Švédský státní koncern Vattenfall si po čtyřech letech vybírání zvolil dodavatele pro první nové jaderné bloky v zemi za více než 40 let. Z původních 75 zvažovaných variant zvítězila britská společnost Rolls-Royce SMR, jež porazila nabídku od americké společnosti GE Vernova. Ve Švédsku by se tedy měl stavět stejný typ reaktoru, který je na dobré cestě uspět do budoucna i v Česku.
Průřez předpokládaným uspořádáním SMR © Rolls-Royce SMR
Tři modulární reaktory britské firmy o souhrnném výkonu kolem 1 500 MW mají vyrůst na poloostrově Värö u stávající elektrárny Ringhals na jihozápadě Švédska. Investorem je projektová firma Videberg Kraft, v níž chce většinový podíl převzít stát. Provoz prvního bloku se předpokládá nejdříve v první polovině 30. let.
Slib, který za rozhodnutím stojí, je především ekonomický. Modulární reaktor se velkou částí vyrábí v továrně po jednotlivých dílech, které se na místě jen skládají, podobně jako se montuje sériový výrobek. Rolls-Royce u svého 470MW bloku cílí na cenu pod 2 mld. liber a čtyřletou výstavbu.
Velké jaderné bloky přitom obvykle naráží právě na opačné: na dlouhé roky stavby a náklady, které šplhají hluboko nad původní rozpočty. Pokud by sériová výroba tento problém skutečně odstranila, byla by elektřina z takových reaktorů výrazně levnější a hlavně předvídatelnější. To je celé jádro myšlenky.
Ekonomika sériové výroby se však zatím nikde neprokázala. Rolls-Royce sice uspěla ve Velké Británii i ve Švédsku a k tomu se řadí role dodavatele pro připravované české bloky, žádný z jeho reaktorů ale dosud nestojí a ani jeden nedodává elektřinu.
Britský projekt ve velšské lokalitě Wylfa, který je nejdál, má teprve podepsanou smlouvu umožňující přípravné práce na staveništi a návrh elektrárny prochází schvalováním. Beton by se měl podle plánů začít lít nejdříve v roce 2027 a konečné investiční rozhodnutí se očekává kolem roku 2029.
Sériová úspora předpokládá výrobu mnoha shodných jednotek, jenže ta začne dávat smysl teprve poté, co první bloky potvrdí, že je lze postavit včas a za slíbenou cenu.
Švédské rozhodnutí má přímou vazbu na české zájmy. Společnost ČEZ vlastní v Rolls-Royce SMR podíl 20,25 %, za nějž zaplatila 7,2 mld. Kč, a počítá se zapojením tuzemského průmyslu do dodavatelského řetězce.
První konkrétní výsledek se objevil na konci května, kdy Rolls-Royce vybral plzeňskou Škodu JS jako dodavatele tlakových nádob a dalších součástí reaktoru. I tady ovšem platí výhrada: dodavatelé mají být dva a britská firma si mezi nimi bude moci vybrat. Druhým je korejský Doosan Enerbility.
České načasování však zůstává nejisté a spíše se vzdaluje. Reaktor v Temelíně má přijít na řadu teprve po dokončení prvního bloku ve Wylfu a jeho spuštění se podle člena představenstva ČEZ Tomáše Pleskače předpokládá až ve 2. polovině 30. let. Ještě loni přitom firma mluvila o roce 2034 nebo 2035. Pravděpodobné zpoždění nejspíš nabere i záměr na výstavbu až tří reaktorů v Tušimicích na Chomutovsku.