné výhody.